Suchoj Su-25: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo

| název = Su-25

| obrázek = Su-25-JH01.jpg

| popisek =

| varianty = [[Suchoj Su-28]]

| hlavní uživatel = [[Ruské letectvo]]

}}

'''Suchoj Su-25''' ([[ASCC|v kódu NATO]] '''Frogfoot''')<ref>[http://www.designation-systems.net/non-us/soviet.html#_Listings_Fighter]</ref> je [[Sovětský svaz|sovětský]] jednomístný [[proudový motor|proudový]] [[Bitevní letoun|letoun určený k poskytování přímé letecké podpory]] (close air support, CAS) pozemním jednotkám (ničením [[tank]]ů, [[obrněné vozidlo|obrněných vozidel]] a dalších pozemních a případně i jiných cílů). Na základě analýz byla zjištěna potřeba specializovaného letadla pro přímou palebnou podporu, podobného jako byl [[Iljušin Il-2|Il-2 Šturmovik]] nebo [[Iljušin Il-10]] z období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a po ní, tj. silně chráněného a s vysokou palebnou silou. Tehdy zavedené stíhací bombardéry nebyly pro takový účel optimální.

 

== Vznik a vývoj ==

V polovině 60. let 20. století se vojenská doktrína [[Spojené státy americké|USA]] a [[Sovětský svaz|SSSR]] od základu změnila. V předchozím období tyto světové velmoci plánovaly použití jaderných zbraní i při taktických bojových úderech, to se však po [[Kubánská krize|kubánské krizi]] změnilo. Úloha dobýt území nepřítele připadla pozemním vojskům, které to měly dosáhnout s pomocí klasické výzbroje. Zvlášť důležitá role byla přitom kladena na letectvo, které mělo efektivně podporovat pozemní vojska v podmínkách silné protivzdušné obrany protivníka.

Letadla [[Suchoj Su-7|Su-7B]], [[MiG-19]], [[MiG-21]] a [[Jakovlev Jak-28|Jak-28]] nevyhovovaly požadavkům, které na nich kladl nový charakter vedení války. Kvůli velké operační rychlosti a nedostatečné obratnosti nemohly tyto stroje efektivně útočit na malé pozemní cíle. Jelikož neměly pancéřovou ochranu kabiny a důležitých přístrojů, byly snadno zranitelné palbou z protiletadlových kulometů a jiných prostředků protivzdušné obrany. Během vojenského cvičení „Dněpr“ v září 1967 se jako nejefektivnější bojové letouny ukázaly upravené stíhačky [[Mikojan-Gurevič MiG-17|MiG-17]], které úspěchu dosáhly díky výborné manévrovatelnosti a nízké rychlosti, což jim umožnilo neztrácet vizuální kontakt s cílem a vést na něj účinnou palbu. Tehdy se v kruzích sovětských leteckých konstruktérů začalo diskutovat o návrzích možných koncepcí letadla, určeného na přímou podporu pozemních vojsk. I přesto, že ne všechny zapojené organizace přijaly myšlenku na znovuzrození bojového letectví, vrchní velitel pozemních vojsk, armádní generál ''I.G. Pavlovskij'', byl horlivým zastáncem této myšlenky a přesvědčil ministra obrany SSSR – maršála [[Andrej Grečko|Andreje Grečka]] – o nezbytnosti vývoje bojového letadla nové generace.

[[Soubor:Letecké muzeum Kbely (200).jpg|náhled|vlevo|Pohled na přední část Su-25 s 30mm kanónem GS-30-2 a laserovým dálkoměrem.]]

Sovětské ministerstvo letectví vyhlásilo v březnu 1969 soutěž na návrh bojového letadla, který by byl protiváhou amerického stroje [[Fairchild A-10 Thunderbolt II|A-10 Thunderbolt II]] a který by implementoval řešení získané analýzou bojů na [[Střední východ|Středním východě]] během [[Šestidenní válka|šestidenní války]] z roku 1967. Zúčastnily se ho čtyři konstrukční kanceláře: [[Mikojan]] a [[Jakovlev]] nabídly modifikaci letadel MiG-21 a Jak-28; [[Iljušin]] a [[Suchoj]] předložily nové projekty: [[Iljušin Il-102|Il-102]] a T-8. Tehdejším požadavkům na bojové letadlo vyhovovaly jen projekty Il-102 a T-8. Projekt Il-102 představoval další vývoj proudového letadla [[Iljušin Il-40|Il-40]]. Hlavní změnou, kterou se stroje lišily, bylo úplné zjednodušení stroje Il-102. Naopak [[Pavel Suchoj]] představil úplně nový projekt T-8, který byl v té době už rok ve vývoji, vedeném z vlastní iniciativy. Díky instalaci lepšího zaměřovacího systému, menšími rozměry a hmotností oproti Il-102 se na podzim 1969 stal projekt T-8 vítězem tendru na nové bojové letadlo.

 

 

== Konstrukce ==

[[Soubor:Su-25 Nose view - Le Bourget.JPEG|náhled|Přední část Su-25.]]

Kabina je tvořena vanou o síle 25mm z [[titan (prvek)|titanové]] slitiny a jeden z motorů je umístěn v pancéřové vaně, přičemž letadlo je schopné letu i s jedním motorem. Může působit za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci. Jeho výbavu dotváří vystřelovací sedačka [[Zvezda K-36|K-36]] s charakteristikami 0 – 0 (možnost katapultáž při nulové výšce a nulové rychlosti). Palivové nádrže jsou naplněny ochrannou disperzí a plynem, které minimalizují možný výbuch. Motory jsou schopny v případě potřeby létat na kerosin, naftu nebo benzín, což však snižuje jejich životnost. Od samého začátku byl Su-25 navržen tak, aby ho mohl obsluhovat i málo zkušený letový a pozemní personál. Specializovaný aeromobilni komplex údržby letadla ''AMK-8'' zabezpečuje nezávislost Su-25 i při použití na slabě vybavených a polních letištích. Všechny důležité systémy letadla jsou chráněny pancířem odolávajícího střelám do ráže 20 mm. Po nasazení raket „Stinger“ během bojů v Afghánistánu však začaly ztráty Su-25 stoupat. Proto byla mezi každý ze dvou motorů instalována 5 mm pancéřová deska dlouhá 1,5 m. Navíc byly zabudovány integrované samohasící pěnové zařízení motoru a na vrchní část motorových gondol byly instalovány další výmetnice klamných cílů. Díky této ochraně během bojů nebyl zaznamenán ani jeden výbuch palivové nádrže a žádný z pilotů nebyl zabit uvnitř pancéřového kokpitu.

 

Před zahájením sériové výroby byl Su-25 vybavený zaměřovacím systémem z letadla [[Suchoj Su-17|Su-17M3]], který zajišťoval vysokou přesnost zničení pozemního cíle s použitím neřízené výzbroje a možnost použití moderních řízených střel a pum.

 

V současnosti jsou ruské Su-25 vybaveny palubním zaměřovacím systémem SVP-24 (Gefest). Jde o specializovaný výpočetní subsystém, který umožňuje přesné navedení "hloupé" munice na cíl. Základní myšlenka je podobná jako u amerických bombách [[Joint Direct Attack Munition|JDAM]], které jsou vybaveny družicovým systémem a z nekontrolovaných pum se tak stává řízená munice. Nicméně přístup je zcela odlišný, protože zařízení není namontována na každou pumu zvlášť, ale nachází se na palubě letadla. SVP-24 přepočítává polohu letadla na základě systému [[GLONASS]], trajektorii letu pumy a hydrometeorologických podmínkách. Souřadnice mohou být trochu zkreslené při ostrých manévrech letadla v cílové oblasti nebo při nedostatku informací o hydrometeorologických podmínkách a stavu ovzduší. Pravděpodobnost zničení malých dobře chráněných podzemních zařízení je 30 až 40%. Účinnost při ničení špatně chráněných nadzemních cílů může dosáhnout až 60%.<ref>[http://vpk-news.ru/articles/28274 От «возмездия» не уйти]</ref>

=== Občanská válka v Angole ===

{{Podrobně|Angolská občanská válka}}

Začátkem roku 1988 byla mezi [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Angola|Angolou]] podepsána dohoda o prodeji bojových letounů Su-25. Šlo o 12 ks jednomístných ''Su-25K'' a 2 ks dvoumístných ''Su-25UBK''. V té době v Angole zuřila už čtrnáctý rok občanská válka. Země byla prakticky rozdělena na 2 části, kontrolované prokomunistickým režimem [[José Eduardo dos Santos|José Eduarda dos Santose]] a jednotkami [[UNITA]], vedenými [[Jonas Savimbi|Jonasem Savimbim]]. S pomocí zbraní sovětské výroby a kubánských vojsk se vládním vojskům dařilo ovládat střední část země a jednotky UNITA se rozmístily v provinciích, kde vedly partyzánskou válku. Boj s těmito jednotkami v terénu [[Savana|savany]] s vysokou trávou a keři vyžadoval neustálou leteckou podporu, která zajišťovala průzkum, doprovod konvojů a preventivní údery na nepřátelské jednotky a tábory nepřítele. Sovětský hlavní vojenský poradce v Angole, generálporučík Peter Gusev, označil rok 1989 zlomovým rokem v této válce. Vítěznými zbraněmi se spolu s obrněnou technikou stali vrtulníky [[Mil Mi-24|Mi-24]] a Su-25. Dodávky nových bojových letounů netrvaly dlouho – závod v [[Tbilisi]] ​​tehdy vyráběl 6–8 ks strojů za měsíc a už v březnu 1988 bylo všech 14 letadel v kontejnerech po moři z [[Novosibirsk]]a dopraveno do [[Luanda|Luandy]]. Letadla ve verzi ''Su-25K'' měly agregáty přizpůsobené pro provoz v tropických oblastech a nemohly nést řízené protizemní rakety a řízené střely. Na pomoc Angolanů při osvojování si nového letadla byly vytvořeny týmy specialistů z ''80. samostatného bitevního pluku'' a ''90. leteckého pluku''. Do skupiny specialistů z řady sovětského letectva byly mimo jiné vybráni i piloti ''mjr. Rafis Gumerov, mjr. Leonid Černov a kpt. Vladimír Kornev''. Po příchodu do Angoly zjistili, že i [[Partyzáni|partyzánské jednotky]] si už osvojily protiletadlový přenosný systém [[FIM-92 Stinger]]. Jednou z těchto raket byl v létě 1988 zasažen i [[Iljušin Il-76|Il-76]], převážející zásoby do odlehlých částí Angoly, naštěstí se mu však podařilo přistát i s hořícím motorem. Hlavními příčinami ztrát vládních vojsk na letecké technice v té době byly chyby pilotáže a špatný výcvik, než nepřátelská činnost. Hlavní letecké síly byly dislokované na bezpečných letištích u oceánu a odtud létaly na předsunutá letiště do bojových akcí. Základnou angolských Su-25 se stalo přístavní město Namibe, 170 km od hranic s [[Namibie|Namibií]]. Na základně sídlil angolský ''26. stíhací-bombardovací letecký pluk'' s letadly [[MiG-21|MiG-21MF]] a [[Suchoj Su-17|Su-22]]. Nové Su-25 měly vytvořit 3. eskadru pluku. Na začátku bojových operací se projevila nízká úroveň pilotáže angolských pilotů, kdy byly zničeny 3 ks Su-25 v důsledku chyb pilotáže. Nehledě na to, byli angolští piloti zaškolení a začali bojové mise s použitím Su-25. Celkově nalétala angolská eskadra Su-25 do října 1990 více než 1 500 hodin. Při útocích na pozemní cíle používali bomby ''OFAB-100-120'','' OFAB-250-270'' a raketové bloky ''UB-32-57''. Vidouce chaotický způsob nasazení Su-25 angolským letectvem, jeden ze sovětských poradců konstatoval, že „Su-25 je stvořený pro válku a ne pro tuto pantomimu“. Po rozpačitém nasazení u Luandy byly prakticky odstaveny z bojových operací a piloti na nich létali stále méně, čímž si snížili své schopnosti. Do března 1991 byly lety na Su-25 téměř raritou a letadla se nepoužívala.<ref>{{Citace elektronické monografie

| autor = | titul = Su-25 v Angole

=== Válka mezi Irákem a Íránem ===

{{Podrobně|Irácko-íránská válka}}

Letadla Su-25 byla Irákem nasazena během války mezi Irákem a Íránem v letech 1980–1988, přičemž do bojů byly Su-25 nasazovány od roku 1987. Denně irácké letectvo uskutečnilo 1&nbsp;400–1&nbsp;500 bojových vzletů, z čehož 1&nbsp;200 připadlo na Su-25. Některé Su-25 uskutečnily i 15 bojových letů denně.<ref>{{Citace elektronické monografie

| autor =

 

=== Válka v Perském zálivu ===

{{Podrobně|Válka v Zálivu}}

Irácké Su-25 byly umístěny na otevřených prostranstvích a improvizovaných letištích po celé zemi, jen několik jich bylo v ochranných úkrytech. Během bojů mezi Irákem a koaličními silami v roce 1991 se Su-25 bojů aktivně neúčastnily, kvůli naprosté vzdušné nadvládě spojeneckých sil nad Irákem. Proto Irák přistoupil k nečekanému kroku: aby zachránil své letectvo, piloti se svými letadly přeletěli do Íránu. Celkově přelétlo 115 bojových a 33 dopravních letadel. Mezi nimi bylo i 7 strojů Su-25. Dvě Su-25 byly sestřeleny stíhačkami [[F-15]]C při pokusu o přelet do Íránu. Několik jich bylo zničeno na zemi. Celkově však většinu z iráckých Su-25 získaly pozemní vojska nepoškozené.<ref>{{Citace elektronické monografie

=== Válka o Náhorní Karabach ===

{{Podrobně|Válka o Náhorní Karabach}}

Po rozpadu [[Sovětský svaz|SSSR]] v prosinci 1991 byly zbraně z bývalého Zakavkazského vojenského okruhu sovětské armády distribuovány do zemí, které právě získaly nezávislost, a tímto způsobem byly vyzbrojeny i [[Arménie]] a [[Ázerbájdžán]] a další technika byla získána i od jednotek sovětské armády, která měla být z jejich území odsunuta. Obě strany získaly mnoho těžké vojenské techniky, včetně letadel a vrtulníků. Těžké ztráty ázerbájdžánských vzdušných sil během prvních tří měsíců konvenčních bojů přinutily Ázerbájdžánce použít nekonvenční metody. Dne 8. dubna 1992 získaly ázerbájdžánské vzdušné síly své první bojové letadlo, když 25letý starší poručík Vagif Kurbanov unesl letadlo Su-25 patřící ''80. stíhacímu-bombardovacímu pluku'' ruského letectva ze základny Sital-Tčaj a přeletěl s ním do Ázerbájdžánu. Pomáhali mu při tom dva krajané. Rusové byli z únosu překvapeni, ale neočekávali, že by s tímto letadlem byly Ázerbájdžánci schopni podniknout bojové mise. O to bylo větší jejich překvapení, když zjistili, že toto letadlo létá na bojové mise proti městu Stepanakert. Většina útoků, které Kurbanov podnikl, měla za následek zničení civilních objektů a zabití civilistů. Ale je možné, že byl zodpovědný za sestřelení dvou ruských vrtulníků [[Mil Mi-8|Mi-8]] ze dne 17. dubna nad [[Náhorní Karabach|Náhorním Karabachem]]. Dne 9. května zaútočil na civilní [[Jakovlev Jak-40|Jak-40]], který převážel uprchlíky z [[Stepanakert]]u do [[Jerevan]]u a poškodil ho palbou z kanónu tak, že letadlo se během přistávání zřítilo. Jeho kontroverzní kariéra skončila 13. června 1992, když byl jeho Su-25 zasažen arménskou protiletadlovou střelou nad [[Mkhrdag]]em. Naopak Ázerbájdžánci si nárokují na sestřel Su-25 nad městem [[Novyj Afon]] z 15. října 1992, ale v tomto případě šlo o ruský stroj.

 

=== Válka mezi Gruzií a Abcházií ===

{{Podrobně|Gruzínsko-abchazský konflikt}}

Suchoj Su-25 byl aktivním účastníkem této války. Desetiletí sporů mezi [[Gruzie|Gruzií]] a jeho regionem [[Abcházie|Abcházií]] vyústily do války trvající 412 dní, končící v roce 1994 příměřím, které zprostředkovalo [[Organizace spojených národů|OSN]]. Gruzínské Su-25 v této válce operovaly ze základny Kopitnari v blízkosti města [[Tbilisi]]. Odtud útočily na abchazské vojenské objekty, seskupení vojsk a také na města [[Suchumi]] a [[Gagra]]. V této válce bylo celkem zničeno 9 ks Su-25, z nichž 7 patřilo Gruzii. První gruzínský Su-25 byl zničen 6. února 1993 nad ruskou seismologickou laboratoří ve městě [[Nižnyje Ešery]], přičemž pilot se katapultoval. Další gruzínský Su-25 byl sestřelen 1. května 1993 Abcházii přenosnou protiletadlovou [[9K32 Strela-2|Střelou-2M]] a 6. července Gruzínci zničili omylem jeden z vlastních Su-25. Později, mezi červnem a zářím 1993 byly zničeny další Su-25, ve kterých zahynuli 3 piloti. Abchazská strana přiznává ztrátu Su-25, pilotovaného mjr. O. Čambem. Dne 10. října 1994 dvojice gruzínských Su-25 omylem zaútočila na ruský pohraniční post, přičemž jejich cílem byly nepřátelské ozbrojené separatistické skupiny. Gruzie se [[Rusko|Rusku]] okamžitě za incident omluvila.

 

=== První válka v Čečensku ===

{{Podrobně|První čečenská válka}}

Po rozpadu SSSR vyhlásil generál [[Džokar Dudajev]] nezávislost [[Čečensko|Čečenska]]. Na tyto události Rusko odpovědělo vyhlášením války. Dne 29. listopadu 1994 byla proto vytvořena útočná skupina složená z letadel [[Suchoj Su-17|Su-17M4]], [[Suchoj Su-24|Su-24M]] a Su-25. I přesto, že čečenské vzdušné síly byly schopny proti Rusům nasadit jen neřízené zbraně, představovaly hrozbu pro vojenské základny, velitelství ozbrojených sil a ruské jednotky. Proto bylo rozhodnuto provést preventivní úder na čečenské letiště, s cílem zničit na zemi letadla pod Čečenskou kontrolou. Brzy ráno 1. prosince 1994 ruské Su-25 provedly první útok, zaměřený na letiště Kalinovskaja a Chankala v blízkosti města [[Groznyj]]. Na tamních letištích se nacházely letadla [[Aero L-29 Delfín|L-29]], [[Aero L-39 Albatros|L-39C]] a cvičné [[Mikojan-Gurevič MiG-15|MiG-15UTI]]. Protivzdušná obrana těchto letišť byla zaskočená a nepodařilo se sestřelit ani jedno z útočících letadel. V odpoledních hodinách téhož dne ruské letouny zaútočily na letiště Severnyj, kde se nacházela všechna zbývající čečenské letadla, včetně celého leteckého parku čečenských aerolinií „Stigl“. Zničeny byly stroje [[Tupolev Tu-134|Tu-134]], [[Antonov An-2|An-2]] a několik vrtulníků. Zde se setkaly se silnou protivzdušnou obranou, ale nebylo ztracené ani jedno ruské letadlo. [[Ruské letectvo]] začalo používat Su-25 při útocích na Groznyj od 3. ledna 1995. Z vojenského hlediska bylo největší vítězství dosaženo počátkem roku 1995, kdy Su-25 zničily velitelství separatistů sídlící v bývalé budově výboru komunistické strany města Groznyj. Od 17. – 18. ledna 1995 na tuto budovu útočily Su-25 s použitím 240 mm neřízených raket S-24B a 500 kg pum BetAB-500. Jen v podzemní části budovy přišlo o život 130 povstalců. Ale nasazení Su-25 se neomezovalo jen na okolí Grozného. Dne 25. ledna 1995 se 18 letadel Su-25 zúčastnilo útoku na podzemní sklady zbraní a vojenského vybavení používaného povstalci, severozápadně od města [[Bamut]]. Ve stejný den zničily Su-25 jiný velký sklad zbraní v blízkosti vesnice [[Aršty]] a zaútočily na několik shromažďovacích bodů povstalců.

 

Do února 1995 Rusové neztratili ani jedno letadlo, i když 12 strojů Su-25 bylo poškozeno protiletadlovou palbou. Dne 4. února 1995 byl jeden Su-25 sestřelen za pomoci tří samohybných protiletadlových komplexů [[ZSU-23-4|Šilka]]. Pilot se katapultoval, ale předpokládá se, že byl zavražděn povstalci. Celkově od prosince 1994 do března 1995 zničily ruské vzdušné síly celé Dudajevovo letectvo, 20 tanků, 25 obrněných vozidel pěchoty, 6 samohybných protiletadlových kanónů a nejméně 130 vozidel. Kromě toho zničily 7 mostů, několik čerpacích stanic, skladů zbraní a jiných důležitých objektů. Během dubna 1995 se počasí v Čečensku výrazně zlepšilo, což umožnilo širší nasazení Su-25 a bojových vrtulníků. Dne 5. května 1995 byl sestřelen Su-25 poté, co byl jeho pilot zabit palbou z kulometu ráže 12,7 mm. Střely prorazily sklo, zasáhly pilota do hlavy a stroj se rozbil o skály. Dne 28. května bombardovaly Su-25 čečenské pozice ve Vedě a [[Argungorges]]. Od března do července 1995 ztratily ruské vzdušné síly 2 ks Su-25 a jeden Su-24M v důsledku nasazení samohybného protiletadlového kompletu „Šilka“. 21. dubna 1996 se jeden Su-25 a [[Suchoj Su-24|Su-24MR]] podílely na útoku na automobil s čečenským vůdcem separatistů [[Džokar Dudajev|Dudajevem]], který při útoku zahynul.

 

 

=== Válka na východní Ukrajině ===

Během [[Válka na východní Ukrajině|války na východní Ukrajině]] nasadilo ukrajinské letectvo své Su-25 proti pozicím separatistů. Těm se podařilo několik těchto strojů sestřelit. Na začátku července [[2014]] havaroval letoun Su-25 na letišti [[Dněpropetrovsk]], podle oficiálních zdrojů kvůli technické závadě. Pilot se zachránil.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Ukraine conflict: Civilians killed as truce collapses

 

== Verze letounu ==

[[Soubor:Su-25T5.jpg|náhled|Suchoj Su-25T]]

[[Soubor:Su-25TM.jpg|náhled|Modernizovaná verze Su-25TM]]

[[Soubor:World operators of the Su-25.png|náhled|Uživatelé Su-25. {{legenda|#1a00ff|Současní}} {{legenda|#ed0017|Dřívější}}]]

=== Současní ===

* [[Angolské letectvo]]

* [[Ázerbájdžánské letectvo]] má přibližně 30 ks Su-25, ale maximálně 12 jich je v letuschopném stavu. V roce 2010 zakoupilo v Bělorusku 5 ks Su-25.&nbsp;<ref> Http://eng.ucpb.org/archive/archive2010/61306-20100730135600-31303 </ref> V roce 2011 přišel Ázerbájdžán o 2 ks Su-25, které byly zničeny při leteckých nehodách.<ref>http://www.strategypage.com/dls/articles/Its-Raining-Su-25s-2-23-2011.asp</ref>

* [[Běloruské letectvo]] po rozpadu SSSR získalo více než 60 ks Su-25. Dnes je jejich téměř polovina uskladněna a část z nich byla prodána jiným zemím. Několik kusů bylo modernizovaných domácím leteckým průmyslem. Běloruské Su-25 sídlí na základně Lida, kde tvoří tři bojové a jednu cvičnou eskadru.<ref>http://www.avialegend.ru/samolet/su-25.htm</ref>

[[Soubor:Bulgarian Air Force Sukhoi Su-25UBK Lofting.jpg|náhled|Bulharský Su-25UBK při vzletu]]

* [[Bulharské letectvo]] bylo druhé, které v rámci Varšavské smlouvy obdrželo Su-25K. Šlo o 36 ks Su-25K a 4 ks Su-25UBK. Dnes je jediným členem NATO, které je používá. V současnosti je v provozu 10 ks Su-25K a 4 ks Su-25UBK. Operují ze základny v Bezmere.<ref>http://periscope2.ru/2012/02/06/5493/</ref>

* [[Letectvo Čínské lidové republiky]]. Podle některých zdrojů zakoupila Čína od Ukrajiny v roce 2007 neznámý počet ''Su-25UTG'' kvůli studiím jejich provozu na letadlové lodi.<ref> http://topwar.ru/7646-kitay-izuchaet-poluchennyy-iz-ukrainy-su-25utg.html </ref>

[[Soubor:Su-25UB..JPG|náhled|Gruzínský Su-25UB]]

* [[Gruzínské letectvo]] po rozpadu SSSR získalo stroje, které se nacházely ve výrobním závodě v [[Tbilisi]]. V období let 1996–1998 postavilo 3 ks dvousedadlových Su-25UB. Podle některých odborníků disponuje Gruzie dostatečným počtem dílů, prostředků a vybavením pro výrobu nejméně 75 ks Su-25. Z neznámých důvodů se Gruzie raději rozhodla v letech 2004–2005 zakoupit použité Su-25 z Makedonie a Bulharska.

* [[Íránské vojenské letectvo|Íránské letectvo]] získalo prostřednictvím přeletu z Iráku 5 ks ''Su-25K'' a 2 ks ''Su-25UBK''. Později zakoupilo v [[Rusko|Rusku]] několik kusů ''Su-25UBT''. Byly opraveny za pomoci gruzínských techniků. Odhaduje se, že v současnosti disponuje Írán 12 – 14 ks Su-25 všech verzí.<ref> Combat Aircraft, Ian Allan publishing, European edition Vol.7, No.8, str. 21. </ref> Některé zdroje uvádějí, že Írán si v Rusku objednal celkem až 30 ks ''Su-25UBK'', zda však byly dodány není známo.<ref>http://www.milavia.net/aircraft/su-25/</ref>

* [[Severokorejské letectvo]]

[[Soubor:Peruvian Air Force Sukhoi Su-25 lineup Lofting.jpg|náhled|Peruánské Suchoje]]

* [[Peruánské letectvo]] uzavřelo v roce 1996 obchod s Běloruskem o koupi 18 ks Su-25 v hodnotě $ 150 mil. Šlo o 10 ks Su-25 a 8 ks Su-25UB. Byly dodány v letech 1997–1998.

* [[Ruské letectvo]] od roku 2006 podrobuje svoji flotilu Su-25 modernizaci na standard ''Su-25SM''. Dosud bylo modernizováno přibližně 50 strojů. Modernizace zahrnuje osazení letadla tzv. skleněným kokpitem, novým palubním počítačem, počítačovým navigačním a zaměřovacím systémem a širší paletou nesených přesně naváděných zbraní. V roce 2008 byla představena verze ''Su-25m2'' s dalšími vylepšeními. Poslední a nejmodernější verzí je ''Su-25SM3'', která v současnosti prochází letovými zkouškami. Je osazena novými systémy vlastní ochrany, zdokonaleným komunikačním systémem a rozšířenou paletou nesených zbraní.<ref> Combat aircraft monthly, European edition vol 12, No.11. listopad 2011. Ian Allan publishing, 2011. ISSN 2041-77489 </ref>

* [[Súdánské letectvo]] zakoupilo z Běloruska 14 ks Su-25, které byly dodány v letech 2008–2009.<ref>http://www.amnesty.org/en/news-and-updates/arms-trade-fuels-violations-sudan-conflict-2011-07-08</ref>

[[Soubor:Ukrainian Air Force Su-25UB with two MiG-29s (9-13) in background.jpg|náhled|Ukrajinský Su-25UB]]

* [[Ukrajinské letectvo]]. Jsou ve výzbroji 299. Sevastopolské brigády taktického letectva. Po rozpadu SSSR získala Ukrajina celkově 65 ks Su-25 a 8 ks Su-25UB. V současnosti má ve výzbroji celkem 39 ks jednomístných a dvoumístných Su-25. Také probíhá jejich modernizace na verzi ''Su-25M1'' a ''Su-25UBM1''. Modernizováno má být 24 letadel. První 2 modernizované stroje byly předány 4. března 2010.<ref> Letectví & kosmonautiky, 10/2011, str. 25. AEROMEDIA a.s, ISSN 0024-1156 </ref>

* [[Uzbecké letectvo]] Na území Uzbekistánu se nacházelo výcvikové středisko, kde se také nacházelo přibližně 20 ks nedokončených Su-25 a několik Su-25BM a Su-25UB. Několik Su-25 se také nacházelo na základně Džhižak. Všechny tyto stroje se po rozpadu SSSR staly majetkem Uzbekistánu.

 

=== Bývalí ===

[[Soubor:Sukhoi Su-25K at RIAT-92.jpg|náhled|Český Su-25K]]

* [[Československé letectvo]] bylo prvním zákazníkem Su-25 mimo SSSR. První letadla byla dodána v první polovině roku 1984. Do roku 1988, kdy byly dodávky ukončeny, obdrželo tehdejší československé letectvo celkem 36 ks jednomístných Su-25K a 2 ks dvoumístných Su-25UBK. Po rozdělení ČSSR připadlo 12 jednomístných a jedna dvoumístná Su-25 Slovensku.<ref> Http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/20789/start/20 </ref>

* [[Vzdušné síly AČR|Vzdušné síly Armády České republiky]] po rozpadu Československa obdržely 24 letadel Su-25K a jedno Su-25UBK. V roce 2000 byly vyřazeny ze služby a uskladněny na základně [[Přerov]].<ref>[http://www.scramble.nl/cz.htm „Czech Su-25s.“] {{Wayback|url=http://www.scramble.nl/cz.htm |date=20070210100345 }}, ''Scramble (magazine)''. Retrieved: 26 July 2011.</ref>

* [[Irácké letectvo]] koncem 80. let 20. století zakoupilo 45 ks Su-25. Je známo, že 21. ledna 1991 přelétlo 7 ks Su-25 do Íránu a několik jich bylo zničeno během [[válka v Zálivu|války v Zálivu]], v roce 1991. Zbývající byly vyřazeny po spojenecké [[Válka v Iráku|invazi v roce 2003]].<ref>http://www.arms-expo.ru/049049056053124049054052056.html</ref>

[[Soubor:Macedonian Air Force Sukhoi Su-24K Lofting-1.jpg|náhled|Makedonský Su-25]]

* [[Makedonské letectvo]] v roce 2001 zakoupilo 3 jednomístné Su-25 a jeden dvoumístný Su-25UB. Koupilo je od Ukrajiny, i když podle všech informací bylo za prodejem Bělorusko. Makedonie je provozovalo do března 2004, kdy byly z finančních důvodů uloženy na základně Petrovec.<ref> http://www.fencecheck.com/content/index.php?title=The_Macedonian_Air_Force_-_A_New_Dawn </ref> V roce 2006 byly všechny 4 ks Su-25 prodány do Gruzie.<ref>http://www.aviaport.ru/digest/2006/03/23/102457.html</ref>

 

* [[Vzdušné síly Slovenské republiky]]. Po rozpadu Československa sloužily ''Suchoje Su-25K'' a ''Su-25UB'' v počtu 12 ks a 1 ks respektive i v [[Vzdušné síly Slovenské republiky|slovenském letectvu]] do roku 2002, přičemž se armáda zajímala i o nákup zdokonalené verze Suchoj Su-39. Po vyřazení bylo 10 ks kontroverzně prodáno výrazně pod cenu do Arménie. Od února do března 2012 byly zlikvidovány všechny rakety určené pro Su-25K a [[Suchoj Su-17|Su-22]], které byly dříve uloženy ve vojenských skladech v [[Maršová-Rašov|Maršové-Rašov]]. Šlo celkem o 55 řízených raket kategorie vzduch – země a 88 neřízených raket. Šlo o typy ''Ch-25ML'','' Ch-25MR'', ''Ch-25MP'', ''Ch-58E'', ''S-24'' a ''S-24B''.<ref> Letectví & kosmonautika, 4/2012, str. 13. AEROMEDIA a.s, ISSN 0024-1156.</ref>

 

== Specifikace (Su-25K) ==