Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 410 bajtů ,  před 1 rokem
psaní dat, typo, upřes místa pohřbení +refs
3. listopadu [[1873]] vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště [[Kalahari]] a navštívil [[Šošong]], hlavní sídlo kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky [[Limpopo]]. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece [[Zambezi]] a zpracoval první detailní mapu oblasti [[Viktoriiny vodopády|Viktoriiných vodopádů]]. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene [[Loziové|Loziů]] (Bartostů, Maruců), kde se setkal s jejich králem Sipopem. Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi. Ta však neskončila příliš šťastně, neboť Holub i s domorodým doprovodem ztroskotal v peřejích, kde se utopily jeho sbírky, cestovní deníky i několik domorodých veslařů.
 
Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil se 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v&nbsp;[[Grahamstown]]u roku [[1879]]. Na [[Střelecký ostrov|Střeleckém ostrově]] uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopis ''Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879)''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Holub | jméno = Emil | odkaz na autora = | titul = Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879) | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a24e2e10-f417-11dc-a735-000d606f5dc6 | vydavatel = J. Otto | místo = Praha | rok = 1880 | vydání = | počet stran = }}</ref>. 2. listopadu 1883<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Trauungsbuch - 02-08 {{!}} 02., St. Johann Nepomuk {{!}} Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) {{!}} Österreich {{!}} Matricula Online
| periodikum = data.matricula-online.eu
 
===Druhá africká cesta===
[[File:Výstava E Holuba 1892 Mašukulumbové.jpg|thumb|Výstava Emila Holuba 1892 - Mašukulumbská vesnice]]
[[File:Výstava E Holuba 1892 Mašupiové.jpg|thumb|left|Výstava Emila Holuba 1892 - Mašupiové]]
Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do [[Káhira|Káhiry]]. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu: Josef Špíral ze [[Šťáhlavy|Šťáhlav]], Antonín Halouska z [[Rajhrad]]u, Osvald Söllner a Karel Bukač z Vídně, Ignác Leeb z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete z maďarského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Expedice směřovala z Kapského města přes řeky [[Oranžská řeka|Oranje]] a [[Vaal]] do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní [[Botswana|Botswaně]] a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní [[Zambie]]. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů. V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů. Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn [[Levhart skvrnitý|levhartem]] a Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Přesto se mu podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích u nás, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud [[Leopold II. Belgický|Leopolda II.]] do [[Belgické Kongo|Belgického Konga]]. Zdravotní stav mu to již nedovolil.
Expedice směřovala z Kapského města přes řeky [[Oranžská řeka|Oranje]] a [[Vaal]] do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní [[Botswana|Botswaně]] a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní [[Zambie]]. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů. V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů. Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn [[Levhart skvrnitý|levhartem]] a Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Přesto se mu podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích u nás, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud [[Leopold II. Belgický|Leopolda II.]] do [[Belgické Kongo|Belgického Konga]]. Zdravotní stav mu to již nedovolil.
 
===Po návratu z druhé africké cesty===
Vydal knihu ''Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Holub | jméno = Emil | odkaz na autora = | titul = Druhá cesta po Jižní Africe: Z kapského města do země Mašukulumbův: Cesty v Jižní Africe vykonané v letech 1883-1887 | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:b2278d30-1501-11dd-a12a-000d606f5dc6 | vydavatel = J. Otto | místo = Praha | rok = 1890 | vydání = | počet stran = }}</ref>. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze), které navštívilo 190&nbsp;000 návštěvníků. Pro nízké vstupné však výstavy skončily finanční ztrátou. Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek (okolo 13&nbsp;000 předmětů) a začal je po částech rozprodávat nebo je i daroval muzeím, vědeckým institucím a školám. V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA. V Africe překonal [[malárie|malárii]] a další tropické nemoci, které se pak projevily na jeho zdravotním stavu v posledních letech života. Zemřel ve Vídni 21. února 1902. Pohřben byl 24. února 1902 v 54„čestném letechhrobě“ a(''Ehrengrab'') zdena je[[Wiener takéZentralfriedhof]]<ref>''[http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?apm=0&aid=nfp&datum=19020224&seite=07 pohřbenKleine Chronik. (…) Emil Holub]. In: Neue Freie Presse, Abendblatt, Nr. 13471/1902, 24. 2. 1902, s. 7, nahoře uprostřed. (ANNO).</ref> (skupina 14 A, číslo 11<ref>Hedwig Abraham: [http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Index_14A_Bild/14A_holub_11.htm ''Dr. Emil Holub''], In: ''viennatouristguide.at'', 24. 7. 2013.</ref>).
 
==Manželka Růžena Holubová==
Manželka Emila Holuba se narodila 11.5. května 1865 ve Vídni jako Rosa Hofová. S Emilem Holubem se seznámila po jeho návratu z první africké cesty, když ve Vídni ukládal sbírkové předměty. Čtyři roky byla jeho spolupracovnicí a na druhou cestu do Afriky ho doprovázela. Své křestní jméno Rosa si počeštila na Růžena. S Emilem Holubem žila ve Vídni až do jeho smrti. V roce 1920 jí město [[Holice]] udělilo čestné občanství a domovské právo, v roce 1947 jí bylo navráceno československé občanství.<ref>[http://www.holubovomuzeum.cz/kdo-to-byl-dr-emil-holub/pribeh-ruzeny-holubove/detstvi-ruzeny-holubove.html Africké muzeum dr. Emila Holuba: Příběh Růženy Holubové]</ref>
 
Konec života prožila se svou sestrou v [[Hietzing|Hietzingu]] u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé [[Miroslav Zikmund]] a [[Jiří Hanzelka]]. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím. Je pochována spolu s Emilem Holubem v Vídni.<ref group="p">Rosa Hofová nebyla jediná žena v životě Emila Holuba. Národní listy z 25.2. února 1928 informovaly, že byl před první africkou cestou zasnouben s Bertou Novákovou. Ta (již sedmdesátiletá a dlouho provdaná) předala v roce 1928 osobní korespondenci Národnímu muzeu. Národní listy se obsahu dopisů obsáhle věnovaly. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=4883262&picp=&it=&s=djvu]</ref>
 
[[Soubor:Afrikamuseum holice cz.jpg|thumb|right|Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích]]
== Dílo ==
=== Sbírky ===
* hlavní soubor sbírek je v [[Africké muzeum Dr. Emila Holuba|Africkém muzeu]] v Holicích, otevřeném roku 1970.
* Osobní doklady, deníky, zápisníky, diplomy, kresby, fotografie, výstřižky jsou v Náprstkově muzeu v Praze
* jednotliviny jsou v muzeích ve Vídni