Jindřich Matyáš Thurn: Porovnání verzí

</ref> – [[28. leden|28. ledna]] [[1640]] na zámku [[Pärnu|Pernava]], [[Livonsko]]) byl jednou z&nbsp;vůdčích osobností [[České stavovské povstání|českého stavovského povstání]]. IniciovalPatřil mezi iniciátory třetí [[Pražská defenestrace (1618)|pražskoupražské defenestracidefenestrace]] z&nbsp;roku [[1618]]. Po porážce povstání a&nbsp;svém odchodu do [[exil]]u bojoval proti [[Habsburkové|Habsburkům]] v&nbsp;[[Třicetiletá válka|třicetileté válce]]. Pocházel z&nbsp;rodu '''[[Thurn-Valsassina]]'''.

Za majetky získané dědictvím a sňatkem si v [[Čechy|Čechách]] v roce 1605 koupil panství [[Veliš (okres Jičín)|Veliš]] na [[Jičín]]sku. I přesto, že českým jazykem nevládl, byl přijat mezi [[české stavy]], rychle si získal vůdčí postavení a v roce 1609 se výrazně zapojil do bojů o [[Rudolfův Majestát|Majestát náboženské svobody]], vydaný poté císařemcísaře [[Rudolf II.|RudolfemRudolfa II.]], který ibyvatelům českých zemí zaručoval svobodu náboženského vyznání. O několik let později, v roce 1611, se Thurn postavil do čela stavovské armády proti [[Vpád pasovských|vpádu pasovských]] vojsk biskupa [[Leopold V. Habsburský|Leopolda&nbsp;V. Habsburského]].

Po smrti krále Rudolfa získal ve službách krále [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] další statky a tituly, jako například úřad [[Zemské úřady|karlštejnského purkrabího]]. O tento titul však přišel v roce 1617 při odmítnutí [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] jako českého krále. Za jeho věrné služby protestantskému vyznání čeští stavové udělili Jindřichu Matyášovi titul evangelického defenzora. V roce 1618 byl svolán další stavovský sněm (tentokrátbez protizákonnýsouhlasu panovníka) a Jindřich Matyáš opět vedl ohnivou řeč proti Ferdinandu Štýrskému. Tento spor se vyhrotil 23. května, kdy zástupci opozičních stavů pod vedením Thurna a [[Václav Budovec z Budova|Václava Budovce z Budova]] vtrhli na [[Pražský hrad]] a [[Pražská defenestrace (1618)|vyhodili z okna]] dva přítomné královské [[místodržící]].

Ač v té době nebyly ještě zřejmé dopady pražské defenestrace, později se ukázalo, že se stala bezprostřední roznětkou [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Po nastolení stavovské vlády v Čechách byl Thurn jmenován generállajtnantem (''General-Lieutenant'') českého vojska, což byla v té době nejvyšší hodnost podřízená pouze panovníkovi. Tuto hodnost měl také [[Jiří Fridrich Hohenlohe]], což způsobilo, že stavovská armáda měla dvě dosti autonomní velení. V čele armády bojoval především v jižních Čechách, kde proti císařskémcísařskému generálovi [[Karel Bonaventura Buquoy|Karlu Bonaventurovi Buquoyovi]] dobyl [[Český Krumlov]], a několikrát se mu podařilo přitáhnout k [[Vídeň|Vídni]]. Až později, po zvolení [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] českým králem, byl vrchním velitelem jmenován kníže [[Kristián I. Anhaltský|Kristián Anhaltský]]. Později, 1.&nbsp;května 1620, byl ještě Jindřich Matyáš jmenovánpak vrchním velitelem stavovskéstavovských vojsk armády v Čechách jmenován Jindřich Matyáš. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]], aby unikl jistému trestu, odešel spolu s několika dalšími pány z Čech.

Zemřel ve věku sedmdesáti tří let [[28. leden|28. ledna]] [[1640]] v [[Livonsko|Livonsku]] (dnešní [[Estonsko]]) jako velitel pevnosti v [[Tallinn|Tallinnu]]; zde je také pohřben vve zdejší luteránské [[Katedrála Panny Marie (Tallinn)|katedrále Panny Marie]] v [[Tallinn]]u.