Extáze (stav): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
celkově zpochybňěno |
narovnání linku značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
== Extáze v antické filosofii ==
Jisté náznaky „extatičnosti“ můžeme spatřit již u [[Platón]]a (427–347 př. n. l.), když mluví o „mánii“ (μανια, θεια μανια), obzvláště v souvislosti s uměním či věšteckou praxí. <br />Rozbor výrazu „ekstasis“ jako první systematicky učinil židovský filosof [[Filón Alexandrijský]] (cca 20–50 n. l.).<br />O extatickému prožitku v období novoplatónismu vypovídá především [[Plótínos|Plótinos]] (205–270 n. l.), údajně na základě vlastní zkušenosti.
== Extáze v křesťanství ==
[[Soubor:Marie-Madeleine en extase au pied de la croix.jpg|náhled|Extáze Máří Magdalény]]
Extáze v křesťanství není chápána jako důsledek nějaké techniky, ale spíše jako důsledek intimního vztahu dvou osob – člověka a Boha, kdy člověk je tak „zaujat“ druhým, že zapomíná na sebe, „vychází ze sebe“ (tj. význam slova „ekstasis“) ke druhému a spočívá v Milovaném, jenž toto učinil jako první (až k oběti kříže). Tak by se dalo říci, že extáze je důsledkem modlitby, chápeme-li dle sv. [[Terezie
V tomto ohledu je otázkou, zdali lze v nekřesťanských náboženstvích hovořit u podobných mimořádných projevů o extázi nebo raději spíše o tranzu, který oproti extázi není „vyjitím k někomu“, ale spíše pouhým „vyprázdněním se ode všeho“. <br />O extázi coby důsledku modlitby a vztahu člověka s Bohem vypovídá ve svém díle např. sv. [[Bernard z Clairvaux|Bernard z Clairvaux]], sv. [[Terezie
== Odkazy ==
|