Modlitba: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}
Úprava textu na několika místech. Vypuštění zavádějící formulace. Doplnění Citace.
značky: nevhodná syntaxe v nadpisu editace z Vizuálního editoru
Řádek 36:
[[Soubor:Humenné - Chrám Nanebovzatia Panny Márie 3.jpg|náhled|Modlící se žena.]]
 
Modlitba patřila a patří od počátku k nejdůležitějším výrazovým formám [[křesťanství|křesťanské]] [[víra|víry]]. Již v [[Nový zákon|Novém zákoně]] nalezneme různé podoby modlitby: [[žalm]]y, prosby, díky, [[přímluvy]], vzývání. Nejužívanější křesťanské modlitby mají svůj původ ve spisech Nového zákona – např. [[modlitba Páně]], [[Zdrávas Maria]] či [[Magnificat]]. Oslavné hymny obsahuje zvláště [[Zjevení Janovo]]. Modlitba má ve všech křesťanských [[vyznání]]ch ústřední místo dodnes a je brána jako rozhovor člověka s Bohem.
 
Všem křesťanským vyznáním je společná modlitba Páně, žalmy, modlitba formulovaná vlastními slovy a kostelní [[píseň|písně]]. [[Pravoslaví]], [[katolická církev]] i [[anglikánská církev]] mají velmi bohatou [[tradice|tradici]] ustálených [[liturgie|liturgických]] i osobních modliteb, aniž by rezignovaly na modlitbu vlastními slovy, která je charakteristická pro [[pietismus]] a [[letniční církve]].
 
[[Křesťan]]é se v modlitbě obracejí přímo k Bohu a věří, že Bůh jejich modlitby slyší. Modlitba přitom směřuje ke kterékoli z osob [[Nejsvětější Trojice]] – [[Bůh Otec|Otci]], [[Boží Syn|Synu]] či [[Duch svatý|Duchu svatému]]. V katolické a pravoslavné církvi se může modlitba obracet i k [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]] a [[svatý]]m, taková modlitba je pak ve skutečnosti prosbou o přímluvu tohoto svatého u Boha.
 
Křesťané zároveň věří, že Bůh může k věřícímu v modlitbě promlouvat prostřednictvím Ducha svatého. Může se jednat o [[proroctví]], osvícení či osobní vnuknutí, oslovení určitým veršem [[Bible|Písma svatého]], popud k jednání v určité všední situaci. Prakticky všechna vyznání, ač uznávají možnost vzájemné komunikace mezi Bohem a člověkem, disponují určitými pravidly pro posuzování takovýchto proroctví či zjevení.
Řádek 50:
* podle obsahu: díkůvzdání, prosba, přímluva, uctívání neboli velebení, chvála – vyjádření vděčnosti, volání o pomoc, nářek
* podle použití - liturgické ustálené jednotlivými církevními tradicemi, osobní, psané, vyslovené, střelné modlitby
* modlitby podle Boží vůle (modlitby srdce)
* modlitby v duchu a modlitby hlasité (čtené, zpaměti, zpívané)
Ve všech církvích se křesťané scházejí ke společné modlitbě – ať již v rámci bohoslužeb či jiných obřadů a shromáždění, v modlitebních hodinách, k modlitebním strážím.
Tichá společná modlitba uctívání je v katolické církvi zvaná [[adorace]]. V živých křesťanských rodinách se praktikuje společná modlitba. Například před jídlem, modlitba s dětmi. Mezi modlitby jsou počítány také modlitební písně či zhudebněné žalmy. Soukromá modlitba mívá podobu pevně formulované modlitby, denní tiché chvíle, [[rozjímání]], [[kontemplace]] či [[vnitřní modlitba]] (neboli modlitba srdce).
 
=== Modlitební postoje ===
Při společné mši jsou modlitební postoje v hlavních rysech určené. Jaký zaujímat postoj při ostatních modlitbách je věcí každého křesťana jako výraz úcty a oddanosti Bohu. Jednotlivé církve mají zavedeny určité zvyklosti - jako je [[křižování (žehnání)|křižování]] před modlitbou, chvilky ztišení, povstání nebo zakleknutí. Neexistuje žádný předepsaný modlitební postoj - pouze jsou osvědčené a doporučené. Z příkladů v Písmu svatém lze uvést: stání, pozdvihnutépozdvižené dlaně, chůze, poloha na kolenou, tváří k zemi, v leže tváří k zemi, v sedě, sepnuté dlaně.
Modlitební postoj vychází z osobního poznání postavení člověka před Bohem, z momentální situace a místa, a vyplývá i z druhu přednášené modlitby.
 
=== '''Citáty k modlitbě''' ===
"Marně se ústa modlí, když je srdce němé." [[Sv. Jan Zlatoústý]]
 
=== Literatura ===