Přídavné spalování: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
Řádek 6:
== Nevýhody ==
 
Palivo je vstřikováno do výtokové trysky, kde výtokové plyny už spotřebovaly většinu kyslíku při hoření ve spalovací komoře proudového motoru. Proto je přídavné spalování velice neefektivní, vzhledem k množství paliva, které spotřebuje. Jeho efekt také slábne s přibývající letovou výškou, jak se tlak ve výtokové trysce úměrně snižuje. Naopak na příkladu SR-71 můžeme vidět, že je tento letoun relativně učinný právě ve velkých výškách, při rychlostech přesahujících Mach 3 a v režimu „wet“ (mokrý, čili přídavné spalování zapnuto). Je to ale dáno unikátní konstrukcí motorů (turbonáporové, s [[ramjet]] efektem) a jednoúčelovou konstrukcí celého letounu, který byl projektován pouze za účelem velice rychlého letu ve velkých výškách. Proudové motory mohou být přizpůsobeny pro vetšívětší účinnost budbuď pro režim wet (mokrý), nebo dry (suchý). Motor, uzpůsobený pro režim letu „wet“, je sice relativně účinný a úsporný při použití přídavného spalování, ale má velkou spotřebu v režimu letu bez forsáže. Inženýři musejí vždy vytvořit kompromis mezi těmito dvěma extrémy.
 
Přídavné spalování vytváří markantní nárust tahu, jeho projevem jsou také dlouhé plameny, šlehající z trysek motoru. V plamenech můžeme vidět tzv. [[shock diamonds]], neboli prstence, tvořené [[rázová vlna|rázovými vlnami]] ve výtokových plynech.