Verze z 19. 10. 2018, 20:40 editovat Dobroš (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 25 752 editací Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 10. 2018, 20:53 editovat zrušit editaci Dobroš (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 25 752 editací odkazy - literatura Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Sklárna''' je [[Výrobna\|výrobna]], kde se uskutečňuje ruční nebo průmyslová výroba [[sklo\|skla]]. == Technologie == Základním technickým vybavením každé sklárny je zásoba a stálý přísun surovin (tj. dřevo a písek), tavicí agregát ([[sklářská pec]]), chladící zařízení a pomocná technika (vybavení kmenárny, agregát na temperování pánví aj.). Podstata výroby skla ve sklárnách je po tisíciletí stejná. Ve sklářské peci dojde k roztavení surovin a příměsí na [[Sklářský kmen\|sklářský kmen]], který je v rozžhavené formě následně zpracován a uložen do chladicí pece, kde dochází k pozvolnému vychlazení vyrobeného skla. Sklářské pece byly v historii kupolové stavby z cihel vymazaných hlínou, se zařízením dvojího typu. Podle něj se nazývaly buď a) pánvové pece, kde dochází k roztavení sklářského kmene uvnitř pece v samostatné nádobě, které se říká pánev, nebo b) vanové pece, kde dochází ke kontinuální výrobě skla. Řádek 12: == Sklárny v českých zemích == === Historie === V českých zemích jsou doloženy nejstarší sklárny ve 2. polovině [[13. století]] v horských oblastech Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš a Šumavy. [[Středověk]]ou sklářskou huť tvořila hliněná sklářská pec, krytá dřevěným přístřeškem a několik jednoduchých ~~budov~~domků, sloužících k ukládání surovin, k výrobě a k ubytování sklářů. Sklárna byla umístěná zpravidla na potoce u lesa, často jako dočasné zařízení, někdy pouze sezónní, činné od jara do podzimu. Příčinou časového limitu výroby byla spotřeba okolního dřeva. Po vymýcení okolního [[les]]a byla huť přemístěna na jiné místo. K "usídlení" hutí docházelo v souvislosti s rozmachem sklářské výroby, ale také možností dopravy. Větší pece již nebylo ekonomicky výhodné stavět znovu na jiném místě. Hutě se tak od 16. století stávaly živými hospodářskými jednotkami. Ze 16. století máme z Čech doloženou existenci více než 100 skláren a přes 20 skláren pracovalo na Moravě. K velkému rozvoji [[sklářství]] a s ním i sklářských hutí dochází po [[Třicetiletá válka\|třicetileté válce]]. České sklo se tehdy vyváželo do celé Evropy. Mnohé z tehdejších skláren pracují dodnes. V roce [[1792]] bylo v Čechách doloženo 79 sklářských hutí s 1423 pracovníky. V roce [[1798]] pak 64 hutí. Útlum sklářských hutí pak přišel s [[Napoleonské války\|napoleonskými válkami]] a blokádami trhu. K opětovnému rozvoji došlo až od 30. let [[19. století]], kdy se začal počet domácích podniků opět zvyšovat. Roku [[1844]] bylo v Čechách 85 sklářských hutí a 73 rafinačních podniků, které zaměstnávaly celkem okolo 30 tisíc lidí. V 70. letech [[19. století]] bylo v Čechách 80 sklářských hutí a jejich počet se do konce 19. století zvýšil na 90. Řádek 34: === Literatura === * ČERNÁ, Eva: Dějiny středověkého sklářství v krušnohorském příhraničí. In: ''Ústecký sborník historický'' = Aussiger historische Zeitschrift. Ústí nad Labem : Muzeum města Ústí nad Labem, č. 1-2, 2015, s. 41-55. * ~~HEJDOVÁ~~DRAHOTOVÁ, ~~Dagmar,~~Olga ~~DRAHOTOVÁ~~(editorka) ~~Olga,~~a ~~BROŽKOVÁ,~~kolektiv ~~Helena~~: ''~~Dějiny~~Historie ~~skla~~sklářské výroby v českých zemích''. I.-II. ~~UPM~~ Praha ~~2001~~: Academia, 2003 - 2005 * HEJDOVÁ, Dagmar, DRAHOTOVÁ Olga, BROŽKOVÁ, Helena: ''České sklo I.-II. UPM Praha 1989 * LNĚNIČKOVÁ, Jitka, ''Šumavské sklářství''. Sušice: Radovan Rebstöck, 1996. 71 s., ISBN:80-85301-49-0 * PROCHÁZKA, Zdeněk: ''Sklářství v Českém lese. Místopis skláren, brusíren a leštíren''. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1999. 320 s. Řádek 40 ⟶ 41: === Externí odkazy === * http://www.czechglasscompetence.cz/historie-skla

Sklárna: Porovnání verzí