Minimální mzda není totožná s tzv. ''zaručenou mzdou''. Ta je odstupňovaná podle náročnosti vykonávané práce a minimální mzda představuje její dolní hranici, pod kterou by neměl klesnout příjem v žádném povolání. Je uplatňována jak ve veřejných službách a správě, tak i v podnikatelské sféře, není-li sjednána [[kolektivní smlouva]].<ref name="f.cz" />
Nařízením federální vlády z prosince [[1991]] byly vyhlášeny tzv. ''minimální mzdové tarify'',<ref>{{Sbírka zákonů|1992|9|Nařízení vlády ČSFR č. 43/1992 Sb.}}</ref> zakotvené v zákoně č. 1/1992 Sb. o mzdě.<ref>{{Sbírka zákonů|1992|1|Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 14|4}}</ref> Ty zaručovaly minimální hranici mzdy pro případ neuzavření kolektivní smlouvy a byly odstupňované do 12 tarifních stupňů „podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce“. V návaznosti na změnu zákoníku práce v roce 2006 došlo k zavedení termínu zaručená mzda a odstupňování částek do 8 skupin.<ref name="zp2006" /><ref name="nv2006" />
Minimální mzdové tarify nelze zaměňovat s ''platovými tarify'' (třídami a stupni), které slouží ke kategorizaci platů v nepodnikatelské (veřejné) sféře.<ref name="f.cz" />
