Svatý Václav: Porovnání verzí

Václav se ujal vlády někdy po roce 921, po smrti svého otce knížete Vratislava, nejpozději k tomu došlo na podzim 925.<ref>Třeštík (2008), s. 204, 375.</ref> Přemyslovské knížectví se tehdy rozkládalo ve středních Čechách, na území ovládaném [[Hradiště|hradišti]] umístěnými v&nbsp;přibližně třicetikilometrovém okruhu kolem ústředního sídla, [[Pražský hrad|pražského hradiště]]. Ve zbývajících částech Čech byla zřejmě další česká knížectví, někdy považována za [[České kmeny|samostatné kmeny]]. Václav se s těmito sousedními vládci dostával do vojenského konfliktu. Kristiánova legenda vypráví střet Václava s [[kouřim]]ským knížetem, kterého přemohl, ale vládu mu ponechal. To by svědčilo o Václavově politice upevňování stávajícího knížectví místo jeho rozšiřování, které bylo v době hrozby expanzivní saské politiky nebezpečné. Mnohem pozdější [[Dalimilova kronika]] jmenuje kouřimského knížete jako [[Zličané|zlického]] [[Radslav|R]]a.Socha Hypoteticky může střet souviset se sasko-bavorskou intervencí v&nbsp;Čechách roku 929, což by ukazovalo na samostatnou zahraniční politiku tzvsv. Radslava.<ref>Třeštík (2008), s. 419-426.</ref> Naopak určitou jednotnost Čech vůči zahraničí je možné vystopovat už od 9. století (daně Východofranské říši, křest 14 českých knížat roku [[845]] v bavorském Řezně). O&nbsp;jistém výsadním postavení Přemyslovce Václava vve rámciSvatováclavské českéhokapli celku by mohla svědčit zpráva, že se saskému Jindřichovi zavázal odvádět daň ''z&nbsp;(celých) Čech''.<ref>Třeštík (2008), s.pražské 404katedrály.</ref>

Změněnou situací byla za Václava narušena tradiční přemyslovská zahraniční politika, orientovaná na Bavorsko a pravděpodobně i severní slovanské sousedy, z jejichž knížecích rodin pocházely manželky Václavova [[Vratislav I.|otce]] i [[Bořivoj I.|děda]]. Tato aliance byla zřejmě namířena proti nebezpečně vzrůstající saské moci a snad proti ní i pasivně podporovala maďarské výpady. Václav se ve spojenectví se Slovany asi dostal do politické izolace poté, co se Jindřich dohodl s&nbsp;Arnulfem a pak (roku [[927]]) i s&nbsp;Maďary, kterým se za mír zavázal platit vysokou daň.<ref>Třeštík (2008), s. 401-402.</ref> Do Čech, v&nbsp;jejichž severozápadním sousedství již dříve dobyl území [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]], se vojensky vypravil v roce [[929]], podporován z&nbsp;Bavorska Arnulfovým vojskem. Jak vypráví [[Widukind z Corvey|Widukind]], přirazil k&nbsp;Praze, k&nbsp;hradu Čechů, jejichž „krále“ vzal v poddanství ([[Latina|lat.]] ''regemque eius in deditione accepit'') a učinil Čechy poplatnými (''Bohemias tributarias faciens''). Čechy nepravidelně odváděly [[Daně (historie)|daň]] míru (''tributum pacis'') do říše, respektive do Bavorska již od dob Karla Velikého (od roku [[806]]),<ref>Třeštík (2008), s. 70-71, 392-398, 404.</ref> Arnulfova podpora svědčí o&nbsp;tom, že převedení platební povinnosti do Saska bylo součástí jeho dohod s&nbsp;Jindřichem. Smírné řešení a „poddání se“ spojené s placením daně uchránilo rodící se [[České knížectví|český stát]] před Jindřichovou dobyvačnou politikou uplatňovanou vůči severnějším Slovanům. Související Jindřichův dar [[relikvie]] (paže) [[Svatý Vít|svatého Víta]] dokládá, že Václava uznával za politického a křesťanského partnera.<ref>Třeštík (2008), s. 411-415.</ref>