Chorvatsko: Porovnání verzí

Rozloha Chorvatska je 56 594 km², převážná část z tohoto území leží v [[Kontinentální podnebí|kontinentálním]] podnebí, zbytek pak v podnebí [[Středozemní podnebí|středozemním]]. Do rozlohy je započten i povrch více než 1 000 [[Seznam ostrovů Chorvatska|chorvatských ostrovů]] různých velikostí od největších s rozlohou snad minimální velikostí 1400 km² ([[Krk (ostrov)|Krk]], [[Cres]]), přes menší ([[Brač]], [[Hvar (ostrov)|Hvar]]) až po velmi malé útesy. V Chorvatsku žije 4,29 milionů obyvatel, většina z nich se hlásí k [[Chorvati|chorvatské národnosti]].

První [[Slované]] na území dnešního Chorvatska dorazili na začátku [[7. století]], na začátku [[9. století]] vytvořili státní útvar se dvěma vévodstvími. Prvním chorvatským králem bylse stal [[Tomislav I.|Tomislav]], roku [[925]] (od roku [[910]] do roku [[925]] vévoda). Jako samostatné království Chorvatsko vystupovalo do roku [[1102]], kdypoté vstoupilo do [[personální unie]] s [[Uhersko|Uhrami]], tedy s dnešním [[Maďarsko|Maďarskem]]. Roku [[1527]] byl kvůli probíhající stoleté válce ([[1493]]-[[1593]]) s [[Osmanská říše|Turky]] ([[Osmanská říše|Osmanskou říší]]) do čela Chorvatska zvolen [[Ferdinand I. Habsburský]], a země se tak stávástala až do roku 1918 zůstala součástí [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]].

Po skončení [[První světová válka|1. světové války]] Chorvaté se [[Slovinci]] a [[Srbové|Srby]] vytvořili mezinárodně neuznaný stát - [[Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů]], který však existoval jen pouhý necelý měsíc. Poté se Chorvatsko stávásalo součástí [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], které existovalo až do konce [[Druhá světová válka|2. světové války]]. Po ní Chorvatsko společně s dalšími zeměmi zakládázaložilo federativní republiku [[Jugoslávie|Jugoslávii]], ve které Chorvatsko setrvalo do roku [[1991]], kdy vyhlásilo nezávislost, kterájež byla mezinárodně uznaná v roce [[1992]]. Vyhlášení nezávislosti však vyústilo v [[Chorvatská válka za nezávislost|Chorvatskou válku za nezávislost]], která trvala až do roku [[1995]], a kterou vyhrálo Chorvatsko vyhrálo.

Moderní Chorvatsko je [[parlamentní republika|parlamentní republikou]]. Jedná se o 18. nejpopulárnější [[Turismus|turistickou]] destinacídestinaci na světě. Turismus je i jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmu státu, podílí se 20 % na [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. Nejdůležitějším obchodním partnerem Chorvatska je [[Evropská unie]]. Vzdělání pro své občany Chorvatsko poskytuje zdarma, včetně státních vysokých škol. Jeho nejdůležitějšími obchodními partnery jsou [[Itálie]], [[Slovinsko]] a [[Německo]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Moderní Chorvatsko se skládá ze [[Střední Chorvatsko|Středního Chorvatska]] s [[Chorvatské Přímoří|Chorvatským Přímořím]] (Záhřeb a okolí až k řece Ilově na východě, Karlovacká oblast, Rijeka a okolí, oblast [[Lika|Liky]] až k řece Zrmanji); (přirozeným centrem je [[Záhřeb]] a na Chorvatském Přímoří pak [[Rijeka]]), [[Dalmácie]] bez [[Kotor]]u, ale s územím bývalé [[Republika Dubrovník|republiky Dubrovník]]), [[Slavonie]] na východě země (od řeky Ilovy na východ, ke Slavonii však historicky náleží také Sremský okruh v dnešní [[Srbsko|Srbské]] [[Autonomní území|autonomní]] oblasti [[Vojvodina|Vojvodině]]),; přirozeným centrem je [[Osijek]]), z většinyvětšina bývalého markrabství [[Istrie (země)|Istrie]], tj. [[Istrie (poloostrov)|Istrijského poloostrova]] na západě Chorvatska, centrem je město [[Pula]]. Dále pak k Chorvatsku patří ještě původně [[Uhersko|uherské]] oblasti [[Mezimuří]] a jižní části [[Baranja|Baranje]].

V dobách před naším letopočtem žily v dnešním Chorvatsku [[Ilyrové|ilyrské kmeny]], které se později stáhly na území dnešní [[Albánie]]. Během [[2. století př. n. l.|2.]] – [[1. století př. n. l.]] vytvořili [[Starověký Řím|Římané]] na Balkáně rozsáhlou provincii nazývanou [[Ilýrie|Illyricum]], která zahrnula také totodnešní chorvatské území.

Od 7. století se zde začali usazovat [[Slované]], kteří později vytvořili jednotný chorvatský stát. Prvním chorvatským králem byl [[Tomislav I.]] z dynastie [[Trpimírovci|Trpimírovců.]]. Roku 1102 bylo chorvatské království spojeno personální unií s [[Uherské království (1000–1526)|uherským státem]]. někteří historici se však domnívají, že šlo spíše o [[Anexe|anexi]].

[[1. prosinec|1. prosince]] [[1918]] vzniklo [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]] (Království SHS), a to spojením Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, který se na podzim [[1918]] utvořil z jihoslovanských území [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] ([[Centrální Chorvatsko]], [[Slavonie]], [[Dalmácie]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Kraňsko]] a [[Dolní Štýrsko]]), se [[Srbsko|Srbským královstvím]], které se v letech [[1913]]–[[1918]] rozšířilo o [[Makedonie|Vardarskou Makedonii]], [[Kosovo]], [[Vojvodina|Vojvodinu]] a [[Černá Hora|Černou Horu]]. Roku [[1929]] se Království SHS přejmenovalo na Království Jugoslávie. V rámci královské [[Jugoslávie]] získalo roku [[1939]] Chorvatsko jistou autonomii vytvořením Chorvatské bánoviny. Po faktické likvidaci Jugoslávie [[nacistické Německo|nacistickým Německem]] v roce [[1941]] vyhlásili chorvatští fašisté, tzv. [[ustašovci]], [[Nezávislý stát Chorvatsko]], obsahujícízahrnující větší část chorvatských zemí a rovněž Bosnu a Hercegovinu. [[Ustašovci|Ustašovský]] režim [[Ante Pavelić|Ante Paveliće]] povraždil až 335 000 příslušníků srbské menšiny, mnohé z nich v táboře [[Koncentrační tábor Jasenovac|Jasenovac]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Croatia|vydavatel=Shoah Resource Center - Yad Vashem|url=http://www1.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%205930.pdf|druh nosiče=PDF}}</ref>

V poválečném období bylo Chorvatsko Lidovoulidovou ([[1945]]–[[1963]]), resp. Socialistickousocialistickou ([[1963]]–[[1990]]) republikou v rámci Federativní lidové, resp. [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Socialistické federativní republiky Jugoslávie]]. V období [[1945]]–[[1990]] bylo Chorvatsko po [[Slovinsko|Slovinsku]] druhou nejrozvinutější jugoslávskou republikou.

V roce [[1990]] byl oficiální název změněn na Republiku Chorvatsko. 25. června [[1991]] vyhlásilo Chorvatsko spolu se Slovinskem nezávislost (ta byla uznána 15. ledna 1992 Evropským společenstvím). Jugoslávská federace však samostatnost neuznala, a to rozpoutalo [[Chorvatská válka za nezávislost|válečný konflikt]], který se s přestávkami vlekl až do roku [[1995]]. Po roce [[2000]] začalo Chorvatsko směřovat do [[Severoatlantická aliance|NATO]] a [[Evropská unie|EU]]. V roce 2004 se stalo kandidátskou zemí [[Evropská unie|EU]], která s ním zahájila přístupová jednání 3. října 2005 (v týž den jako s [[Turecko|Tureckem]]). Do poslední chvíle nebylo jisté, zda přístupová jednání vůbec začnou, a to kvůli dřívější neochotě Chorvatska spolupracovat s [[Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii|Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii]];. krátceKrátce předtím však Chorvatsko udělalo pokrok při hledání generála [[Ante Gotovina|Ante Gotoviny]], obviněného z válečných zločinů během [[Operace Bouře]] v roce 1995, při které muselo na 200 tisíc Srbů opustit své domovy,<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1558888-20-let-od-operace-boure-v-chorvatsku-den-vitezstvi-v-srbsku-den-smutku 20 let od operace Bouře: V Chorvatsku den vítězství, v Srbsku den smutku]. Česká televize. 5. srpna 2015.</ref> a tím splnilo zbývající podmínku pro zahájení přístupových jednání. [[1. duben|1. dubna]] [[2009]] vstoupilo Chorvatsko do [[Severoatlantická aliance|NATO]]. [[1. červenec|1. července]] [[2013]] se Chorvatsko stalo 28. členem [[Evropská unie|EU]].<ref name="telegraph1">[http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/croatia/8530782/Croatias-EU-bid-facing-delays-thanks-to-Britain-and-France.html Croatia's EU bid facing delays thanks to Britain and France]</ref><ref name="telegraph1"/><ref name="focus-fen1">[http://www.focus-fen.net/?id=n250417 Berliner Zeitung: Croatia to join EU on 1 July 2013]</ref><ref name="focus-fen1"/><ref>[http://www.lidovky.cz/chorvati-dostali-od-evropske-komise-zelenou-ke-vstupu-do-eu-pld-/ln_zahranici.asp?c=A110610_103049_ln_zahranici_mtr Chorvati dostali od Evropské komise zelenou ke vstupu do EU]</ref> Gotovina a další chorvatšíchorvatští generálové byli [[Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii|tribunálem v Haagu]] zproštěni viny, což bylo kritizováno Srbskem jako „politické rozhodnutí“.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Haagský soud obrátil. Chorvatský generál Gotovina si 24 let neodsedí | periodikum = [[IDNES.cz]] | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2012-10-16 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2014-10-17 | url = http://zpravy.idnes.cz/gotovina-zprosten-0nb-/zahranicni.aspx?c=A121116_095313_zahranicni_ts}}</ref>

Chorvatsko je republikou v čele s [[prezident]]em. Výkonnou moc zastávají prezident (volen na 5 let), [[předseda vlády]], Rada ministrů ([[vláda]]); zákonodárnou moc: jednokomorový [[parlament]] (''Sabor'' – 100-160 poslanců, 4leté volební období). PrezidentkaPrezidentkou Chorvatska je od roku 2015 je [[Kolinda Grabarová Kitarovićová]]. Současným předsedou vlády je od roku 2016 je [[Andrej Plenković]], předseda největší pravicové HDZstrany, (která vedla většinu vlád od roku 1991, [[Chorvatské demokratické společenství)|Chorvatského demokratického společenství]].

Ekonomika země velice silně utrpěla v letech [[1991]]–[[1995|95]], během vleklého [[Chorvatská válka za nezávislost|válečného konfliktu]] se Srby a Bosňany. Nejenže tato válka zemi finančně vyčerpala, ale navíc se jí vyhnula velká vlna zahraničních investic do postkomunistického bloku, které přitáhlytak získaly zejména země [[střední Evropa|střední Evropy]]. Po skončení války se Chorvatsko začalo silně zaměřovat na rozvoj turistiky, čímž došlo k oživení ekonomiky díky přílivu zahraničních měn.

Od roku 2000 se ekonomická situace znatelně lepší a roční růst HDP se pohybuje v rozmezí 4–6 %. Velkou měrou se na ekonomickém růstu podílí spotřeba domácností a snadná dostupnost [[úvěr]]ů. Inflace je pod kontrolou a chorvatská [[měna]] stabilní. Přesto se Chorvatsko i nadále potýká s mnoha ekonomickými problémy. Je zde velká [[nezaměstnanost]], až 20 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dalším problémem je silně záporná bilance zahraničního [[obchod]]u a velká státní účast v hospodářství, díky neochotě vlád dát zelenou [[privatizace|privatizacím]] větších podniků, což je i způsobenokvůli odporemodporu veřejnosti. V neposlední řadě se Chorvatsko potýká s velkými rozdíly mezi regiony, a to díky nerovnoměrné politice regionálního [[rozvoj]]e. Zatímco se vlády soustředí na dynamický rozvoj pobřežních oblastí, vnitrozemí zůstává stranou, bez větších šancí na získání státních prostředků, které nutně potřebují k rozvoji.

Chorvatské ekonomice dominuje turistický ruch, který vytváří až 20 % celkového HDP země. V roce 2011 byl roční příjem z turistiky odhadován na 6,61 miliardy EUR[[Euro|eur]]. V roce 2015 do země přijelo přes 13 milionů zahraničních turistů, nejvíce Němců, Slovinců a Rakušanů. Na čtvrtém místě jsou Češi, kterých přijelo přes 739&nbsp;000.<ref>{{Citace elektronického periodika

Zajímavé je například město [[Pula]] nacházející se v jižním cípu poloostrova Istrie. Nachází se zde totiž jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších amfiteátrůantických po římském Koloseu[[Amfiteátr|amfiteátrů]]. Další navštěvované turistické město je [[Trogir]], malebné městečko nedaleko [[Split]]u je zařazené mezi mezinárodní[[Světové dědictví|světové kulturní dědictví]] [[UNESCO]]. K vidění jsou zde zbytky zantických dob antikypamátek, na jejichž pozůstatcích vyrostly středověké budovy. Je zde pevnost s obranou věží ze 14. století, [[trogirská katedrála|katedrála svatého Vavřince]] zze 13. století, knížecí palác nebo renezanční radnice.  

Z vnitrozemí je nejnavštěvovanější národní park [[Plitvická jezera]], zapsaný mezi přírodní památky světového dědictví UNESCO, a hlavní město [[Záhřeb]]. V zemi je [[Národní parky v Chorvatsku|8 národních parků]] a [[Seznam světového dědictví v Evropě: Albánie až Chorvatsko#Chorvatsko|7 památek]] [[Světové dědictví|světového dědictví]].

Nejvýznamnějšími potápěčskými lokalitami jsou: Kampanel, ostrov Jabuka, ostrov [[Vis]], [[Rogoznica]] nebo ostrov Male Srakane, kde je i vrak lodi Baron Gautsch

Je přísně zakázáno se potápět v národních parcích [[Brijuni]] a [[Krka (Chorvatsko)|Krka]].

Největší nákladní přístav je [[Přístav Rijeka|Rijeka]], pro osobní dopravu jsou pak především přístavy ve Splitu a Zadaru. Existuje ovšem spousta malých přístavů na celém pobřeží, zajišťujícízajišťujících [[Trajekt|trajektovou]] přepravu na ostrovy a do některých italských měst přes [[Jaderské moře]]. Největším vnitrozemským říčním přístavem je [[Vukovar]] na Dunaji.

V zemi je vybudováno celkem 2&nbsp;722&nbsp;km železnic, z toho 985&nbsp;km je elektrifikováno a 254 km je dvoukolejných. [[Mezinárodní letiště]] jsou v [[Letiště Franjo Tuđmana|Záhřebu]], [[Letiště Zadar|Zadaru]], [[Letiště Split|Splitu]], [[Letiště Dubrovník|Dubrovníku]], [[Letiště Rijeka|Rijece]], [[Letiště Osijeka|Osijeku]] a [[Letiště Pula|Pule]]. Národním [[Letecká společnost|leteckým dopravcem]] chorvatskaChorvatska je společnost [[Croatia Airlines]].

Průměrný věk je 39,3 (muži 37,5, ženy 41,0). Průměrná délka života je 75 let, gramotných je 98,5 % obyvatel. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva je 0,4 % v roce [[1992]] (z 0,82 % v r. [[1948]])

Češi se do chorvatské [[Slavonie]], která byla součástí Habsburské říše, začali stěhovat na konci 18. století, protože oblast byla vylidněná v důsledku [[Osmansko-habsburské války|tureckých válek]].<ref>[https://cestovani.lidovky.cz/daruvar-trochu-jine-chorvatsko-s-ceskou-mensinou-f7w-/aktuality.aspx?c=A150826_084012_aktuality_ape Daruvar: trochu jiné Chorvatsko s českou menšinou]. Lidovky. 27. srpna 2015.</ref> Vedle Čechů se ve Slavonii usazovali také [[Rusíni]], Slováci nebo Němci.<ref>[https://archiv.ihned.cz/c1-936501-vychodni-slavonie Východní Slavonie]. Hospodářské noviny. 7. listopadu 1997.</ref> V roce 1930 žilo v Chorvatsku na 40 tisíc Čechů.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Podle sčítání lidu z roku 2001 žilojich v Chorvatskubylo 10 510 Čechů.

Za Chorvata může být považován i nositel Nobelovy ceny za literaturu [[Ivo Andrić]], ovšem narodil se v Bosně. V barokní éře se proslavil dubrovnický básník [[Ivan Gundulić]]. Symboly renesančního humanismu jsou [[Marko Marulić]] a [[Janus Pannonius]]. Klasikem realistické prózy 19. století byl [[August Šenoa]]. V meziválečné éře proslul básník [[Tin Ujević]] či [[Vladimir Nazor]]. Významným autorem po druhé světové válce byl [[Miroslav Krleža]]. V Nizozemsku se prosadila [[Dubravka Ugrešićová]]. Nejvýznamnější autorkou literatury pro děti je [[Ivana Brlićová-Mažuranićová]].