Dánsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: upr. tit. zdroje |
→Dějiny: rozšíření historické části, přeloženo z anglické značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 110:
{{Podrobně|Dějiny Dánska}}
[[Soubor:Erik af Pommern.jpg|vlevo|náhled|Korunovace [[Erik VII. Pomořanský|Erika VII.]], krále sjednocených severských zemí, 17. června 1397]]
Nejstarší archeologické nálezy z dánského území pocházejí z [[Eemský interglaciál|Eemského interglaciálu]], z doby 130 000 až 110 000 let před naším letopočtem. Trvalé osídlení je doloženo od 12 500 př.n.l. a zemědělství od roku 3900 př.n.l. Z [[Doba bronzová|doby bronzové]] (1800-600 př.n.l.) se dochovaly pohřební [[Mohyla|mohyly]], v nichž byly nalezeny [[Lesní roh|lesní rohy]] či proslulý [[Trundholmský sluneční vůz]]. Během [[Doba železná|doby železné]] (500 př.n.l. – začátek letopočtu) začaly na dánské území migrovat [[Germáni|germánské]] kmeny ze severu ([[Jutové]]). Po začátku letopočtu, v římském období, udržovaly římské provincie s domorodými kmeny v Dánsku obchodní vztahy, což dokládají nálezy římských mincí v Dánsku. Ačkoli na dánském území nesídlili [[Keltové]], vztahy s nimi byly zřejmě silné, jak dokládá [[Kotlík z Gundestrupu]]. Jutové odešli především do Británie, jejich zbytky se smísily s dalšími přicházejícími kmeny [[Anglové|Anglů]] a [[Sasové|Sasů]]. Ty byly vstřebány kmenem Dánů, který přišel z východu. Historikové věří, že se o nich zmiňuje římský historik [[Jordanes]] ve svém známém díle ''Getica''.
Ze [[3. století]] pocházejí nejstarší části obranného valu na hranicích s dnešním Německem zvaného [[Danevirke]]. Z [[8. století]] je doloženo první užití [[Runy|runového písma]]. Kolem roku 700 vzniklo nejstarší dánské město [[Ribe]]. Od [[9. století]] se ve [[Franská říše|franských]] zdrojích hovoří o dánských vůdcích jako o králích. První, který je zaznamenán jménem, byl [[Godfred]]. Za prvního historicky doloženého krále je považován [[Gorm Starý]]. Vládl v letech 936-958. Sídlil v [[Jelling|Jellingu]], kde nechal vztyčit proslulé [[Runové kameny v Jelling|runové kameny]]. V nápisu na nich je užit pojem „Dánsko“, jde o nejstarší známé užití tohoto pojmu na dánském území. Gormův syn, [[Harald I.]], známý též jako Harald Modrozub, Dánsko [[Christianizace|christianizoval]], patrně z taktických důvodů, okolo roku 965. Nechal stavět kruhové pevnostní systémy zvané ''trelleborg'' a posílil proti Frankům val Danevirke.
[[Knut Veliký]] v [[11. století]] ovládl rozsáhlé území a spojil Dánsko, [[Anglie|Anglii]] a [[Norsko]] do jednoho státního celku zvaného [[Severská říše]]. V Evropě v té době byli výbojní Skandinávci 8-11. století známí jako [[Vikingové]] a silně ovlivnili západní Evropu, kulturně i geneticky.
Během vrcholného a pozdního středověku Dánsko ovládlo dnešní jižní [[Švédsko]], [[Estonsko]] a severní [[Německo]]. V roce 1397 vstoupilo Dánsko do personální unie s Norskem a Švédskem, pod královnou [[Markéta I. Dánská|Markétou I.]] Všechny tři země sjednocené v tzv. [[Kalmarská unie|Kalmarské unii]] byli formálně rovnocenné, nicméně Markéta Dánsko považovala za jádro své říše a také tam sídlila. To budilo odstředivé tendence ve Švédsku, které vyvrcholily 17. června 1523, když švédský odbojník a budoucí král [[Gustav I. Vasa]] dobyl [[Stockholm]]. Od roku 1536 se tak mluví o novém státu, [[Dánsko-Norsko|Dánsko-Norsku]].
Dánsko se několikrát pokusilo Švédsko znovu dobýt. Král [[Kristián IV. Dánský]] kvůli tomu zahájil tzv. Kalmarskou válku (1611-1613), ale nedosáhl svého hlavního cíle a Švédsko natrvalo ztratil. Nicméně Švédsko bylo nuceno zaplatit odškodné ve výši 1 milion stříbrných riksdalerů, známé jako „Älvsborgské výkupné“. Kristián IV. použil tyto peníze k založení několika měst ([[Glückstadt]], [[Oslo|Christiania]]) a k založení dánské koloniální společnosti. Činil si nárok na [[Srí Lanka|Ceylon]], ale podařilo se mu získat pouze Trankebar (dnes [[Tarangambadi]]) na indickém pobřeží. Nakonec se koloniální zájmy Dánska přesunuly do [[Afrika|Afriky]], v [[Ghana|Ghaně]] Dáni ovládli obchod s otroky (centrum [[Hrad Osu]] založeno 1660). Dánské koloniální společnosti prodaly od té doby podle odhadů 1,5 milionu otroků.
Ve [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]] se Kristián snažil stát se vůdcem [[Luteránství|luteránských]] států v Německu (luterství se stalo státním náboženstvím v Dánsku již roku 1536). Utrpěl však drtivou porážku v bitvě u Lutteru. Výsledkem bylo, že katolická armáda [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]] donutila Dánsko, aby z války odešlo. Dánsku se podařilo vyhnout územním ústupkům, ale celá válka dokázala, že vojenská moc a regionální vliv Švédska stoupá, zatímco Dánska klesá. V roce 1643 také švédská armáda napadla Jutský poloostrov a Dánsko ztratilo Halland, Gotland, poslední části Estonska a několik provincií v Norsku.
V roce 1657 se dánský král [[Frederik III. Dánský]] pokusil na Švédy zaútočit, ale byl drtivě poražen. Dánsko ztratilo další území. Roku 1658 byl podepsán mír v Roskilde, díky němuž si Dánsko uhájilo alespoň samostatnost. Tu udrželo i navzdory následným pokusům švédského krále [[Karel X. Gustav|Karla X. Gustava]] Kodaň přeci jen dobýt. Dokonce se Dánům podařilo získat zpět některá ztracená území (ostrov [[Bornholm (ostrov)|Bornholm]]). Dánsko se pokusilo znovu získat kontrolu nad ztracenou [[Skåne|Skánií]] ve [[Skånská válka|Skånské válce]] (1675-1679), ale neuspělo. Po [[Severní válka|Severní válce]] (1700-21) Dánsko ovládlo znovu [[Šlesvicko-Holštýnsko]]. Od té doby se snažilo udržet si neutralitu, což mu ekonomicky velmi pomohlo. Zapletlo se až do [[Napoleonské války|napoleonských válek]], na což také zle doplatilo. Britové zaútočili dvakrát na Kodaň (1801 a 1807). Při prvním útoku rozdrtili dánskou flotilu, při druhém vypálili značnou část Kodaně. Britská kontrola vodních cest mezi Dánskem a Norskem však především zničila hospodářství Dánsko-Norska a to v roce 1813 zbankrotovalo. Personální unie zanikla smlouvou z Kielu v roce 1814, dánská monarchie se v ní „neodvolatelně a navždy" vzdala nároků vůči Norskému království ve prospěch švédského krále. Dánsko na oplátku získalo [[Island]], Faerské ostrovy a Grónsko, které předtím ovládali Norové.
Ve 30. letech 19. století vzniklo dánské liberální a národní hnutí. Jeho klíčovou osobností byl teolog, politik a básník [[Nikolaj Frederik Severin Grundtvig]]. Toto hnutí vstoupilo do [[Revoluce v roce 1848|revoluce roku 1848]] připravené a s jasnými cíli. 5. června 1849 tak dosáhlo poklidného přechodu ke konstituční monarchií a parlamentarismu. Nová ústava založila dvoukomorový parlament.
Roku 1864 vedlo Dánsko jednu ze svých posledních velkých válek, proti [[Prusko|Prusku]] a [[Habsburkové|Habsburkům]]. Ztratilo v ní Šlesvicko-Holštýnsko a na dlouhou dobu přijalo zásadu neutrality v evropských konfliktech.
Ve druhé polovině 19. století Dánsko masivně industrializovalo. V 50. letech začala státní výstavba železnice. Ta, spolu se zámořským obchodem, vykompenzovala nedostatek přírodních zdrojů Dánska, jež zpočátku průmyslový rozvoj brzdil.
Dánsko si během [[První světová válka|první světové války]] zachovalo svůj neutrální postoj. Po porážce Německa vítězné mocnosti ve [[Versailleská smlouva|Versailles]] nabídly vrátit Šlesvicko-Holštýnsko Dánsku. Ze strachu z německého iredentizmu Dánsko odmítlo návrat území bez lidového hlasování. V něm lidé vyjádřili přání být součástí dánského státu a 10. července 1920 tak Dánsko toto území připojilo.
V roce 1939 Dánsko podepsalo desetiletou smlouvu o neútočení s nacistickým Německem. To mu však nepomohlo a 9. dubna 1940 dánské území Němci obsadili ([[operace Weserübung]]). Dánská vláda se rychle vzdala. Až do roku 1943 Dánové s Němci víceméně spolupracovali, toho roku však vláda spolupráci vypověděla. Námořnictvo zničilo většinu svých lodí, aby je Němci nemohli ve válce použít, a mnoho důstojníků uprchlo do neutrálního Švédska. Dánský odpor měl za následek i rozsáhlou záchrannou operaci, díky níž se podařilo evakuovat několik tisíc [[Židé|Židů]] do Švédska. Někteří Dáni ovšem bojovali po boku Němců v tzv. Frikorps Danmark.
V roce 1944 Island vyhlásil nezávislost. V roce 1948 získaly Faerské ostrovy autonomii. Grónsko získalo autonomii v roce 1979, výrazně ji prohloubilo v roce 2009.
== Geografie ==
| |||