Muhammed Pandža: Porovnání verzí

}}</ref>) a nakonec [[Šarí‘atské gymnázium|Šarí‘atského gymnázia]]. Roku [[1936]] se jeho působištěm stalo Druhé chlapecké gymnázium v Sarajevu, kde přednášel jako učitel náboženství. Roku [[1938]] byl vybrán za člena Ulema-medžlisu [[Islámské společenství v Bosně a Hercegovině|Islámského společenství]], přičemž s jeho místem byl spojen post referenta pro nábožensko-vzdělávací záležitosti. Jako jeden z mála muslimských duchovních otevřeně podporoval ustavení [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovského režimu]] v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Rovněž tak uvítal iniciativu jeruzalémského velikého muftího [[Amín al-Husajní|Muhammada Amína al-Husajního]], který roku 1943 horoval v Bosně pro zapojení zdejších muslimů do nově založené [[13. horská divize SS „Handschar“ (1. chorvatská)|13. horské divize SS „Handschar“]]. Na podzim roku [[1943]] sám odešel ze Sarajeva, aby organizoval ozbrojené síly, které budou chránit muslimy před útoky [[Četnici|srbských nacionalistů]] i [[Jugoslávští partyzáni|komunistických partyzánů]]. Jeho úsilí se nesetkalo s úspěchem, dokonce byl zatčen [[Waffen-SS|SS]] a následně vězněn ustašovci, na přímluvu vlivných muslimů byl ale propuštěn s podmínkou, že se nadále bude zdržovat v [[Záhřeb|Záhřebu]]. Roku [[1945]] se vrátil domů, načež byl zatčen novou komunistickou mocí a odsouzen k osmi letům vězení. Roku [[1950]] byl předčasně propuštěn, ale kvůli podlomenému zdraví již nehledal stále zaměstnání. Dožil v ústraní v úzkém kruhu své rodiny.<ref>{{Citace monografie