Schönbornský palác: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava stylu adresy do infoboxu
malé úpravy
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 4:
| obrázek = Schönbornský_palác_v_Praze_01.JPG
| popisek = Schönbornský palác
| využití = [[Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze|Americké velvyslanectví<br />v &nbsp;Praze]]
| sloh = [[Barokní architektura|Baroko]]
| stavební materiál = [[Zdivo]]
Řádek 25:
}}
 
[[Soubor:Praha, Malá Strana - Tržiště (erb se lvem).jpg|thumb|Zlatý lev v &nbsp;červeném poli na bílém oblaku je rodový erb rodu [[Schönbornové|Schönbornů]]]]
'''Schönbornský palác''' nebo také '''Colloredovský palác''' je barokní palác nacházející se v&nbsp;[[Praha|Praze]] na [[Malá Strana|Malé Straně]] v &nbsp;ulici Tržiště 365/15. Je chráněn jako [[kulturní památka České republiky]]<ref>{{MonumNet|název=Schönbornský palác|ID=151417|datum=2012-4-20}}</ref> od roku 1958. Od roku [[1925]] je sídlem Velvyslanectví USA a &nbsp;přístup do něj mají jen zaměstnanci. K&nbsp;paláci patří rozlehlá [[Schönbornská zahrada|terasovitá zahrada]] se sadem a&nbsp;raně barokní gloriet na úbočí petřínského kopce. Palác se nazývá Schönbornský po svém posledním šlechtickém majiteli.
 
== Historie ==
Řádek 37:
Palác se zahradou patřil v&nbsp;druhé polovině 17.&nbsp;století mezi nejproslulejší a&nbsp;nejvyhledávanější pražské stavby, jak dokládají deníky [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|kardinála Harracha]] i&nbsp;cestovní deníky zahraničních návštěvníků Prahy. Zahrada byla ve své době pověstná jak svou uměleckou výzdobou, tak překrásnou vyhlídkou na Hrad a&nbsp;na Prahu. Gloriet byl oblíbeným místem pozorování ohňostrojů pořádaných na Vltavě v&nbsp;prostoru dnešní [[Kampa|Kampy]]. Autorství tohoto raně-barokního paláce lze připsat italskému architektu [[Giovanni Battista Pieroni|Giovannimu Pieronimu]], který se jako pražský pevnostní stavitel s&nbsp;Colloredem velmi dobře znal.
 
=== Přestavba v &nbsp;18. století ===
V&nbsp;letech 1715–1718 nechal palác přestavět habsburský diplomat [[Jeroným Colloredo-Waldsee]]. Na úpravách a&nbsp;výzdobě ve vrcholně barokním stylu se podíleli architekti [[Giovanni Battista Alliprandi]], [[Bartolomeo Scotti]] a&nbsp;posléze zřejmě i&nbsp;[[Jan Blažej Santini-Aichel|J.&nbsp;B. Santini]]. Jednalo se především o&nbsp;přestavbu uličního průčelí s&nbsp;důmyslným prokomponováním klenáků v&nbsp;jednotlivých patrech paláce. Avšak uliční průčelí nese typické architektonické znaky spíše Santiniho tvorby (klenáky, frontony), proto je přestavba paláce připisována právě tomuto významnému českému architektovi italského původu. Klíčové změny interiérů i&nbsp;zahrad jsou dílem Alliprandiho (1720). Z&nbsp;těchto úprav se v&nbsp;paláci dochovalo několik štukových stropů, které lze podmíněně připsat Giacomu Antonimu Corbellinimu.
 
Řádek 45:
“''Vešel jsem do realitní kanceláře, kde mi téměř okamžitě řekli o&nbsp;bytě v&nbsp;jednom z&nbsp;nejhezčích paláců. Dva pokoje, předsíň, z&nbsp;níž jedna polovina byla upravena jako koupelna. Šest set korun za rok. Byl to jako splněný sen. Šel jsem tam. Pokoje vysoké a&nbsp;krásné, červené a&nbsp;zlaté, skoro jako ve Versailles. Čtyři okna do klidného schovaného dvora, jedno okno do zahrady. Jaké zahrady! Když vejdeš do brány paláce skoro neuvěříš, co vidíš. Skrz vysoký oblouk druhé brány lemované karyatidami vidíš zahradu svažující se pomalu a&nbsp;majestátně, krásně rozdělenou rozvětveným kamenným schodištěm. Ale byt má jednu malou chybu. Bývalý nájemník, mladý muž žijící odděleně od své manželky, v&nbsp;něm žil se svým sluhou jen několik měsíců, a&nbsp;náhle byl přesunut (je státní zaměstnanec) a&nbsp;musel opustit Prahu. V&nbsp;tom krátkém čase už ale investoval do bytu hodně a&nbsp;nechce ho dát jen tak. Hledá někoho, kdo může alespoň částečně zaplatit náklady na zavedení elektřiny, vybavení koupelny, zavedení telefonu a&nbsp;velký koberec na zdi. Já jsem ten někdo nebyl. Chtěl (a&nbsp;určitě ne mnoho) šest set padesát korun. To pro mě bylo moc, a&nbsp;také přehnaně vysoké studené pokoje byly na můj vkus moc luxusní. A&nbsp;navíc stejně nemám žádný nábytek. To byly další věci, které jsem vzal v&nbsp;úvahu. Nicméně, ve stejném paláci byl ještě jeden byt, který pronajímá přímo správce paláce, ve třetím patře, docela nízké stropy, výhled do úzké ulice s&nbsp;Hradčany kousek před okny. Přátelštější, lidštější, skromně zařízený&nbsp;– jedna mladá hraběnka v&nbsp;něm žila jako host, zřejmě s&nbsp;celkem skromnými nároky. Vybavení odpovídající mladé dívce tam ještě bylo. Obával jsem se, jestli je ještě k&nbsp;mání. To mě činilo trochu zoufalým''.”
 
[[Soubor:Pamětní deska o pobytu Franze Kafky.jpg|thumb|Pamětní deska o&nbsp;pobytu Franze Kafky v &nbsp;Schönbornském paláci<br />v&nbsp;Praze, na Tržišti 15.]]
Do Schönbornského paláce se Franz Kafka nakonec přistěhoval, ale fakt, že pokoje nebyly v&nbsp;zimních měsících dostatečně vytopeny, zřejmě přispěl k&nbsp;rozvinutí [[Tuberkulóza|tuberkulózy]] a&nbsp;Kafka se z&nbsp;paláce odstěhoval do sanatoria.
 
=== V americkém vlastnictví ===
V&nbsp;roce 1919 palác zakoupil od Carla Johanna Schönborna [[Richard Crane (diplomat)|Richard Teller Crane]], syn amerického milionáře [[Charles R. Crane|Charlese Richarda Cranea]], který byl v&nbsp;letech 1919–1921 prvním [[Seznam amerických velvyslanců v Československu|americkým velvyslancem v&nbsp;Československu]]. Jeho otec byl přítelem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T.&nbsp;G. Masaryka]] (a&nbsp;později tchánem [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]) a&nbsp;sehrál důležitou roli při vzniku [[Československo|Československa]]. V&nbsp;roce [[1902]] pozval profesora T.&nbsp;G. Masaryka přednášet do [[Chicago|Chicaga]], a&nbsp;protože byl nadšeným slavistou, seznámil Masaryka se slovanskými komunitami na [[Středozápad Spojených států amerických|americkém středozápadě]]. A&nbsp;byl to Charles Richard Crane, kdo zprostředkoval setkání T.&nbsp;G. Masaryka s&nbsp;prezidentem [[Woodrow Wilson|Woodrowem Wilsonem]], u&nbsp;něhož Masaryk našel podporu pro nový československý stát. Crane palác koupil za 117&nbsp;000 dolarů. Snížená cena byla pravděpodobně způsobena nedostatkem reprezentačních prostor a&nbsp;množstvím nájemníků (80 pokojů ze 100 bylo pronajato). Po návratu do [[Washington, D.C.|Washingtonu]] nabídl Crane palác americké vládě, která ho v&nbsp;roce 1924 koupila za 125&nbsp;000 dolarů a&nbsp;upravila na zastupitelský úřad a&nbsp;sídlo amerických velvyslanců. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byl palác ve správě švýcarského zastupitelství, které se o&nbsp;něj příliš nestaralo. Po válce Američané palác převzali v&nbsp;neutěšeném stavu, což byl zřejmě důvod, proč americký velvyslanec [[Laurence A. Steinhardt|Laurence&nbsp;A. Steinhardt]] hledal reprezentativnější rezidenci. V&nbsp;září [[1945]] si pronajal od československého státu [[Vila Otto Petschka|vilu Otto Petschka]] v&nbsp;Praze&nbsp;6– Bubenči, kterou americká vláda v&nbsp;roce [[1948]] odkoupila.
 
Od roku 1945 slouží Schönbornský palác slouží pouze jako úřad, který je přístupný pouze zaměstnancům a&nbsp;pozvaným návštěvníkům velvyslanectví.
Řádek 77:
== Zahrada ==
{{Viz též|Schönbornská zahrada}}
[[Soubor:Prague 07-2016 View from Lesser Town Nicholas Church img6.jpg|thumb|Gloriet v &nbsp;zahradě Schönbornského paláce, ve kterém od roku 1919 sídlí americká ambasáda.]]
Za palácem se rozléhá terasovitá zahrada italského typu s&nbsp;rozlohou 2,68&nbsp;ha a&nbsp;sedmiakrový sad. Zahrada vznikla na místě původní petřínské vinice. Zvláštností zahrady je jezdecké schodiště vedoucí z&nbsp;terasy do paláce. Hrabě Colloredo-Waldsee ztratil v&nbsp;bitvě u&nbsp;Lutzenu nohu (16.&nbsp;listopadu 1632), a&nbsp;proto si nechal postavit schodiště se speciálním sklonem vedoucí na první zahradní terasu, aby mohl jezdit na koni přímo do paláce. Na barokní úpravě zahrady se podepsali J.&nbsp;B. Santini-Aichel a&nbsp;G.&nbsp;B. Alliprandi. Za Schönbornů dostala zahrada působivější krajinářský vzhled.