Verze z 5. 7. 2018, 10:56 editovat Mykhal (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 39 967 editací m upr. pleonasmus; wikilink ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 11. 2018, 16:40 editovat zrušit editaci OJJ (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 116 372 editací neozdrojované i Přejít na další porovnání →
Řádek 5: Další prevencí proti kurdějím jsou klíčící výhonky rostlin. Klíčící rostliny jako strava byly používány již dávno, a to již před 3000 př. n. l. v Číně. Později s sebou brali Féničané na dlouhé námořní cesty semena rostlin, aby konzumací jejich výhonků předešli chorobě z nedostatku vitaminu C, tedy kurdějím. Britský námořní lékař [[David Mac Bride]] roku [[1767]] jako první publikoval svá pozorování o tom, že vyklíčené obiloviny a luštěniny byly proti kurdějím stejně účinné jako čerstvé ovoce a zelenina. Námořníci při dlouhých plavbách na palubách lodí umísťovali na rozprostřené plachty semena řeřichy, které zvlhčovali dešťovou vodou a nakličovali. Navzdory těmto výsledkům však britské námořnictvo bylo ještě v 19. století v potírání kurdějí pozadu za jinými zeměmi.{{zdroj?}} Účinnost citrusových plodů či zeleniny byla mylně přisuzována jejich kyselosti a tak byly nevhodně uchovávány a tepelně upravovány, což jejich účinnost snižovalo. Ještě na počátku 20. století trpěli kurdějemi členové [[Robert Falcon Scott\|Scottových]] a [[Ernest Henry Shackleton\|Shackletonových]] polárních výprav kvůli nevhodné stravě. Naopak [[Roald Amundsen\|Amundsenova]] expedice se jim vyhla pojídáním tučňáků a psů.{{zdroj?}} Ještě v 19. století byla v Česku ve stravě běžná tzv. [[pučálka]], čili naklíčený a opražený hrách. Podomácku se také nakličovalo obilné zrno ([[ječmen]], [[pšenice]], [[žito]]), které bylo výborným vitaminovým doplňkem v zimním období. Za fatálního nedostatku potravin během I. světové války byly výhonky z luštěnin považovány za nejúčinnější a nejlevnější prostředek proti kurdějím.

Kurděje: Porovnání verzí