|
== Tvorba hlasu - fonace ==
Zdrojem hlasu je výdechový proud z [[Plíce|plic]]., který je modulován kmitáním [[hlasivky|hlasivek]] a dává tak vznik primárnímu hrtanovému tónu. <ref>ŠVEC, Jan: Studium mechanicko-akustických vlastností lidského hlasu. (Dizertační práce). Olomouc: Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální fyziky, 1996</ref> Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů a elastických vlastností hlasivek. Hlasivky jsou ve [[fonace|fonačním]] postavení přiblíženy k sobě a vzduch proudící z plic je rozkmitává. Hlasivky se při jejich kmitavém pohybu pohybují vlivem působení intraglotického tlaku (tj. tlaku v mezihlasivkové štěrbině působícího na hlasivky) a elasticity tkání hlasivek.<ref>TITZE, Ingo R.: Principles of voice production (second printing). Iowa City, IA: National Center for Voice and Speech, 2000</ref> Při řeči se [[hlasivky]] na tvorbě hlasu podílí tak, že buď [[kmitání|kmitají]] a propůjčují hlasu [[tón]]ové složky (které jsou přítomny např. u [[samohlásky|samohlásek]], [[sonory|sonorů]], [[Souhláska#Hlasnost|zněléznělých konsonantykonsonant]]), a nebo že nekmitají a umožňujívytvoří tvorbupouze štěrbinu, kterou proniká vzduch generující [[šum]]u (např. [[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|neznělé obstruenty]]). Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů. Hlasivky jsou ve [[fonace|fonačním]] postavení přiblíženy k sobě a narůstající subglotální tlak působí proti elasticitě hlasivek a oddálí je, následné snížení subglotálního tlaku způsobí opětovné přiblížení hlasivek.<ref>SKARNITZL, Radek: ''Znělostní kontrast nejden v češtině'', Epocha, Praha, 2011</ref>
Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní [[frekvence|frekvencí]] a modifikací této frekvence v nadhrtanových dutinách. Základní hlasivkový tón je složený tón s odpovídající [[harmonická řada|harmonickou řadou]]. Od základního tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. Nadhrtanové dutiny poté slouží jako [[rezonance|rezonátor]], který propouští jen některé svrchní harmonické tóny, označované jako rezonanční frekvence nebo [[formant]]y. Je tomu tak u [[samohláska|samohlásek]], ale i u některých souhlásek ([[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|sonory]]). Hlasové ústrojí může ale sloužit i jako zdroj [[šum]]u. V tomto případě hlasivky nekmitají, vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch ([[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|neznělé obstruenty]]).<ref>PALKOVÁ, Zdena: ''Fonetika a fonologie češtiny'', Karolinum, Praha, 1997</ref> ▼
▲Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní [[frekvence|frekvencí]] a barvou hlasu, která vzniká modifikací tétospektra frekvencehrtanového tónu v nadhrtanovýchdutinách vokálního traktu (tj. dutinách dýchacích cest nad hlasivkami). Základní hlasivkovýHrtanový tón vznikající při kmitání hlasivek je složený tón s odpovídající [[harmonická řada|harmonickou řadou]]. Od základníhohrtanového tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. NadhrtanovéDutiny dutinyvokálního traktu poté slouží jako [[rezonance|rezonátor]], který propouští jenzesiluje některé svrchní harmonické tóny ,. označovanéOblasti jakozesílení rezonančnísvrchních frekvenceharmonických nebotónů se nazývají [[formant]]y. JeFormanty jsou tomudůležité takpro urozlišování [[samohláska|samohlásek]], ale i u některých souhlásek ([[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|sonory ]]). Hlasové ústrojí může ale sloužit i jako zdroj [[šum]]u. V tomto případě hlasivky nekmitají, vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch ([[Souhláska#Obstruenty a sonory.2C zn.C4.9Blost|neznělé obstruenty]]).<ref>PALKOVÁ, Zdena: ''Fonetika a fonologie češtiny'', Karolinum, Praha, 1997</ref>
Zvukovou stránku jazyka zkoumá [[fonetika]].
|
