Pablo Neruda: Porovnání verzí

Po druhém jméně své matky byl pokřtěn „Neftalí“. Otec byl proti jeho zájmu o psaní a literaturu, ale on sám měl podporu od ostatních, např. i od budoucí laureátky Nobelovy ceny [[Gabriela Mistralová|Gabriely Mistralové]], která vedla místní dívčí školu. Protože první literární pokusy jeho otec nelibě nesl, rozhodl se publikovat pod pseudonymem. Ve svých třinácti letech, 18. července 1917, vydal v místním deníku ''La Mañana'' esej ''Entusiasmo y perseverancia'', kterou podepsal jako ''Neftalí Reyes''. Toto jméno používal do poloviny roku 1920, kdy v jednom časopise náhodně našel jméno [[Jan Neruda|Jana Nerudy]], s jehož dílem se seznámil až později. Nerudovo příjmení přijal jako svůj pseudonym. Naopak jméno Pablo zvolil podle svého oblíbeného francouzského básníka [[Paul Verlaine|Paula VerlaineVerlaina]]. 28. prosince 1946 přijal pseudonym Pablo Neruda úředně jako své občanské jméno.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Neruda | jméno = Pablo | titul = Vyznávám se, že jsem žil. Paměti. | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1976 | počet_stran = 180 | jazyk = česky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Sedlák | jméno = Marek | titul = Jak se Basoalto stal Nerudou | datum_vydání = 2007-05-30 | datum_přístupu = 2015-01-28 | url = http://skip.blog.cz/0705/neruda-mohl-byt-klidne-treba-sourek | jazyk = česky}}</ref> Původ tohoto pseudonymu se neúspěšně pokoušel vypátrat [[Egon Erwin Kisch]], se kterým se Neruda stýkal ve Španělsku a Mexiku. V letech 1950–1951 Neruda navštívil Československo. Položil květinu ke starému pomníku Jana Nerudy od [[Karel Dvořák (sochař)|Karla Dvořáka]], který tenkrát stál na [[Újezd (Malá Strana)|Újezdu na Malé Straně]] a později byl odstraněn.