Wikipedie

Irsko: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Dějiny: rozšíření historie
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
→‎Dějiny: úpravy
Řádek 173:
{{Podrobně|Dějiny Irska}}
 
Nejstarší doklady přítomnosti [[Mezolit|mezolitických]] lovců a sběračů v severovýchodní části ostrova pocházejí zze [[6. tisíciletí př. n. l.]] Na sklonku [[5. tisíciletí př. n. l.]] se do Irska rozšířilo [[zemědělství]]. Tito [[Neolit|neolitičtíNeolitičtí]] zemědělci po sobě zanechali působivé [[Megalit|megalitické]][[Mohyla|mohyly]], jako například [[Newgrange]] v [[hrabství Meath]] (okolo 3200 př. n. l.). Kolem roku 2500 př. n. l. počíná v Irsku [[doba bronzová]]. Zejména na jihozápadě země se na mnoha místech našly pozůstatky těžby [[Měď|mědi]]. V [[Doba železná|době železné]] do Irska přišlypřišli [[Keltové]].
 
Již velmi brzy, v [[5. století]], do Irska proniklo [[křesťanství]]. Rozhodující úloha v pokojnémpokojné [[Christianizace|christianizaci]] Irska je připisována [[Svatý Patrik|svatému Patrikovi]], prvnímu irskému [[Biskup|biskupovi]], který v zemi působil po roce [[432]]. Irsko se v [[7. století|7.]]<nowiki/>a [[8. století]] stalo významným centrem [[Latina|latinské]] vzdělanosti a řada Irů působila na kontinentě jako [[Misionář|misionáři]].
 
Od roku [[795]] začali do Irska podnikat nájezdy [[Vikingové]], kteří drancovali kláštery a vesnice a odváželi vše cenné do své domoviny. Většina dodnes dochovaných zlatých irských ozdob pochází z vykopávek vikinských hrobů v [[Norsko|Norsku]]. Vikingové postupem založili na pobřeží řadu osad, z nichž se vyvinula významná města ([[Dublin]], [[Wexford]], [[Waterford]], [[Cork]], [[Limerick]]). Roku [[1014]] irský velekrál [[Brian Bóruma]] dokázal rozhodným způsobem Vikingy, ale sjednotitelem ostrov se nestal, neboť ve rozhodující [[Bitva u Clontarfu|bitvě u Clontarfu]] padl. Irsko bylo rozdrobeno na malá, vzájemně bojující království, až do 12. století.▼
 
 
Roku [[1166]] vládce východoirské státečku [[Leinster]], král Diarmuid Mac Murchada, požádal o pomoc v jednom z lokálních bojů [[Anglie|anglického]] krále [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II.]] Ten vyslal vojsko vedené [[Normané|normanským]] družiníkem Richardem FitzGilbertem de Clare, který rychle vojensky uspěl a oženil se s Diarmuidovou dcerou. Po Dairmuidově smrti Jindřich II. usoudil, že má od toho momentu na Irsko nárok a udělil ho jako léno svému nejmladšímu synovi, pozdějšímu králi [[Jan Bezzemek|Janu Bezzemkovi]]. Od té doby bylo Irsko jako takzvané Panství Irské ''(Lordship of Ireland)'' pod svrchovaností anglických králů.▼
▲Od roku [[795]] začali do Irska podnikat nájezdy [[Vikingové]], kteří drancovali kláštery a vesnice a odváželi vše cenné do své domoviny. Většina dodnes dochovaných zlatých irských ozdob pochází z vykopávek vikinskýchvikingských hrobů v [[Norsko|Norsku]]. Vikingové postupem založili na irském pobřeží řadu osad, z nichž se vyvinula významná města ([[Dublin]], [[Wexford]], [[Waterford]], [[Cork]], [[Limerick]]). Roku [[1014]] irský velekrál [[Brian Bóruma]] dokázal rozhodným způsobem Vikingy porazit, ale sjednotitelem ostrovostrova se nestal, neboť ve rozhodujícíverozhodující [[Bitva u Clontarfu|bitvě u Clontarfu]] padl. Irsko bylo rozdrobeno na malá, vzájemně bojující království, až do [[12. století]].
 
▲Roku [[1166]] vládce východoirskévýchodoirského státečku [[Leinster]], král Diarmuid Mac Murchada, požádal o pomoc v jednom z lokálních bojů [[Anglie|anglického]] krále [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II.]] Ten vyslal vojsko vedené [[Normané|normanským]] družiníkem Richardem FitzGilbertem de Clare, který rychle vojensky uspěl a oženil se s Diarmuidovou dcerou. Po Dairmuidově smrti Jindřich II. usoudil, že má od toho momentu na Irsko nárok a udělil ho jako [[léno]] svému nejmladšímu synovi, pozdějšímu králi [[Jan Bezzemek|Janu Bezzemkovi]]. Od té doby bylo Irsko jako takzvané Panství Irské ''(Lordship of Ireland)'' pod svrchovaností anglických králů.
 
Do Irska začali proudit přistěhovalci z [[Anglie]] a [[Skotsko|Skotska]], ale většinou přijímali irský jazyk a zvyky. Anglizace se omezila jen na Dublin a okolí, a to přesto, že Angličané tzv. ''Kilkennyskými výnosy'' ''(The Statutes of Kilkenny)'' z roku [[1366]] zakázali tradiční irské oděvy, irštinu i smíšená manželství, na což ihned reagovalo první z řady protianglických povstání.
 
Napětí mezi Angličany a Iry vzrostlo, když v [[16. století]] přibyl náboženský spor náboženský - [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřich VIII.]] vypověděl poslušnost [[Římskokatolická církev|Římu]] a postavil se do čela národní, [[Anglikánská církev|anglikánské církve]]. To však nenašlo v Irsku většinový ohlas. Byla sice po anglickém vzoru ustavena státní církev (''Church of Ireland''), naprostá většina Irů však setrvala u římskokatolického vyznání. Toto rozdělení poznamenalo další dějiny ostrova až do dnešních dnů. Angličtí panovníci, kteří se obávali, že jejich nepřátelé (zejména [[Španělsko]]) využijí Irska jako trojského[[Pátá koněkolona|pátou kolonu]], zesílili úsilísnahy o podmanění země. Proti oklešťování svých starých práv povstala v 90. letech [[16. století]] [[Ulster|ulsterská]] šlechta pod vedením Hugha O'Neilla, hraběte z Tyrone. Na pomoc přišli Španělé, ale roku [[1601]] byli povstalci u Kinsale poraženi. Roku [[1607]] šlechtická opozice odešla do exilu, což byla pro Irsko tvrdá rána. Ztratilo velkou část své elity a na zkonfiskovanou půdu anglická vláda systematicky usazovala [[Protestantismus|protestantské]] kolonisty z Anglie a Skotska, čímž se společnost rozštěpila.
 
Roku [[1641]] vypuklo v Ulsteru další povstání, proti anglickému revolučnímu parlamentu. Povstalci vytvořili tzv. Irskou katolickou konfederaci se sídlem v [[Kilkenny]]. Roku [[1649]] se v Irsku vylodil [[Oliver Cromwell]] a během tří let Konfederaci rozdrtil. Krutost a masakry Cromwellových vojáků zanechaly hluboké stopy v irské kolektivní paměti a folklóru. Katolická šlechta po povstání přišla o svá panství, která připadla protestantům. Nedocházelo však již ke kolonizaci. Po obnově monarchie za [[Karel II. Stuart|Karla II.]] sice proběhly některé [[restituce]], ale z politických důvodů Karel většinu půdy novým protestantským majitelům ponechal.
 
Další tvrdá rána dopadla na irské katolíky roku [[1689]], kdy se poslední irští šlechtici postavili ve „válce dvou králů“ za svrženého katolického krále Anglie [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] v boji s jeho synovcem a zetěm, [[Protestant|protestantem]] [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]]. Prohráli a roku [[1691]] následovala další emigrační vlna (zvaná někdy „odlet divokých hus“). Roku [[1695]] byli katolíci v Irsku zbaveni všech politických a některých majetkových práv. Nesměli volit ani být voleni do parlamentu, nebo zastávat vyšší posty v armádě. 75 % irského obyvatelstva se tak ocitlo v postavení nižší kasty. Kvůli obavám z revolučních nálad byl navíc v roce 1800 rozpuštěn irský parlament, poslední ostrůvek irské svrchovanosti. Národní katastrofa byla dovršena v letech [[1845]] – [[1851]], kdy bez jakéhokoli zájmu londýnských úřadů hladomor zahubil, nebo vyhnal do emigrace polovinu irského obyvatelstva. Počet obyvatel se během pár let snížil z 8 na 4,4 milionu.
Řádek 191 ⟶ 193:
O [[Velikonoce|velikonočním]] týdnu v roce [[1916]] vypuklo v Irsku republikánské povstání, tzv. [[Velikonoční povstání|velikonoční]]. Povstání bylo organizováno [[Irské republikánské bratrstvo|irským republikánským bratrstvem]] (''Irish Republican Brotherhood'') a trvalo od [[24. duben|24. dubna]] do [[30. duben|30. dubna]]. Členové organizace [[irští dobrovolníci]] (''Irish Volunteers''), kteří byli vedeni [[Učitel|učitelem]] a [[Advokát|advokátem]] [[Patrick Pearse|Patrickem Pearsem]] a doplněni menší irskou občanskou armádou (''Irish Citizen Army'') vedenou [[James Connolly (politik)|Jamesem Connollym]], společně s 200 členy ženské ligy (''Cumann na mBan'') obsadili klíčové pozice v [[Dublin|Dublinu]] a vyhlásili republiku a nezávislost na Británii. Povstání bylo potlačeno po šesti dnech bojů a jeho vůdci byli válečným soudem odsouzeni k smrti a popraveni.
 
V lednu [[1919]] členové [[Sinn Féin]] založili nezávislý parlament a vyhlásili Irskou republiku. Britská vláda odmítla akceptovat nově vyhlášený stát, což vedlo k [[Irská válka za nezávislost|Irské válce za nezávislost]]. Irové zvítězili a [[6. prosinec|6. prosince]] [[1921]] celý Irský ostrov vystoupil ze [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojeného království Velké Británie a Irska]] a byl založen [[Irský svobodný stát]]. Nicméně hned další den se parlament [[Severní Irsko|Severního Irska]], kde byli ve většině protestanti, podepsal pod [[Anglo-irská dohoda|angloirskou dohodu]], abya se připojilopřipojil zpět severní část ostrova ke [[Spojené království|Spojenému království]]. Tato událost je známá jako [[rozdělení Irska]]. Irský svobodný stát zanikl v den, kdy bylo formálně založeno Irsko – tedy [[29. prosinec|29. prosince]] [[1937]].
 
V&nbsp;roce [[1973]] se Irsko připojilo k&nbsp;[[Evropské společenství|Evropskému společenství]] (současné [[Evropská unie|Evropské unii]]).<ref>{{Citace monografie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Irsko“