Ruprecht Falcký: Porovnání verzí

[[Frederik Hendrik Oranžský|Frederik Hendrik Oranžský,]] Ruprechtův příbuzný a hlava [[Spojené provincie nizozemské|Spojených provincií nizozemských]] přizval Ruprechta do své armády. Přesto že mu bylo pouhých šestnáct let, osvědčil se jako neohrožený bojovník. Poté strávil nějaký čas v Anglii, kde vládl [[Karel I. Stuart]], syn [[Jakub I. Stuart|Jakuba I. Stuarta]] a Ruprechtův strýc. Na kontinent se vrátil v roce 1637 aby se zúčastnil bojů o Rýnskou či [[Rýnská Falc|Dolní Falc]]. Jako velitel pluku jezdectva slavil své první úspěchy. Bohužel 17. října 1638 v bitvě u [[Bitva u Vlotho|Vlotho]] byl jeho pluk obklíčen a Ruprechta vzal do zajetí vítězný [[Melchior Hatzfeld|Melchior von Hatzfeld]]. Vzácného zajatce poslal Melchior císaři [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinandovi III.]], který Ruprechta poslal do [[Linec|Lince]], kde byl držen po tři roky. Za slib složený císaři, že nikdy nepozvedne zbraň proti [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]] byl roku 1641 propouštěn. Císař byl prý pohnut událostí na lovu, kdy Ruprecht skolil přímo před Ferdinandem III. divočáka, s kterým si císařští lovčí neporadili. Po propuštění ze zajetí princ odcestoval do [[Nizozemsko|Nizozemí]] a odtud do Anglie. V Anglii právě vrcholil spor mezi parlamentem a Karlem I. Konflikt se změnil na občanskou válku, bojovalo se mezi zastánci [[monarchie]] absolutní a monarchie parlamentní. Karel I. byl nucen opustit Londýn. Sebral armádu a v srpnu 1642 vyrazil z [[Nottingham|Nottinghamu]] proti rebelům. Ruprecht přispěchal Karlovi na pomoc, k vojsku roajalistů se připojil u [[Leicester|Leicesterského opatství]] a byl vřele přivítán. Karel I. svému tehdy třiadvacetiletému synovci udělil hodnost generála jezdectva. Ruprecht Falcký byl Angličany nazýván Rupert Rýnský. První příležitost ukázat svou odvahu a taktické umění dostal Ruprecht 23. září 1642 v bitvě či spíše šarvátce za mostem přes řeku Teme nad vsí Powick jihozápadně od [[Worcester|Worcesteru]]. Zastánci parlamentní monarchie měli v úmyslu přepadnout konvoj se stříbrem určeným pro Karla I. Ruprecht poručil svým dragounům sesednout s koní, ozbrojil je mušketami a uschoval je mezi typické anglické ploty. On sám se zbylými jezdci vyčkal až nepřátelé přejedou most. Angličané neměli s válkou mnoho zkušeností. Kavaleristé bojovali tak, že počkali na útok protivníka na místě, pak vypálili z pistolí a následně přišly na řadu meče. Ruprechtova taktika byla jiná: Zaútočil na tři nepřátelské jízdní pluky cvalem, v posledních metrech přešla jeho kavalerie do trysku. Zaskočení protivníci vypálili salvy z pistolí příliš brzy. Jejich střelba tedy byla méně účinná, Ruprecht do nich vjel tryskem, a zaútočil meči. Pistole jeho jezdců zůstaly nabité a mohly tak být použity v osobních soubojích, na které se boj rozpadl. Ruprecht u Powick Bridge porazil parlamentiaristy na hlavu a roajalisté psali o jeho neuvěřitelné a nezdolné odvaze. Pro parlamentariány se Ruprecht stal symbolem kavalírů, urozených jezdců. Pro královy odpůrce ně se slovo ''cavalier'' stalo synonymem nejhrubší nadávky. Královští naopak [[Puritáni|puritánům]] - což byla anglická varianta reformace, ovlivněná [[Kalvinismus|kalvinismem]] - říkali podle jejich ostříhaných vlasů ''roundheads'', tedy kulatohlavci.