Irsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Sport: hurling, galský fotbal atd. značka: editace z Vizuálního editoru |
→Dějiny: rozšíření historie značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 172:
== Dějiny ==
{{Podrobně|Dějiny Irska}}
Irsko je nástupcem [[dominium|dominia]] nazývaného [[Irský svobodný stát]]. Toto dominium vzniklo [[6. prosinec|6. prosince]] [[1921]] po [[Britsko-irská válka|irské válce za nezávislost]], když celý Irský ostrov vystoupil ze [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojeného království Velké Británie a Irska]]. Nicméně hned další den se parlament [[Severní Irsko|Severního Irska]] podepsal pod [[Anglo-irská dohoda|angloirskou dohodu]], aby se připojilo zpět ke [[Spojené království|Spojenému království]]. Tato událost je známá jako [[rozdělení Irska]]. Irský svobodný stát zanikl v den, kdy bylo formálně založeno Irsko – tedy [[29. prosinec|29. prosince]] [[1937]].▼
Nejstarší doklady přítomnosti [[Mezolit|mezolitických]] lovců a sběračů v severovýchodní části ostrova pocházejí z 6. tisíciletí př. n. l. Na sklonku 5. tisíciletí př. n. l. se do Irska rozšířilo [[zemědělství]]. Tito [[Neolit|neolitičtí]] zemědělci po sobě zanechali působivé [[Megalit|megalitické]][[Mohyla|mohyly]], jako například [[Newgrange]] v [[hrabství Meath]] (okolo 3200 př. n. l.). Kolem roku 2500 př. n. l. počíná v Irsku [[doba bronzová]]. Zejména na jihozápadě země se na mnoha místech našly pozůstatky těžby mědi. V době železné do Irska přišly [[Keltové]].
V roce [[1973]] se Irsko připojilo k [[Evropské společenství|Evropskému společenství]] (současné [[Evropská unie|Evropské unii]]).▼
Již velmi brzy, v 5. století, do Irska proniklo [[křesťanství]]. Rozhodující úloha v pokojném [[Christianizace|christianizaci]] Irska je připisována [[Svatý Patrik|svatému Patrikovi]], prvnímu irskému [[Biskup|biskupovi]], který v zemi působil po roce [[432]]. Irsko se v [[7. století|7.]]<nowiki/>a [[8. století]] stalo významným centrem latinské vzdělanosti a řada Irů působila na kontinentě jako misionáři.
Od roku [[795]] začali do Irska podnikat nájezdy [[Vikingové]], kteří drancovali kláštery a vesnice a odváželi vše cenné do své domoviny. Většina dodnes dochovaných zlatých irských ozdob pochází z vykopávek vikinských hrobů v [[Norsko|Norsku]]. Vikingové postupem založili na pobřeží řadu osad, z nichž se vyvinula významná města ([[Dublin]], [[Wexford]], [[Waterford]], [[Cork]], [[Limerick]]). Roku [[1014]] irský velekrál [[Brian Bóruma]] dokázal rozhodným způsobem Vikingy, ale sjednotitelem ostrov se nestal, neboť ve rozhodující [[Bitva u Clontarfu|bitvě u Clontarfu]] padl. Irsko bylo rozdrobeno na malá, vzájemně bojující království, až do 12. století.
Roku [[1166]] vládce východoirské státečku [[Leinster]], král Diarmuid Mac Murchada, požádal o pomoc v jednom z lokálních bojů [[Anglie|anglického]] krále [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II.]] Ten vyslal vojsko vedené [[Normané|normanským]] družiníkem Richardem FitzGilbertem de Clare, který rychle vojensky uspěl a oženil se s Diarmuidovou dcerou. Po Dairmuidově smrti Jindřich II. usoudil, že má od toho momentu na Irsko nárok a udělil ho jako léno svému nejmladšímu synovi, pozdějšímu králi [[Jan Bezzemek|Janu Bezzemkovi]]. Od té doby bylo Irsko jako takzvané Panství Irské ''(Lordship of Ireland)'' pod svrchovaností anglických králů.
Do Irska začali proudit přistěhovalci z [[Anglie]] a [[Skotsko|Skotska]], ale většinou přijímali irský jazyk a zvyky. Anglizace se omezila jen na Dublin a okolí, a to přesto, že Angličané tzv. ''Kilkennyskými výnosy'' ''(The Statutes of Kilkenny)'' z roku [[1366]] zakázali tradiční irské oděvy, irštinu i smíšená manželství, na což ihned reagovalo první z řady protianglických povstání.
Napětí mezi Angličany a Iry vzrostlo, když v [[16. století]] přibyl náboženský spor - [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřich VIII.]] vypověděl poslušnost Římu a postavil se do čela národní, anglikánské církve. To však nenašlo v Irsku většinový ohlas. Byla sice po anglickém vzoru ustavena státní církev (''Church of Ireland''), naprostá většina Irů však setrvala u římskokatolického vyznání. Toto rozdělení poznamenalo další dějiny ostrova až do dnešních dnů. Angličtí panovníci, kteří se obávali, že jejich nepřátelé (zejména [[Španělsko]]) využijí Irska jako trojského koně, zesílili úsilí o podmanění země. Proti oklešťování svých starých práv povstala v 90. letech [[16. století]] [[Ulster|ulsterská]] šlechta pod vedením Hugha O'Neilla, hraběte z Tyrone. Na pomoc přišli Španělé, ale roku [[1601]] byli povstalci u Kinsale poraženi. Roku [[1607]] šlechtická opozice odešla do exilu, což byla pro Irsko tvrdá rána. Ztratilo velkou část své elity a na zkonfiskovanou půdu anglická vláda systematicky usazovala protestantské kolonisty z Anglie a Skotska, čímž se společnost rozštěpila.
Roku [[1641]] vypuklo v Ulsteru další povstání, proti anglickému revolučnímu parlamentu. Povstalci vytvořili tzv. Irskou katolickou konfederaci se sídlem v [[Kilkenny]]. Roku [[1649]] se v Irsku vylodil [[Oliver Cromwell]] během tří let Konfederaci rozdrtil. Krutost a masakry Cromwellových vojáků zanechaly hluboké stopy v irské kolektivní paměti a folklóru. Katolická šlechta po povstání přišla o svá panství, která připadla protestantům. Nedocházelo však již ke kolonizaci. Po obnově monarchie za [[Karel II. Stuart|Karla II.]] sice proběhly některé [[restituce]], ale z politických důvodů Karel většinu půdy novým protestantským majitelům ponechal.
Další tvrdá rána dopadla na irské katolíky roku [[1689]], kdy se poslední irští šlechtici postavili ve „válce dvou králů“ za svrženého katolického krále Anglie [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] v boji s jeho synovcem a zetěm, [[Protestant|protestantem]] [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]]. Prohráli a roku [[1691]] následovala další emigrační vlna (zvaná někdy „odlet divokých hus“). Roku [[1695]] byli katolíci v Irsku zbaveni všech politických a některých majetkových práv. Nesměli volit ani být voleni do parlamentu, nebo zastávat vyšší posty v armádě. 75 % irského obyvatelstva se tak ocitlo v postavení nižší kasty. Kvůli obavám z revolučních nálad byl navíc v roce 1800 rozpuštěn irský parlament, poslední ostrůvek irské svrchovanosti. Národní katastrofa byla dovršena v letech [[1845]] – [[1851]], kdy bez jakéhokoli zájmu londýnských úřadů hladomor zahubil, nebo vyhnal do emigrace polovinu irského obyvatelstva. Počet obyvatel se během pár let snížil z 8 na 4,4 milionu.
O [[Velikonoce|velikonočním]] týdnu v roce [[1916]] vypuklo v Irsku republikánské povstání, tzv. [[Velikonoční povstání|velikonoční]]. Povstání bylo organizováno [[Irské republikánské bratrstvo|irským republikánským bratrstvem]] (''Irish Republican Brotherhood'') a trvalo od [[24. duben|24. dubna]] do [[30. duben|30. dubna]]. Členové organizace [[irští dobrovolníci]] (''Irish Volunteers''), kteří byli vedeni [[Učitel|učitelem]] a [[Advokát|advokátem]] [[Patrick Pearse|Patrickem Pearsem]] a doplněni menší irskou občanskou armádou (''Irish Citizen Army'') vedenou [[James Connolly (politik)|Jamesem Connollym]], společně s 200 členy ženské ligy (''Cumann na mBan'') obsadili klíčové pozice v [[Dublin|Dublinu]] a vyhlásili republiku a nezávislost na Británii. Povstání bylo potlačeno po šesti dnech bojů a jeho vůdci byli válečným soudem odsouzeni k smrti a popraveni.
▲
▲V roce [[1973]] se Irsko připojilo k [[Evropské společenství|Evropskému společenství]] (současné [[Evropská unie|Evropské unii]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = MOODY
| jméno = Theodore W.
| příjmení2 = MARTIN
| jméno2 = Francis X.
| titul = Dějiny Irska
| vydání =
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 1996
| počet stran = 419
| strany =
| isbn = ISBN 80-7106-151-4
}}</ref>
== Geografie ==
| |||