Trubka: Porovnání verzí

Hráč může měnit výšku tónu nátiskem, což ale umožňuje hraní pouze řady alikvotních tónů. Současné trubky jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. To je možné díky třem různě dlouhým přípojným trubicím naletovaným uprostřed ozvučné trubice; každá přípojná trubice má svůj ventil ovládaný klapkou. Při stisku klapky se otevře přípojka, vzduch začne proudit i přes přípojnou trubici, celková délka ozvučné trubice se tím prodloužízvětší a tón nástroje se o určitý [[interval (hudba)|interval]] sníží. V současnosti se používají dva typy ventilových systémů, nástroje se kromě ventilů mírně liší i ve tvaru trubice.

Systém '''pístových ventilů''' vznikl v roce [[1814]] a v roce [[1839]] jej v [[Paříž]]i vylepšil [[François Périnet]].<ref name="rfr1" /> Tento systém je mechanicky jednodušší než otočné ventily a je celosvětově více používanýpoužívanější (včetně českých zemí). Nástroj je někdy označován jako ''jazztrubka'' – tento název vznikl v oblastech, kde byl běžněji používán systém otočných ventilů a posluchači se s nástrojem opatřeným svislými ventily setkali prvně až v tanečních a jazzových orchestrech. Je si však třeba si uvědomit, že tento typ nástroje je starší než jazz samotný.<ref name="rfr2">[http://www.volny.cz/rejlek/historie.htm Moderní historie trubky]</ref> Fotografie viz infobox vpravo nahoře.