Organizace ukrajinských nacionalistů: Porovnání verzí

(Robot: Opravuji 7 zdrojů and označuji 1 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9))
Kořeny ukrajinského nacionalismu sahají do minulosti až ke knížeti [[Vladimír I.|Vladimíru Velikému]], který dovršil integraci [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] na přelomu 10. a 11. století. Kyjevská Rus byla státem, vytvořeným skandinávskými nájezdníky - [[Varjagové|Variagy]], kteří si podrobili místní slovanské kmeny. S během času ovšem vládnoucí variagská vrstva splynula s místními Slovany a přejala jejich zvyky a jazyk. V této době se začala utvářet ukrajinská etnicita, která se postupně proměnila v národní vědomí. V 11. století došlo k feudálnímu rozdrobení Kyjevské Rusi, které se prohloubilo natolik, že všechny úděly se zcela osamostatnily.
 
V 13. století se tato knížectví dostala pod vliv Mongolů, který po nich zdědili Tataři. Od 13. století postupně území bývalé Kyjevské Rusi dobývali Litevci. Pouze oblast dnešní jiho-západní Ukrajiny se stala polským lénem (od 14. století). Po vzniku [[Republika obou národů|Polsko-Litevské unie]] v 16. století vládnoucí litevská dynastie [[Jagellonci|Jagellonců]] převedla území dnešní Ukrajiny (jiho-západní byla už polská) pod polskou korunu. V tomto období proběhlo několik kozáckých povstání (třídní spory). Během dělení Polska (konec 18. století) si Ukrajinu rozdělily [[Rusko]] a [[Habsburská monarchie|Rakousko]]. Zejména carské Rusko zahájilo útlak obyvatel Ukrajiny{{Zdroj?}}, neuznávalo [[Ukrajinci|Ukrajince]] jako samostatný národ a území bylo oficiálně nazýváno [[Malorusko]]. Přes tvrdý národnostní útisk si však Ukrajinci zachovali svůj vlastní jazyk, kulturu a částečně i náboženství (západ Ukrajiny přijal učení [[řeckokatolická církev|řeckokatolické církve]]). V Rakousku Habsburkové podporovali ukrajinské národní obrození - vzniklo ukrajinské školství, národní organizace.
 
V letech [[První světová válka|1. světové války]] Habsburkové zkoušeli hrát ukrajinskou kartou a podporovali vznik ukrajinských jednotek. Ze strany carského Ruska za to zasáhly Ukrajince represe. V tomto období byl založen '''„Svaz pro osvobození Ukrajiny.“ '''Ten organizoval odboj proti [[Rusko|Rusku]], přičemž docházelo i k vytváření ukrajinských dobrovolnických vojenských jednotek. Ukrajiny se tvrdě dotkly i události po první světové válce, kdy na jejím území probíhaly tvrdé boje občanské války mezi „rudými“ a „bílými“. V roce [[1919]] došlo k bojům mezi Ukrajinci ze [[Západoukrajinská republika|Západoukrajinské republiky]] a Polskem. Postupně se do tohoto konfliktu zapojilo [[Rumunsko]] a Československo (obsazení Zakarpatské Rusi). Západoukrajinská republika byla během bojů poražena a zlikvidována. Ve stejné době došlo také ke konfliktu mezi Polskem a [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajinskou lidovou republikou]] vedenou [[Symon Petljura|Symonem Petljurou]]. Ovšem z ohledu na silnou sovětskou ofenzivu proti Petljurovým jednotkám došlo mezi ním a Polskem k dohodě o spolupráci. Polsko podporovalo Ukrajince při ofenzivě na východní Ukrajinu, ale tam ukrajinské národní vědomí nebylo příliš silné a Petljura tam nezískal žádnou podporu. Nakonec byly polsko-ukrajinské jednotky vytlačeny Sověty (viz [[polsko-sovětská válka]]). Po ukončení bojů, kdy byla Ukrajina rozdělena mezi [[Sovětský svaz]], [[Polsko]], [[Československo]] ([[Podkarpatská Rus]]) a [[Rumunsko]] ([[Bukovina (země)|Bukovina]]), začala z Ukrajiny i Ruska veliká emigrace, která směřovala i do tehdejšího Československa. Roku [[1927]] se ve [[Vídeň|Vídni]] uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny. Do čela '''Organizace ukrajinských nacionalistů''' (OUN), byl postaven bývalý plukovník armády [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajinské lidové republiky]] [[Jevhen Konovalec]].
307

editací