Rumunsko: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Geografie: města s počtem obyvatel
→‎Dějiny: nejvýznamnější vládci jmenovitě
Řádek 98:
V 18. století ovládli Rumunsko Osmani a vládnoucí třídou byli tzv. fanaoriti, osmanští Řekové z Cařihradu.
 
Valašsko a Moldávie získaly roku [[1829]] autonomii v rámci Osmanské říše, v roce [[1859]] se sjednotily v [[Rumunské knížectví]] (první kníže [[Alexandr Ioan Cuza]]) a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které bylo [[Berlínská smlouva (1878)|plně uznáno]] roku 1878 po porážce Osmanů v [[Rusko-turecká válka (1877–1878)|rusko-turecké válce]], ve které Rumuni bojovali na straně Ruska.
 
Od roku [[1881]] bylo Rumunsko [[Rumunské království|královstvím]], prvním králem byl [[Karel I. Rumunský]]. Roku [[1916]] vstoupilo Rumunsko do [[První světová válka|první světové války]] na straně [[Trojdohoda|Dohody]], a to navzdory tomu, že král [[Ferdinand I. Rumunský]] pocházel z německého rodu [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]]. Po první světové válce se rozšířilo o území patřící [[Uhersko|Uhersku]] a carskému Rusku – [[Sedmihradsko]], [[Bukovina (země)|Bukovinu]] a [[Besarábie|Besarábii]], čímž vzniklo tzv. [[Velké Rumunsko]]. Roku 1919 Rumunsko vojensky zakročilo proti [[Maďarská republika rad|Maďarské republice rad]] a rumunská vojska obsadila Budapešť. Rumunsko bylo roku 1920 signatářem [[Trianonská smlouva|Trianonské smlouvy]], která připravila Maďarsko o velkou část území. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí [[Malá dohoda|Malé dohody]].<ref name="pacner139">{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
Řádek 127:
}}</ref> Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]], bylo ale získáno zpět Maďary okupované severní Sedmihradsko.
 
V roce 1947 byl král [[Michal I. Rumunský]] nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo republikou a součástí komunistického [[východní blok|východního bloku]]. Zahájily se rozsáhlé projekty na [[industrializace|industrializaci]] chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. [[Francie]]). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj atomové energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada [[Železná vrata]] na [[Dunaj]]i. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]], kam patřilo víceméně až do konce 80. let. Rumunsko bylo také jednou ze zemí, která dokázala prosazovat do jisté míry nezávislou politiku. Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v [[Los Angeles]] v roce [[1984]]. [[Diktatura|Diktátor]] [[Nicolae Ceaușescu]], který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce [[1989]], odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou.
 
Nově nabytá svoboda otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou [[Maďaři|maďarskou]] menšinou, tak integrace do Evropy a ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly mnohem rychleji než Rumunsko. Teprve po roce 2000 se podařilo rozvoj odblokovat. Roku [[2004]] vstoupila země do [[Severoatlantická aliance|NATO]] a roku [[2007]] společně s [[Bulharsko|Bulharskem]] do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Přesto patří k nejchudším zemím "osmadvacítky", a je proto významným příjemcem mnohých dotací.