Otevřít hlavní menu

Změny

m
Robot: oprava pořadí parametrů šablony; kosmetické úpravy
{{Upravit}}
{{Infobox - spisovatel}}
'''Vissarion Grigorjevič Bělinskij''', {{vjazyce|ru}} ''Виссарион Григорьевич Белинский,'' ({{JULGREGDATUM|111811|6|181111|Link=1}}, [[Suomenlinna|Sveaborg]] - {{JULGREGDATUM|71848|6|18487|Link=1}}, [[Petrohrad]]) byl [[Rusko|ruský]] [[literární kritika|literární kritik]], [[Estetika|estetik]] a [[Radikální demokracie|radikální demokrat]] narozený na území dnešního [[Finsko|Finska]].
 
'''Vissarion Grigorjevič Bělinskij''', {{vjazyce|ru}} ''Виссарион Григорьевич Белинский,'' ({{JULGREGDATUM|11|6|1811|Link=1}}, [[Suomenlinna|Sveaborg]] - {{JULGREGDATUM|7|6|1848|Link=1}}, [[Petrohrad]]) byl [[Rusko|ruský]] [[literární kritika|literární kritik]], [[Estetika|estetik]] a [[Radikální demokracie|radikální demokrat]] narozený na území dnešního [[Finsko|Finska]].
 
== Život ==
 
=== O ruské povídce a povídkách p. Gogola ===
[[Soubor:Белинский.jpg|thumb|rightnáhled|Vissarion Grigorijevič Bělinskij]]
Realistické tendence jsou ještě silnější v stati ''O ruské povídce a povídkách p. Gogola'' (О русской повести и повестях г. Гоголя, 1835). Bělinskij zde rozvádí svou koncepci "reálné poezie" a podává její přesnou charakteristiku: "...Poezie reálná, poezie života a skutečnosti je opravdová a pravá poezie naší doby. Její typický ráz záleží ve věrnosti skutečnosti; ona nepřetvaří život, ale ho reprodukuje, znovu vytváří a jak vypouklé sklo v sobě odráží pod jedním hlediskem jeho rozmanité jevy, vybírající z nich ty, které jsou nutné pro složení úplného, ​​živého a jednotného obrazu ... Abych uzavřel charakteristiku toho, co nazývám reálnou poezií, dodávám, že věčný hrdina, neměnný předmět její inspirace, je člověk."<ref>Spisy Bělinského, sv. I, Praha, 1956, s. 184-185.</ref>
V této stati najdeme všechny charakteristické rysy realistické poetiky. Vzorem mu je [[Nikolaj Vasiljevič Gogol]], kterého ještě za [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinova]] života slavil jako zakladatele nové etapy literárního vývoje. Za základní esteticko-noetické gesto Gogolovy prózy považuje "smích přes slzy".
 
=== Básně M. Lermontova ===
[[Soubor:Vissarion Belinsky.jpg|thumbnáhled|upright|Vissarion Grigorjevič Bělinskij]]
V této stati (Стихотворения М. Лермонтова, 1841) podrobil kritice svůj dřívější požadavek absolutní objektivity. Hlouběji se zabýval vztahem umělce ke skutečnosti. Nevzdává se sice myšlenky o objektivní zákonitosti historického dění a vyžaduje i nadále, aby autor pravdivě vyjadřoval jeho smysl, ale cestu k tomu vidí v tom, jak autor sám postihuje podstatu smutné skutečnosti.
 
 
=== Fyziologie Petrohradu a Petrohradský sborník ===
[[Soubor:Belinskiy_Vissarion_Grigorevich.jpg|thumb|rightnáhled|Vissarion Grigorjevič Bělinskij, 7. června 1848]]
V letech 1845-1846 vyšly za spolupráce Bělinského a [[Nikolaj Alexejevič Někrasov|Někrasova]] dva sborníky: ''Fyziologie Petrohradu'' (Физиология Петербурга) a ''Petrohradský sborník'' (Петербургский сборник). Hlavní představitel oficiální žurnalistiky Bulgarin nazval ve své posměšné recenzi autory sborníků "naturální školou". Bělinskj název přijal a dokázal ho proměnit na generační program. Zdůrazňuje nutnost přirozené školy jako základního směru ruské literatury, položil důraz na analýzu tragické současnosti, na kritičnost literatury a demokratizaci její tematiky.
 
247 622

editací