Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 47 bajtů ,  před 10 měsíci
m
Robot: standardizace parametru „aktuální k“; kosmetické úpravy
| email = police.ou@quick.cz
| starosta = Karel Janoušek
| infoaktualstarosta aktuální k = 2014
| obrázek = Center of Police, Třebíč District.JPG
| popisek = Centrum Police s památníkem Františka Xaveriuse
| poznámka =
| jazyk = česky
}}</ref> Členové z tohoto rodu se psali po [[Brtnice]] ([[Dlouhá Brtnice|Dlouhé Brtnici]]), [[Lesonice (okres Třebíč)|Lesonicích]] na Moravskobudějovicku, Polici, [[Menhartice|Menharticích]] či [[Oponešice|Oponešicích]]. V roce 1348 se připomíná Nevhlas z Lesonic, později pak pět bratrů pět (z Lesonic): [[Ješek z Brtnice|Ješek Schössel]], Nevhlas (Neplach), Racek či Lanclin, Tvoch a Markvart. Jejich sestrou byla Mudla, manželka Holáče z Držkrajic. V roce 1349 se po Polici psal jejich příbuzný vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze [[Stonařov|Stonařova]]a, taktéž erbu tří makovic, kdy se oba domluvili na společné držbě majetku.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Filip z Police ====
V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police, jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic.<ref>CDM VIII, s. 36-37, č. 72; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 82, považuje erbové znamení za tři leknínové lupeny.</ref> Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v [[Dolní Dubňany|Dolních Dubňanech]], v roce 1355 ves [[Louka (Jemnice)|Luka u Jemnice]] a její další část obdržel v roce 1358. Filipovou manželkou byla Eliška z [[Pálovice|Pálovic]], která byla v roce 1360 již vdovou.<ref>ZDB I, s. 8, č. 150; ZDB II, s. 14, č. 24; ZDB III, s. 24, č. 71; ZDB III, s. 25, č. 93; ZDB III, s. 32, č. 273; o Filipově úmrtí se výslovně k roku 1360 zmiňuje CDM IX, s. 146-147, č. 201</ref> V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z [[Bělčovice|Bělčovic]] a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z [[Lechovice|Lechovic]].<ref>ZDB VI, s. 134, č. 603; ZDB V, s. 73, č. 13; ZDB VI, s. 134, č. 602; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic.<ref>ZDB III, s. 41, č. 513; ZDB IV, s. 60, č. 303; s. 68, č. 454; ZDB VI, s. 134, č. 602-604; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop.<ref>CDM XV, č. 286, s. 250-251; u listiny se dochovala pečeť, která dosvědčuje Petrovo rodové zařazení, viz SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 226.</ref> První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna roku 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schössel)]] přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Aleš z Police ====
Po Polici se psal v roce 1358 dále Aleš, farář z Plavče a snad bratr či jinak příbuzný Filipa z Police. Roku 1356 koupil od Filipa z Louček (z rozrodu Ranožírovců) hrad s dvěma poplužími, kostelním poddacím a dvěma lány v Dolní Plavči, kde své manželce Johance zapsal věno. Po jeho smrti se stal poručníkem jeho dědiců Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]]. Dcerou Aleše z Police byla pravděpodobně Anežka z Police, připomínaná roku 1356 jako manželka Šimona z [[Nové Sady (Písečné)|Nové Vsi]] (nyní Nové Sady). Aleš měl také syna Odolena, který se zprvu psal po Polici, později po Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police, vymazat své věno na Plavči a podruhé se provdala za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]] (Šenkenberk, zřícenina u obce [[Šumná (okres Znojmo)|Šumná]]).<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref><ref>Kolektiv autorů (Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová): Polykulturní lokalita Hradiště u Louky – Nový archeologický a historický model, časopis Přehled výzkumů 57-2, časopis Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno 2016, s. 80-83</ref>
 
==== Hrzek, farář ze Stonařova ====
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovic]] spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích]] a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police.<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401</ref> Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce (znovu provdané vdově po Filipovi z Police) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a [[Louka (Jemnice)|Loučce]] 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z [[Batelov]]a a [[Pacov]]a. Při této obchodní transakci mu ručili Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> Nevlas z Oponešic se oženil se Sofií a vzhledem k tomu, že zemřel bezdětný, dědil po něm Jakub z Oponešic, syn Smila z Police (možná Nevlasův synovec či bratranec).<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Tvoch z Police ====
Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" /> Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi [[Bohušice|Bohušic]] u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích.<ref>ZDB IV, s. 66, č. 420</ref> Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z [[Ústrašín (tvrz)|Ústrašína]], purkrabího na [[Roštejn|Roštejně]]ě. Markvart dceři daroval věnem celou ves [[Bělčovice]] s [[Tvrz|tvrzítvrz]]í, dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery [[Historie obce Korolupy|Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice]]. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z [[Biskupice (Biskupice-Pulkov)|Biskupic]]. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Smil z Police ====
S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police (z rozrodu Ranožírovců Oldřicha ze Želetavy). Smil je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z [[Našiměřice|Našiměřic]], jehož chotí byla v té době Markéta z Našiměřic.<ref>ZDB III, s. 35, č. 339</ref> V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Zahrádek]], neteř Peškovu / Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna<ref>ZDB V, s. 86, č. 298</ref> a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na [[Bohušice]] (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 721-722; ZDB VI, s. 141, č. 725.</ref> Svůj majetek v [[Menhartice|Menharticích]] odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 738</ref> Ondřej pak na Menharticích zapsal věno své manželce Kateřině (roku 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil odprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z [[Jemnice]], rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi [[Bačkovice]] Bohuši z [[Lubnice]] (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).<ref>ZDB VII, s. 162, č. 180; ZDB VII, s. 163, č. 182</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
Smilovými dětmi byli: synové Jan a Jakub z [[Oponešice|Oponešic]] a dcera Geruše z [[Kyjovice (okres Znojmo)|Kyjovic]].<ref>LCS II, č. 1311, s. 304</ref> Jan je v roce 1390 připomínán jako farář v [[Budeč (okres Jindřichův Hradec)|Budči]] a [[Bítov (zaniklý, okres Znojmo)|bítovský děkan]]. Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn]]ě, listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Ve společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref> a roku 1417.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů [[Předín|Předína]]a a [[Dašovice|Dašovic]].<ref>ZDB VI, s. 123, č. 432; HOSÁK, L.: Historický místopis, s. 54. ZDB VIII, s. 231, č. 281-282.</ref> Druhou manželkou byla Anna, dcera Strnada z [[Budkov (okres Třebíč)|Budkova]]. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Pelhřim z Police ====
 
==== Jan z Kostník ====
V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na [[Bítov (hrad)|Bítově]] a [[Cornštejn|Cornštejně]]ě stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník]] (Gößling, erbu srnčí hlavy).<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref> Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. O její věno se soudil v roce 1407 s Kateřinou (vdovou po Albrechtu ze Slatiny) a s [[Páni z Hradce|Eliškou z Hradce]]. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
=== Police v 15. až 17. století ===
 
=== Poslední majitelé ===
Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860–1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě [[Šternberkové|Šternberk]] v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred [[Vraždové z Kunvaldu|Wražda z Kunvaldu]] (1887–1945).<ref>[http://www.obec-police.cz/historie-polickeho-panstvi/d-39674 Historie polického panství]</ref>
 
Na jaře roku 1925 proběhlo v rámci čsl. [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformy]] přídělové řízení konfiskovaného majetku Alfréda Wraždy z Kunvaldu v katastrálních obcích: Police, [[Kostníky]], [[Bačkovice]], [[Dančovice]], [[Jiratice]], [[Lubnice]], v soudním okrese [[Jemnice]] a v politickém okrese [[Moravské Budějovice|Mor. Budějovice]] dvorů: Police, Kopka, Raimundský dvůr, Šimkův dvůr a [[Radotice]]. Celková výměra přídělů činila kolem 360 ha. Lhůta k podávání žádostí o příděl trvala do 18. března 1925 a informace s formuláři žádostí poskytoval přídělový komisař Státního pozemkového úřadu v [[Moravské Budějovice|Mor. Budějovicích]].<ref>Venkov, orgán agrární strany, 5. března 1925, příloha: Venkov. 55. Národní hospodář, s. 7</ref>
 
Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátnímu]] občanství. Starostou obce byl po celou dobu války Josef Tříletý, majitel hostince (po válce prvním předsedou MNV v Polici).<ref>Moravská orlice, 7.4.1940, s. 14</ref>
 
V roce 1945 byl velkostatek Police stařičkému baronovi Alfredovi Vraždovi z Kunvaldu na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.<ref>Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: ''Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort.'' Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: [http://www.znojmuz.cz/muzeum/publikace/hrady/Hrady%20Podyji%20slovem_Burgen%20Thayatals%20in%20Wort.pdf Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí]</ref> V březnu roku 1947 navrhla okresní rolnická komise a rada ONV v M. Budějovicích Zemskému národnímu výboru v Brně parcelaci konfiskovaných lesů. Z polického velkostatku obdržely obce: [[Hornice]] - les „Velká syrovská stráň” ve výměře 5,60 ha, [[Kostníky]] - „Rajmundský les” ve výměře 32,64 ha, [[Kdousov]] - „Rajmundský les” ve výměře 14,35 ha, Police - les „Housenec”, les „U Starého mlýna”, les „Hřebouška” v celkové výměře 22,66 ha a lesy z uherčického velkostatku o výměře 19 ha.<ref>Naše Demokracie, 14.03.1947, s. 4-5</ref> Starý a nemocný baron Wražda směl dožít ve skromných podmínkách na zámku, kde ve svých 93 letech roku 1948 zemřel. Pohřben byl v obci na obecní náklady.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Wraždové dostali příjmení za trest. Na zámku v Polici vymřeli po meči
| periodikum = iDNES.cz
| vydavatel =
| url = https://jihlava.idnes.cz/wrazdove-vymreli-na-zamku-v-polici-po-meci-fix-/jihlava-zpravy.aspx?c=A120704_105624_jihlava-zpravy_mav
| datum vydání =
| datum přístupu =
}}</ref>
 
275 356

editací