Martínkovice: Porovnání verzí

| infoaktualstarosta aktuální k = 2015

Obec '''Martínkovice''' (německy ''Märzdorf'') se nachází v [[Okres Náchod|okrese Náchod]], kraj [[Královéhradecký kraj|Královéhradecký]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel.

Martínkovice, vzdálené asi 5 km jihovýchodním směrem od [[Broumov|Broumova]]a, leží v mírně zvlněné krajině, která před 350 miliony let tvořila dno rozsáhlého jezera. Obec Martínkovice se rozkládá podél Martínovského potoka, který pramení v [[Broumovské stěny|Broumovských stěnách]]. Nejvyšším bodem je vrchol v Broumovských stěnách v blízkosti [[Velká kupa|Velké kupy]] (708 m n. m.) o nadmořské výšce 734 m. Nejnižší místo 375 m n. m. se nachází u soutoku Martínského potoka a řeky [[Stěnava|Stěnavy]].<ref>{{Citace kvalifikační práce| příjmení = Rošová

| strany =

| titul = WALZEL, Rudolf: Märzdorf Die Gemeide Märzdorf . Heimatkreis Braunau/Sudetenland e. V. Forchheim Obfr.

| vydání =

| vydavatel =

| místo =

| počet stran =

| isbn =

}}</ref>

[[Robota|Robotní povinnosti]] byly velice kruté vždy, ale v roce 1756, kdy klesl v Martínkovicích počet sedláků na 30, se staly otřesnými. Bylo nařízeno místo 1 925 dnů potažní roboty 3 692 dnů a k tomu 2 028 dní roboty ruční. Jinými slovy každý sedlák musel vykonat 147 dnů roboty ročně. Životní podmínky se staly až nelidskými neb třetinu roku tvořily svátky, kdy se nesmělo pracovat, druhou třetinu roku se robotovalo a jen poslední třetina roku zbývala na vlastní práci. Jelikož však potah, mnohdy i dva, musel sedlák živit celý rok, docházelo k tomu, že se sedláci potahů zbavovali a tím se z nich stávali chalupníci a domkáři se zanedbatelnou povinností 12denní roboty.

| příjmení =

| jméno =

| příjmení2 =

| jméno2 =

V Martínkovice obdržely právo zpracování bavln. Zdejší tkalcovna zpracovávala původně [[len]] byla přestavěna na zpracování bavlněného zboží. Byla založena i přadlácká škola.

V letech 1888 až 1889 postavil továrník Moritz Schur tovární domy pro dělníky. Zaměstnával více než 600 lidí, kteří vyráběli jakostní a rozmanité bavlněné látky, např. se zde tkaly damašky, materiál na ubrusy a prostírání, později i [[hedvábí]], používané ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] na výrobu padáků.

* [[Kostel svatého Jiří a svatého Martina (Martínkovice)|Kostel svatého Jiří a svatého Martina]] Krajinu na Broumovsku bohatí benediktini posvětili v 17. a 18. století církevními architektonickými skvosty. Patří k nim i skupina devíti barokních kostelů z dílny Martina Allia a Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferů. Martínkovický kostel sv. Jiří a sv. Martina se vypíná nad řekou Stěnavou v dolní části obce. Je poprvé uváděn roku 1384 jako kostel farní. V roce 1650 k němu byla přistavěna kamenná věž, která jediná se zachovala při stavbě kostela nového (v raně barokním stylu) v letech 1692 až 1698 podle projektu Martina Allia. Hlavní oltář je zdoben monumentálními sochami sv. Vavřince a Štěpána z období kolem roku 1700. Socha Madony ze začátku 15. století, která patří k hlavnímu oltáři, byla spolu s dalším vzácným inventářem uložena do depozitáře. Stalo se tak poté, co zde roku 1992 uloupili sochu Madony z výklenku na jižní straně presbytáře. Autorem nástropní malby je Felix Antonín Scheffler. Vedle kostela stojí fara ze 17. století s hospodářskými budovami. Údajně bývala propojena podzemní chodbou s hostincem pod kostelem.<ref>{{Citace monografie

* [[Vojenský hřbitov (Martínkovice)|Vojenský hřbitov]] z let [[1914]] – [[1918]] a [[1939]] – [[1945]] V roce 1915 byl mezi Martínkovicemi a Broumovem zbudován velký zajatecký tábor pro až 30 000 Rusů, Srbů, Italů aj. Tisíce jich zahynuly ´díky´ infekční epidemii a jsou pohřbeny v hromadných hrobech na tzv. vojenském hřbitově. Pro zhruba 400 rakouských vojáků bylo zřízeno na vojenském hřbitově zvláštní oddělení. Zajatci byli v táboře zaměstnáváni: rozvedli vodovod, postavili nové baráky, parní lázně, pekárnu a zemřelým kamarádům zbudovali podle návrhu zajatého ruského inženýra památník. Během 2. světové války zde bylo pohřbeno 122 ruských zajatců

Soubor:Kříž u domu čp. 88 v Martínkovicích.jpg|alt=Kříž u domu čp. 88