Huroni: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografické úpravy
Řádek 17:
| poznámky =
}}
'''Huroni''' (z [[Francouzský jazyk|francouzského]] ''hure'' – [[hlava]] [[divoké prase|divokého prasete]] nebo ''huron'' - surovec, rváč) (též '''Wendati''', '''Wyandoti''' – obyvatelé poloostrova, ostrované) vlastním jménem '''Onkvaonvé''' (tedy „Praví muži“) jsou jedni z původních obyvatel Severní Ameriky, připadající do irokézské skupiny jazykově příbuzných kmenů. V jazyce [[Irokézové|Irokézů]] jsou známi jako Wendati, zatímco Wyandoti, tak jak jsou dnes nazýváni, vznikli spojením dvou zbylých kmenů Huronské konfederace s příbuzným kmenem [[Petuni|Petunů]] v 17. století.
 
== Historie ==
Huroni kdysi tvořili konfederaci tří a od počátku 17. století čtyř kmenů severoamerických [[Indiáni|Indiánů]], obývajících na přelomu [[16. století|16.]] a [[17. století]] vesnice u [[Huronské jezero|Huronského jezera]] v [[Kanada|kanadské]] provincii [[Ontario (provincie)|Ontario]]. Šlo o tyto kmeny: Attignawantan (Medvědí lidé), Attigneenongnahac (Lidé provazu), Arendarhonon (Skalní lidé), Tahontaenrat (Jelení lidé). Pátý "kmen" - Ataronchronon (Lidé z bažin) byli zřejmě odnoží Attignawantanů a neměli plné členství v konfederaci. To bylo před jejich prvními styky s [[Evropané|Evropany]] a následné decimaci populace kmene virem [[Neštovice|neštovic]]. A také před válkami s Irokézy, které si později znepřátelili.
 
Před příchodem Evropanů do tohoto regionu dosahoval tento kmen počtu kolem 30.000 lidí. [[Animismus|Animistické náboženství]], spojené s kultem předků a praktikováním okázalých slavností mrtvých, ustupovalo pod vlivem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitských]] misionářů v průběhu 17. století katolickému křesťanství. Živili se lovem, rybolovem a jednoduchým zemědělstvím - pěstovali kukuřici, dýně, fazole, slunečnici a topinambury.
Jejich oděv a účes byl podobný jako u příbuzných Irokézů. Muži nosili kožené legíny, mokasíny a bederní zástěrku, v zimě také kožený plášť. Typický byl účes - holili si celou hlavu kromě hřebene delších vlasů na temeni a v týle, který si zdobili peřím, srstí nebo [[Urzon kanadský|urzoními]] ostny. Tělo si často potírali slunečnicovým olejem.
Huroni měli slabost pro hazardní hry a sázky. Byli vynikající válečníci, do boje si někdy oblékali ochranné odění z tenkých dřevěných latěk. Válečné zajatce buďto adoptovali do svého kmene nebo umučili, což bylo běžné i sousedních etnik. V dobrodružných románech (např. [[Poslední Mohykán]] od [[James Fenimore Cooper|J. F. Coopera]]) jsou Huroni často popisování jako suroví, krutí a podlí, ve skutečnosti ale nebyli o nic krutější než jejich věční rivalové Irokézové.