Křest: Porovnání verzí

Jedinou podmínkou k přijetí křtu je, že člověk, který jej chce přijmout, musí vyznávat to, v co věří církev provádějící křest. Malé děti mohou být pokřtěny pouze tehdy, zaručí-li se jejich rodiče, že je budou vychovávat ve víře. Předpokládá se, že rodiče zajistí naplňování povinností, které ze křtu vyplývají (dodržování jak [[desatero|desatera]], tak u katolíků ještě [[církevní přikázání|církevních přikázání]]). Některé křesťanské denominace považují tento křest za neplatný, byť zvyk křtít děti je tradice církve už od nepaměti (výslovně dosvědčena nejméně od 2. století viz Katechismus, 1252). Ježíšova slova: “Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim” (Mk 10,14) a touha rodičů aby jejich dítě žilo a čerpalo z Božích milostí už od počátku své existence, je argument pro křest krátce po narození (podobnou logikou nechávají starostliví rodičové očkovat své děti proti vlivům nemocí jakmile je to možné, protože je to v zájmu dítěte). Křtem se u konvertitů podle převažující víry smazává jak dědičný hřích, tak hříchy z předchozího života.