Lev Nikolajevič Tolstoj: Porovnání verzí

'''Lev Nikolajevič Tolstoj''', {{vjazyce|ru}}:''{{Audio|Ru-Lev_Nikolayevich_Tolstoy.ogg|Лев Николаевич Толстой}}'', ({{JULGREGDATUM|1828|9|9|1828|Link=1}} – {{JULGREGDATUM|201910|11|191020|Link=1}}) byl [[ruská literatura|ruský]] spisovatel a [[Filosofie|filozof]], představitel [[Realismus (literatura)|realismu]].

[[FileSoubor:Lev Nikolayevich Tolstoy 1848.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Tolstoj cca v roce 1848]]

[[Soubor:L.Tolstoy and S.Tolstaya.jpg|thumbnáhled|upright|L. N. Tolstoj s manželkou]]

[[Soubor:Ilya Efimovich Repin (1844-1930) - Portrait of Leo Tolstoy (1887).jpg|thumbnáhled|upright|Lev Nikolajevič Tolstoj (1887)]]

[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumbnáhled|[[Sergej Lvovič Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]] [[Ivan Sergejevič Turgeněv|I. Turgeněv]], L. N. Tolstoj, [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]]|252x252px]]

| vydavatel = Hnutí R

| počet stran =

V roce [[1844]] začal studovat na Kazaňské univerzitě [[Právo|práva]] a [[Filologie|filologii]]. Učitelé o něm říkali: ''“Jak je neschopný, tak je neochotný se učit.”'' Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany, kde se chtěl věnovat sebevzdělávání. Do svého deníku si zaznamenal soubor pravidel a cílů, které chtěl dosáhnout. Svůj dvouletý učební plán však nesplnil. V letech 1848-1849 hodně času trávil v Moskvě a [[Petrohrad]]u mezi aristokratickou mládeží a věnoval se karetním hrám. <ref>{{Citace monografie

| příjmení2 =

| jméno2 =

| počet stran =

| strany =

| isbn = 80-7306-162-7

}}</ref> Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. [[1851]] svého staršího bratra na [[Kavkaz]] a v r. 1853 vstoupil do ruské armády. Na Kavkaze se Tolstoj začal věnovat literární tvorbě. V r. 1852 byla v časopise Sovremennik zveřejněna próza Dětství - první část budoucí autobiografické trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Dosáhla velký úspěch u čtenářů a byla příznivě hodnocena i odbornou kritikou. Jako podporučík se zúčastnil bitvy o [[Bitva o Sevastopol|Sevastopol]] a získal několik vojenských vyznamenání za hrdinství. Dojmy a realistické zážitky z [[Krymská válka|krymské války]] popsal v Sevastopolských povídkách, vydaných v r. 1856. Posílily jeho prestiž jako představitele nastupující generace spisovatelů. V r. 1856 v hodnosti poručíka z armády na vlastní žádost odešel. <ref name=":0" />

Začátkem roku 1857 odjel na cestu po [[Evropa|Evropě]], kde navštívil Francii, Německo, Švýcarsko, Itálii a Anglii. Své zklamání nad poměry v této části světa vyjádřil v povídce Luzern. V tomto období napsal další povídky: Albert, Trojí smrt a Rodinné štěstí. Po svém návratu z druhé cesty v roce [[1861]] se usadil v Jasné Poljaně. Uvědomil zoufalý stav [[Rusko|Ruska]], pozoroval kontrasty mezi životem bohatých a chudých. Domníval se, že se vše vyřeší, když se dá [[mužik]]ům vzdělání. Zanechal literární činnosti a otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám vyučoval. V letech 1861-1862 vydával pedagogický časopis Jasná Poljana. Kromě teoretických článků napsal povídky, básně a překlady přizpůsobené frekventantům školy. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína. V tomto období jej velmi zasáhla smrt milovaného bratra Nikolaje.

V r. 1862 se oženil s mladou šlechtičnou Sofií Andrejevnou Bersovou . <ref name=":1">{{Citace monografie

| vydání =

| počet stran =

| isbn =

}}</ref> V manželství se jim narodilo třináct dětí, dospělého věku se dožilo osm. <ref name=":0" /> Prvních dvanáct let po svatbě prožíval Tolstoj šťastné období svého života, v němž vytvořil svá nejlepší díla: romány Vojna a mír (1862-1869) a Anna Karenina (1873-1876).

Období roku 1868 až 1872 strávil Tolstoj nad vznikem Slabikáře pro děti a obnovil svoji praktickou pedagogickou činnost.

Koncem sedmdesátých let došlo ke změně v jeho literárním i společenském vědomí, zasáhla jej vnitřní duševní krize, která se promítla i do rodinných vztahů. Východisko viděl ve sblížení s prostým lidem, kterého chtěl dosáhnout rozdělením svého majetku mezi mužiky a sdílením křesťanské víry. Své názory na nespravedlivé uspořádání společnosti vyjádřil v řadě traktátů (např. Zpověď) , filozofických úvah a povídek. Na přelomu 80. a 90. let vytvořil další díla s kritickým pohledem na ruskou společnost. Dokončil svůj poslední román Vzkříšení (r. 1899), slavné novely Kreutzerova sonáta a Smrt Ivana Iljiče, povídku Hadži-Murat. Po revoluci r. 1905 uveřejnil obžalobu panování romanovské dynastie ve stati Nemohu mlčet.<ref name=":1" />

V druhé polovině osmdesátých let za ním do Ruska vycestoval pozdější první [[Československo|československý]] prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Čapek|jméno=Karel|příjmení2=|jméno2=|titul=Hovory s T. G. M.|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>

[[Car]] ho pokládal za revolucionáře, kterým však v žádném případě nebyl. V závěru života byl vyloučen z [[církev|církve]] jako [[kacíř]]. Důvodem bylo jeho odmítání [[dogma]]tu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika [[Militarismus|militaristické]] role církve (žehnání zbraním, podpora válkám). Po neshodách s rodinou ji opustil a bez rozloučení odjel jen s několika přáteli v listopadu [[1910]] vlakem pryč. Na cestě se nachladil – dojel do Astapova, kde po deseti dnech zemřel na zápal plic. .