Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí

'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Иван Сергеевич Тургенев''}}, {{JULGREGDATUM|91818|11|18189|Link=1}} Spasskoje u [[Orel (město)|Orlu]] – {{JULGREGDATUM|31883|9|18833|Link=1}} Bougival u [[Paříž]]e) byl [[rusko|ruský]] [[spisovatel]], prozaik, básník a publicista.

[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]

Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v [[Moskva|Moskvě]]. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v [[Petrohrad|Petrohradě]]ě a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] [[filosofie|filosofii]], a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou [[francie|francouzskou]] zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] ([[Alexej Chomjakov|Chomjakov]], [[Ivan Vasiljevič Kirějevskij|Kirějevskij]]), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní [[Evropa|Evropě]] a později se nazýval západnický ([[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Bělinskij]], [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercen]]).<ref>J. Hrubý, str. 387.</ref>

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovi]], Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do [[Paříž|Paříže]]e. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]].

* ''Rudin'' – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. [[zbytečný člověk|zbytečného člověka]].

* ''Šlechtické hnízdo''

Soubor: Turgenev-1914.jpg|Ivan Sergejevič Turgeněv

Soubor: Надгробие И С Тургенева.JPG|Jeho hrob v [[Petrohrad|Petrohradě]]ě (Volkovský hřbitov)