Jedna z definicí vidí jazyk primárně jako proprietu lidské mysli, která umožňuje lidem komunikaci: naučit se jazyk a produkovat a chápat výpovědi. Tato definice směřuje přímo k univerzalitě jazyka, který je společný všem lidem. Zasahuje také biologickou bázi, tedy unikátní vývoj lidského mozku. Zástupci teorie o tom, že [[akvizice]] jazyka je [[Imanence|imanentní]] lidem, podpírají svá tvrzení o fakt, že kognitivně normální děti se jazyk naučí bez jakýchkoliv formálních instrukcí. Jazyky mohou dokonce vzniknout i spontánně na takovýchto místech, kde spolu žijí lidé mluvící různými jazyky, většinou dvěma a více, kteří spolu navzájem potřebují komunikovat; takto vzniklým jazykům se říká také jaz. [[Kreolština|kreolské]]. Tyto náhledy, které mohou být sledovány až k filosofům Kantovi a Descartesovi, chápou jazyk jako niterně imanentní člověku; promítají se též v [[Noam Chomsky|Chomského]] teorii [[Generativní gramatika|Univerzálníuniverzální gramatiky]]. Tyto definice jsou často uplatňovány při studiu jazyka v [[Kognitivní věda|kognitivně]] vědeckém rámci a v [[Neurolingvistika|neurolingvistice]]. Tuto filosofii ale nesdílejí všichni jazykovědci. Jazyk může být také považován za [[sociální konstruktivismus|sociální konstrukt]].<ref>http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4059809,00.html - Language as a social construct</ref>
