Konstantin Pavlovič Ruský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: úprava infoboxu
m Robot: oprava pořadí parametrů šablony; kosmetické úpravy
Řádek 37:
| podpis =
}}
'''Konstantin Pavlovič''' ({{Vjazyce2|ru|''Константи́н Па́влович''}}; {{JULGREGDATUM|81779|5|17798|Link=1}} – {{JULGREGDATUM|271831|6|183127|Link=1}}) byl [[Ruské impérium|ruský]] [[velkovévoda|velkokníže]], druhorozený syn [[Pavel I. Ruský|Pavla I.]] a [[Žofie Dorota Württemberská|Žofie Doroty Württemberské]]. Byl ruským [[cesarevič]]em  po celou dobu vlády staršího bratra [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]], ale ten jej v roce 1823 tajně zbavil nároku na trůn. Po dvacet pět dnů po smrti [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] (od {{JULGREGDATUM|11825|12|18251|Link=1}} do {{JULGREGDATUM|261825|12|182526|Link=1|FormatJUL=j.}}) byl titulován {{Cizojazyčně|ru|''Императором и Самодержцем Всероссийским Константином I''}}, ačkoli nikdy nevládl a na trůn nenastoupil. Nejasnost v nástupnictví se stala bezprostřední příčinou [[Děkabristé|povstání děkabristů]].
 
O Konstantinovi bylo známo, že příliš nedbá na dvorskou [[Etiketa|etiketu]] a často se protiví vůli svého bratra [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I. Pavloviče]]; to mu přinášelo jisté sympatie a v Rusku je vnímán příznivě, avšak ve funkci [[Vrchní velitel|vrchního velitele]] a ''de facto'' [[Místokrál|místokrálemístokrál]]e [[Kongresové Polsko|Kongresového Polska]] je zapsán jako nelítostný vládce.<ref name="Kucherskaya">{{Cite web|url=http://www.aatseel.org/100111/pdf/program/2004/abstracts/kucherskaya.htm|title=Deviant behavior of Grand Duke Constantine Pavlovich as the trigger of his success and failure (on materials of Russian and Polish literatures)|author=Maya Kucherskaya, Higher School of Economics, Moscow|publisher=[[American Association of Teachers of Slavic and Eastern European Languages]]}}</ref>
 
== Biografie ==
=== Mládí ===
[[Soubor:Constantine_Pavlovich_by_P.E.Rockstuhl_(c.1809,_Hermitage).jpg|náhled|upright|leftvlevo|Konstantin Pavlovič Ruský]]
Konstantin se narodil v [[Puškin (město)|Carském Selu]] 27. dubna 1779 jako syn careviče [[Pavel I. Ruský|Pavla]] a jeho manželky [[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovny]], dcery [[Fridrich Evžen Württemberský|Fridricha Evžena II.]], [[Seznam württemberských panovníků|vévody z Württemberku]]. Ze všech Pavlových dětí připomínal Konstantin otce nejvíce, a to jak fyzicky tak i duševně.
 
Konstantinova babička z otcovy strany [[Kateřina II. Veliká]] jej pojmenovala po [[Konstantin I. Veliký|Konstantinu Velikém]], zakladateli [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. Medaile s antickými postavami vyražená k připomínce jeho narození nese nápis ''Zpět k Byzanci'', který jasně evokuje Kateřinin ''[[Řecký plán]]''.
 
Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]]), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže [[Nikolaj Ivanovič Saltykov|Nikolaj Saltykov]] měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl [[Frédéric-César de La Harpe|Cesar La Harpe]], který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795.
 
Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí [[Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská]]; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (m.j. účastník [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]]), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]]
{{Clear}}