Starokatolická církev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo + menší opravy značka: editace z Vizuálního editoru |
→Historie starokatolické církve v českých zemích: doplnění údajů - VIZ www.starokatolici.cz . značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 29:
V [[Česko|českých zemích]], zejména v průmyslových městech severních [[Čechy|Čech]] obývaných převážně [[Německá menšina v Česku|českými Němci]], se starokatolické hnutí, vzniklé v reakci na vyhlášení dogmatu [[papežská neomylnost|papežské neomylnosti]] roku [[1870]], rozšířilo již roku [[1871]]. [[Varnsdorf]]ský farář Anton Nittel se účastnil starokatolického sjezdu v Mnichově. Roku [[1872]] ve Varnsdorfu založil první starokatolickou [[farnost]]. Roku [[1877]] získala starokatolická církev v rakouské monarchii legální status. Roku 1880 bylo zřízeno [[biskupství]] pro rakouské starokatolíky (zatím neobsazené), od roku [[1897]] sídlilo ve Varnsdorfu. Správcem biskupství byl [[Miloš Čech|Miloš (Amandus) Čech]]. Další starokatolické farnosti vznikly v [[Desná|Desné]], [[Jablonec nad Nisou|Jablonci n. Nisou]], [[Šumperk]]u.
Českojazyčná starokatolická komunita vznikla v Praze krátce před rokem [[1900]]. Ta se snažila profilovat jako národní církev navazující na odkaz [[husitství]] a [[utrakvismus|utrakvismu]]. Po roce [[1918]] směřovaly přestupy z římskokatolické církve i do starokatolické církve, velký počet starokatolíků však přestoupil do [[Církev československá husitská|československé církve]] (zejména v letech 1920–1922), či do [[Pravoslaví|pravoslavné církve]] (zejména v letech 1934–1938). Po rozpadu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] vzniklo starokatolické biskupství ve [[Vídeň|Vídni]], varnsdorfské biskupství si ponechalo působnost na území [[Československo|Československa]]. A prvním starokatolickým biskupem v ČSR se v r. 1924 stal Alois Pašek (už v l. 1922-24 administrátor po rezignaci M. Čecha).
Ve třicátých letech vstoupily národnostní konflikty i do starokatolické církve. Tato církev byla stále z drtivé většiny národnostně [[Čeští Němci|německá]], podle [[První republika|československých]] zákonů však musela úřadovat česky. Někteří starokatolíci se stali přívrženci [[Nacismus|nacismu]], jiní se mu však postavili na odpor.
Poválečným odsunem německého obyvatelstva přišla starokatolická církev v Československu o většinu věřících i duchovních. V dubnu 1946 též zemřel první biskup A. Pašek. Rovněž kladný vztah k německému nacismu byl jedním z důvodů problémů, které po válce církev měla. Po roce [[1945]] byla existence církve vážně ohrožena, některé kostely byly zabaveny. [[Augustin Podolák]] byl opakovaně zbaven státního souhlasu, nejprve jako správce biskupství v roce 1956, podruhé jako biskup na podzim 1971. Po krátké obnově církve v roce 1968 začal stát od roku 1971 církev tvrdě potírat, 6. ledna 1971 zakázal bohoslužby v Praze, poté v červnu biskup [[Augustin Podolák]] tajně vysvětil čtyři kněze (včetně [[Dušan Hejbal|Dušana Hejbala]]) a jednoho jáhna, na podzim byl biskup zbaven státního souhlasu a o Vánocích 1971 SNB při domovní prohlídce zabavila biskupské insignie, archiv a klíč od katedrály. Duchovní a věřící nekolaborující s režimem začali být státem šikanováni pomocí výslechů, vyšetřovacích vazeb a problémů v zaměstnání, navenek pak církev zastupovali lidé dosazení a tolerovaní státem, kteří ovládli zejména pražskou farnost, kde farář [[Miloš Josef Pulec]] koncem roku 1970 odmítl akceptovat, že byl biskupem odvolán ze služby, zatímco neformální skupiny kolem biskupa dále fungovaly podzemně. Biskup [[Augustin Podolák]] byl opět donucen vystěhovat se z Varnsdorfu, podzemní církev pak řídil ze svého nového bydliště ve [[Cvikov]]ě.
Po roce [[1989]] se biskup [[Augustin Podolák]] znovu ujal funkce, avšak například pražskou farnost stále ovládal kolaborantský kněz. Teprve 38. synoda dne 29. dubna 1990, tzv. Synoda obnovy, jasně prohlásila kontinuitu biskupské jurisdikce [[Augustin Podolák|Augustina Podoláka]] a distancovala se od všech synod, orgánů a funkcí, které se pod záštitou komunistického státu konaly v rozporu se synodním řádem, a tuto deklaraci akceptovaly i státní orgány ČSFR. Na přelomu let 1990 a 1991 však biskup [[Augustin Podolák]] po úrazu zemřel.
| |||