Klínové písmo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m →‎Historie použití: typografické úpravy
Řádek 11:
V jeho počátcích sumerské klínové znaky vycházely z původních, mnohem starších [[piktogram]]ů, zapisovaných vertikálně do sloupců. Poté se zápis změnil na horizontální (zleva doprava), znaky byly otočeny o 90° a zjednodušeny (a fonemizovány), aby se daly znázornit ustálenými otisky rydla.
 
Tuto techniku později převzali [[Akkad|Akkaďané]] (např. [[El-amarnské dopisy]]), [[Babylón|Babyloňané]] a [[Asýrie|Asyřané]], kteří toto písmo částečně upravili, stylizovali a zjednodušili pro svou semitskou [[Akkadština|akkadštinu]] jako ''slabičné'', i když to ne vždy odpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo dále převzaly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné - znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. [[Soubor:Sumer gis.jpg|16px|Sumerský GIŠ]] GIŠ „strom, dřevo“ či [[Soubor:Cuneiform sumer dingir.svg|16px|Sumerský DINGIR]] [[Dingir|DINGIR]] „bůh“), aniž by se četly. Takový znak, který obvykle stojí před slovem, se nazývá ''determinativ''. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné.
 
Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou (indoevropskou) [[perština|perštinu]], která počet znaků notně omezila. Tak toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská [[chetitština]]. Vzhledem k slabičné formě znaků mohl pak [[Bedřich Hrozný]] chetitské texty dešifrovat a přečíst.