Akční program KSČ: Porovnání verzí

Od počátku šedesátých let probíhala v Československu pomalá změna společenského myšlení, která vyústila v roce 19671968 odvoláním prezidenta a prvního tajemníka ústředního výboru KSČ Antonína Novotného, který odmítal jakékoli reformy a změny. Antonín Novotný byl poražen reformním křídlem [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] a byl donucen odstoupit z postu prvního tajemníka. Mezi členy reformního křídla můžeme zařadit osobnosti jako např. [[Ota Šik]], [[Josef Smrkovský]] atd. Dne 5. ledna 1968 byl zvolenen jako nový první tajemník [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] [[Alexander Dubček|Alexandr Dubček]]. Druhou rozhodující událostí byla i rezignace prezidenta Antonína Novotného a jeho nahrazení Ludvíkem Svobodou. Od ledna téhož roku se chopilo iniciativy reformní křídlo [[Komunistická strana Československa|KSČ]], které si uvědomovalo nutnost ekonomických, politických a společenských změn pod taktovkou [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Jako reakce na krizi ve společnosti byl sepsán právě Akční program jako souhrn potřebných reforem.<ref>{{Citace monografie

Chceme-li porozumět roku 1968 v Československu, musíme se alespoň stručně seznámit s tímto důležitým programem. Tento APTen byl veřejnýveřejným příslibprohlášením vládnoucí strany, která slibovala nutné společenské změny napříč celým spektrem. Navazoval na podkladový materiál, který již od roku 1967 připravovala komise pod vedením [[Zdeněk Mlynář|Zdeňka Mlynáře]]. Po jednomyslném přijetí na dubnovém zasedání ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v roce 1968 byl AP schválen a uveden v platnost. Jednou ze stěžejních otázek programu byla nepochybně vedoucí úloha strany. V novém pojetí tak neznamená prý ,'',vládnout nad společností, ale sloužit ji“.'' Neprosazovat tak svou linii nařizováním, ale nahradit ji '',,prací svých členů a pravdivostí svých ideálů“''. AP však odmítá takové uspořádání společnosti, v němž by byly strany vládnoucí a strany opoziční. Pro toto politické postavení bude získávat demokratickými prostředky podporu. To znamená, že [[Komunistická strana Československa|KSČ]] se bude do jisté míry dělit o moc s dalšími partnery, ale předpokládá, že jí v tomto partnerství zůstane vedoucí úloha. Otázku, co by se stalo ve chvíli, kdy by společnost odmítla rozhodující vliv komunistické strany, si AP neklade. Tento program kladl důraz na občanské svobody a potvrdil: právo na shromáždění, vznik dobrovolných organizací, sdružení a spolků bez byrokratizace. Dále zaručoval svobodu projevu, díky které byla prakticky zrušena cenzura, svobodu pobytu spojenou s vycestováním do zahraničí atd. Prakticky všechna opatření obsažená v AP byla zároveň rozpracována jako návrhy příslušných zákonů.

Co se týče sféry ekonomické a sociální, tak zde nastalybyla požadavkyvyjádřena napotřeba zvýšeníprovedení platůnutných ahospodářských žádostreforem ovedoucích celkovouke hospodářskouzvýšení životní úrovně a růstu reformumezd. V prvním čtvrtletí roku 1968 tak vzrostly mzdy o 10,4 procenta, průměrně tedy o 106 korun na osobu měsíčně. Mzdové a sociální požadavky se staly předmětem jednání mezi odbory a vládou, což byl také zcela nový společenský jev. Aby se však ekonomika mohla znovu postavit na nohy, bylo nejdříve zapotřebí celkové hospodářské reformy. O nutnosti tétoekonomické reformy se mluvilo již od roku 1960, aale její realizace se všakbyla neustále odkládalaodkládána. Hlavní myšlenkou byloreformy zcelabylo odstranit direktivní řízení celéa centrální plánování ekonomiky. PraktickyVýrobní seministerstva měla zrušitbýt výrobnínahrazena ministerstva a místo nich se mělo vytvořit několikněkolika resortníchresortními úřadůúřady, které výrobu neřídí, ale určují pravidla pro nichod závaznéstátních podmínky, které musí podniky dodržovatpodniků. SpoluV srámci touto reformoureformy byly vytvořeny podnikové rady pracujících., Tyto radykteré měly mít právo zasahovat do hospodářské situaceřízení podniků a navíc měly mít mnohem větší vliv na jejich ekonomický rozvoj. Vrcholem hospodářských reforem mělo být povoleníumožnění drobného soukromého podnikání, které v této době existovalo v Polsku, [[Německá demokratická republika|NDR]], Maďarsku a [[Sovětský svaz|SSSR]]. DalšíDalším hospodářskoucílem myšlenkoureforem byla hospodářská spolupráce se zahraničnímizápadními kapitalistickými podnikystáty a dále itaké potřeba získat úvěry ze západu pro rekonstrukci československého průmyslu. ZDůležité poslední velké reformy v této oblasti například zmiňme tzv. konvertibilitu měny, jinakbylo řečenodosáhnout volnouvolné směnitelnostsměnitelnosti československé koruny v zahraničí. Jako hlavní garant a tvůrce hospodářské reformy byl ekonom [[Ota Šik|Oto Šik]]. Celkově tedy můžeme říct, že se jednalo o přechod z centrálně řízené ekonomiky směrem k větší orientaci ekonomiky na spotřebnítržnímu zbožíhospodářství.

Největší společenské změny měly proběhnout i v zákonodárné sféře. V dané politické situaci, ve které se Československo ocitlo na začátku roku 1968, byly odloženy volby do Národních výborů, Národního shromáždění a Slovenské národní rady. Hlavním důvodem byly zastaralé volební zákony a nespokojenost s vybranými kandidáty. Volby bylyse odloženyměly konat na podzim ajiž dopodle ténových doby se měl vypracovat nový volební řádpravidel, kterýkterá by bylbyla zcela v souladu s novýmise společenskými změnami. Velkéumožňujícími změnykandidovat proběhlyvíce iosobám vena straně,místo kdezastupitele. podleKe reformníhozměnám návrhudošlo měloi proběhnoutv tajnékomunistické hlasovánístraně, kde měli přibýt volbáchfunkcionáři svýchvoleni funkcionářůtajně. NavícDále byl vydán zákaz soustřeďovat vedoucí stranické, státní a veřejné funkce do rukou jediné osoby. Komunisté dáletaké měli mít možnost vystoupit ze strany z vlastní vůle, nikoli tedy jen vyškrtnutím, vyloučením nebo úmrtím. Tyto reformy všakukončila vzalyinvaze rychlevojsk zaSSSR svéa podalších států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a volební řád se vrátil do doby padesátýchpřed let, kdy na jedno poslanecké místo připadal pouze jeden kandidátlednem. Díky procesu demokratizace politického systému se měl stát přetvořit ve federativní státoprávní uspořádánífederaci, kterécož mělo posílit autonomii Slovenska. Pouze tento bod z celého AP se nakonec dočkal své realizace, a to i navzdory sovětské invazi.<ref>{{Citace monografie