Šakal obecný: Porovnání verzí

}}</ref> Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, [[Vlk arabský|vlku arabskému]] (''Canis lupus arabs''), je šakal menší, má kratší končetiny i&nbsp;ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva [[srst]]i se mění v&nbsp;závislosti na ročním období:. zatímcoZatímco v&nbsp;létě je krémově žlutá, v&nbsp;zimě se zbarví do tmavé béžové. Dle [[Mezinárodní svaz ochrany přírody|Mezinárodního svazu ochrany přírody]] (IUCN) se jedná o&nbsp;málo dotčený druh.

Předkem šakala obecného je pravděpodobně již vyhynulý ''Canis arnensis'', který obýval [[Jižní Evropa|jižní Evropu]] asi před 1,9 miliony lety. Samotný šakal se ale do Evropy dostal nejspíše z&nbsp;[[Indie]] a to přibližně před 20 000 lety na konci poslední [[Doba ledová|doby ledové]]. Z&nbsp;toho období také pochází i&nbsp;nejstarší [[Fosilie|fosílie]], která byla odkryta v&nbsp;archeologickém nalezišti Ksar Akil, vzdáleném asi 10 severovýchodně od [[Bejrút]]u v&nbsp;[[Libanon]]u. EvropskéV fosílie nejsou tak staré:Evropě nejstarší byly nalezeny nejstarší fosílie v&nbsp;[[Řecko|Řecku]] a jejich stáří je odhadováno asi na 7 000 let.

Tato šelma se hojně vyskytuje v&nbsp;okolí řek, jezer a v&nbsp;údolích;, vzácněji pak v&nbsp;[[Podhůří|podhůřích]] nebo nízkých horách spíše vzácně. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v&nbsp;malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Má schopnost přizpůsobit se různým podmínkám a živí se čímkoliv,rozličnou stravou od [[hmyz]]u až po malé [[Kopytníci|kopytníky]]. Jeho hlavními konkurenty jsou [[Liška obecná (šelma)|liška obecná]] (''Vulpes vulpes''), [[kočka bažinná]] (''Felis chaus''), na [[Kavkaz]]u též [[mýval severní]] (''Procyon lotor'') a ve střední Asii [[kočka stepní]] (''Felis lybica ornata'').

* '''Šakal obecný kavkazský''' (''Canis aureus moreotica'', též ''C. a. moreoticus'')<ref name=":29" />, je největší z&nbsp;poddruhů šakala obecného, samci i&nbsp;samice dorůstají výšky v&nbsp;průměru 120–125 cm a váží mezi 10 a 15 kg.<ref name=":20">LAPINI, L. Canis aureus (Linnaeus, 1758). In: BOITANI, Luigi; LOVARI, Sandro; TAGLIANTI, Vigna Augusto: ''Mammalia III: Carnivoria - Artiodactyla''. Bologna : Calderini, 2003. [https://books.google.cz/books?id=6_9KAAAAYAAJ&redir_esc=y Dostupné online]. [[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/8850648790|8850648790]]. s. 228. (italsky)</ref> Mají hrubou srst, s&nbsp;výrazně tmavším zbarvením, než je patrné například u&nbsp;indického poddruhu. Končetiny, uši a čelo mívají načervenalou až kaštanovou barvu.<ref name=":0" /> Žije v&nbsp;[[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]], [[Malá Asie|Malé Asii]] a na [[Kavkaz]]u.<ref name=":0" /> Zástupci tohoto poddruhu též bývajíbyli pozorováni v&nbsp;Česku.{{Doplňte zdroj}}

}}</ref> Nejstarší evropské fosílie jsou podstatně mladší:. bylyByly objeveny v&nbsp;[[Řecko|řeckých]] [[Delfy|Delfách]] a jsou staré přibližně 7 nebo 6,5 tisíce let.<ref>{{Citace periodika

[[Haploskupina]], děděná kombinace [[Alela|alel]], se dělí na dva [[Haplotyp|haplotypyhaplotyp]]: starší a mladší. Starší haplotyp mají jedinci z&nbsp;Indie, zatímco mladší mají šakalové obecní ze všech ostatních oblastí.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Právě indičtí šakalové obecní vykazují největší [[Genetická rozmanitost|genetickou rozmanitost]] a je tedy pravděpodobné, že původně žili v&nbsp;Indii a až poté, přibližně na konci posledního glaciálního maxima (před ±asi 20 tisíci let), se rozšířili do [[Eurasie]].<ref>{{Citace periodika

[[Srst]] je hrubá a krátká,<ref name=":11" /> základní barvou je zlatá až písková. přesnéPřesné rozložení barev se ale liší u&nbsp;jednotlivých poddruhů a zbarvení se též mění sezónně.<ref>JHALA a MOEHLMAN, str. 156.</ref> Podobným znakem u&nbsp;všech subspecií je pruh srsti táhnoucí se od hřbetu až po ocas, ve kterém se mísí bílé a hnědé chlupy. Také tmavá až černá špička ocasu je společná.<ref name=":10" /> Dolní partie jsou světlejší než zbytek těla.<ref name=":10" /> Šakalové žijící ve větších nadmořských výškách mívají světlejší odstíny, než je patrné u&nbsp;jedinců z&nbsp;údolních oblastí.<ref name=":9" /> Jsou hlášeni i&nbsp;[[Melanismus|melaničtí]] jedinci, tedy šakalové s&nbsp;tmavým až černým kožichem.<ref name=":10" /> Oproti melanickým vlkům a kojotům, kteří získali tmavou pigmentaci křížením s&nbsp;domácími psy, melanismus u&nbsp;šakalů obecných pravděpodobně vyplývá z&nbsp;nezávislé [[mutace]], která by mohla být i&nbsp;adaptačního charakteru.<ref>{{Citace periodika

Línají dvakrát ročně:vždy na jaře a na podzim. V&nbsp;některých oblastech, například [[Zakavkazsko|Zakavkazsku]] a [[Tádžikistán|Tádžikistánu]], ale jarní línání začíná již na konci zimy.<ref name=":14">HEPTNER a NAUMOV, str. 156–157.</ref> Zdejší studie zjistily, že pokud byla zima teplá, začínají šakali obecní pelichat již v&nbsp;polovině února, pokud byla studená, dochází k&nbsp;tomu až v&nbsp;polovině března.<ref name=":14" /> Obměna srsti se první projeví na hlavě a končetinách, postupně se rozšiřuje i&nbsp;na boky, hrudník a břicho a končí na [[ocas]]e. Podzimním línání začíná v&nbsp;polovině září a postupuje od zádi a ocasu k&nbsp;břichu, bokům a zbytku těla.<ref name=":14" />

Tyto šelmy tvoří [[Monogamie|monogamní]] páry:. sS&nbsp;jedním partnerem žijí celý život.<ref name=":19">HEPTNER a NAUMOV, str. 154–155.</ref> Samice [[Estrální cyklus|hárají]] jednou ročně a během prvního cyklu bývají pronásledovány samci, kteří o&nbsp;ně mezi sebou soupeří.<ref name=":19" /> Páření probíhá v&nbsp;Izraeli od října do března, od února do března v&nbsp;Indii a Turkmenistánu.<ref name=":18" />