Hlas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: možné subjektivní formulace |
|||
Řádek 6:
Zdrojem hlasu je výdechový proud z [[Plíce|plic]], který je modulován kmitáním [[hlasivky|hlasivek]] a dává tak vznik primárnímu hrtanovému tónu. <ref>ŠVEC, Jan: Studium mechanicko-akustických vlastností lidského hlasu. (Dizertační práce). Olomouc: Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální fyziky, 1996</ref> Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů a elastických vlastností hlasivek. Hlasivky jsou ve [[fonace|fonačním]] postavení přiblíženy k sobě a vzduch proudící z plic je rozkmitává. Hlasivky se při jejich kmitavém pohybu pohybují vlivem působení intraglotického tlaku (tj. tlaku v mezihlasivkové štěrbině působícího na hlasivky) a elasticity tkání hlasivek.<ref>TITZE, Ingo R.: Principles of voice production (second printing). Iowa City, IA: National Center for Voice and Speech, 2000</ref> Při řeči se [[hlasivky]] na tvorbě hlasu podílí tak, že buď [[kmitání|kmitají]] a propůjčují hlasu [[tón]]ové složky (které jsou přítomny např. u [[samohlásky|samohlásek]], [[sonory|sonorů]], [[Souhláska#Hlasnost|znělých konsonant]]), a nebo že nekmitají a vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch generující [[šum]] (např. [[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|neznělé obstruenty]]).<ref>SKARNITZL, Radek: ''Znělostní kontrast nejden v češtině'', Epocha, Praha, 2011</ref>
Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní [[frekvence|frekvencí]] (danou vlastnostmi hlasivek) a barvou hlasu, která vzniká modifikací spektra hrtanového tónu v dutinách vokálního traktu (tj. dutinách dýchacích cest nad hlasivkami). Hrtanový tón vznikající při kmitání hlasivek je složený tón s odpovídající [[harmonická řada|harmonickou řadou]]. Od hrtanového tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. Dutiny vokálního traktu poté slouží jako [[rezonance|rezonátor]], který zesiluje některé svrchní harmonické tóny. Oblasti zesílení svrchních harmonických tónů se nazývají [[formant]]y. Formanty jsou důležité pro rozlišování [[samohláska|samohlásek]], ale i některých souhlásek ([[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|sonory]]).<ref>PALKOVÁ, Zdena: ''Fonetika a fonologie češtiny'', Karolinum, Praha, 1997</ref>
Zvukovou stránku jazyka zkoumá [[fonetika]].
| |||