Říše Jüan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Dobytí říše Sung a další expanze: Kanton (Čína) |
m →Vnitřní politika a hospodářství: rozcestník |
||
Řádek 153:
Chubilaj posílil svoji moc cestou centralizace vlády – zaujal postavení absolutního vládce, v kontrastu ke svým předchůdcům. Říši rozdělil na [[Čínské provincie|provincie]], každá zahrnovala území dvou až tří dnešních čínských provincií. Jeho model rozdělení státu na provincie se stal vzorem i pro následující [[říše Ming]] a [[Říše Čching|Čching]]. Chubilaj reformoval také mnohé další státní a hospodářské struktury, především daňový systém. Snažil se Čínu ovládat tradičními čínskými postupy, a uznal, že k fungování státní správy v Číně je nutno využívat služeb čínských poradců a úředníků, třebaže se na ně nespoléhal absolutně. Číňané ovšem byli politicky diskriminováni. Téměř všechny důležité posty byly obsazeny Mongoly. Společnost byla rozdělena na čtyři skupiny: Mongoly, [[Se-mu]]y, severní Číňany a jižní Číňany.
Vláda provedla rozsáhlé veřejné práce. Bylo postaveno nové hlavní město Ta-tu (Chánbalyk) na místě dnešního Pekingu, odkud vycházel rekonstruovaný [[Velký kanál]]. I další pozemní a vodní cesty byly rekonstruovány a zlepšeny. K ochraně obyvatelstva před hladomorem vláda shromáždila rezervy obilí ve státních sýpkách. Tato obchodně orientovaná opatření povzbudila pozemní i námořní obchod v Asii a usnadnila kontakt s okolními zeměmi. Čínští odborníci se na západě účastnili zavlažovacích projektů. Z kontaktů se západem získali čínští rolníci čirok i jiné potravinářské plodiny a metody jejich přípravy. Marco Polo, který sloužil jako úředník v jeho správě, připomíná mezi kladnými stránkami Chubilajovy vlády i osvobození poddaných od daní v těžkých dobách, stavby nemocnic a dětských domů pro sirotky, rozdělování potravin mezi chudinu. Také podporoval vědu a náboženství a energicky podporoval obchod po [[Hedvábná
Jüanská vláda zavedla dvojí systém zdanění. Na severu kombinovala daň z hlavy se odvody v zrnu, materiálu a povinné práci. Na jihu odváděli rolníci dvakrát ročně pozemkovou daň a řemeslníci daň ze zisku. Velký kanál byl rekonstruován, význam si podržel i námořní obchod. Námořní cesta byla používána i pro dovoz obilí z povodí Jang-c’-ťiang do metropole (ročně 175 tisíc tun rýže) řízený dopravním úřadem (''cchao-jün š’-s’'', {{Cizojazyčně|zh|漕運使司}}). Kvetl vnitroasijský dálkový obchod. Nicméně zisky z něho zůstaly v rukou nečínských obchodníků, případně mongolské vládnoucí elity a nepřispěly k bohatství obyvatelstva země, pouze vedly k zvýšení rozdílů mezi bohatými a chudými, což nepřispělo ke stabilitě státu. Papírová měna byla dlouho stabilní, časem však neuvážená emise způsobila inflaci.<ref name="theobald economy"/>
| |||