'''Bezdůvodné obohacení''' je [[soukromé právo|soukromoprávní]] institut upravující [[smlouva|mimosmluvní]] [[závazek|závazkové]] vztahy, které vznikají, když se někdo neoprávněně obohatí na úkor druhého. Je jedním z projevů zásady ''neminem laedere'' (nikomu neškodit) a poskytuje ochranu majetkovým právům.<ref name="Švestka">[[Jiří Švestka]]: ''Občanské právo hmotné 2'', C. H. Beck, 2009, str. 514–528</ref> Jedná se o klasický institut soukromého práva ve všech vyspělých právních státech, nicméně jeho konkrétní obsah je vždy závislý na aktuální právní úpravě.
V [[Právní řád České republiky|českém právním řádu]] je tento institut v současné době{{kdy}} upraven zákonem č. 89/2012 Sb., [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] (dále jen „OZ“). Jeho pojetí v tomto zákoně je odlišné od pojetí v předchozím [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanském zákoníku]] č. 40/1964 Sb. (dále jen „ObčZ“), který OZ nahradil. Nově již bezdůvodné obohacení není právním důvodem vzniku závazkového vztahu. Pokud nyní hovoříme o bezdůvodném obohacení, máme na mysli přímo tento vztah. Jeho obsahem jsou pak všechna práva a povinnosti, které účastníci tohoto vztahu mají.
Účastníky tohoto vztahu zákon pojmenovává jako „obohaceného“ a „ochuzeného“. Těmito mohou být [[Fyzická osoba|fyzické]] i [[Právnická osoba|právnické osoby]] (i stát).
