Otevřít hlavní menu

Změny

Původně se zde měla skupina ukrývat jen krátce, ale [[Karel Čurda]], jeden z parašutistů z výsadku [[Operace Out Distance|Out distance]], později konfident gestapa, jejich úkryt prozradil fašistům dříve, než tato skupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 příslušníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich padli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co gestapo odhalilo úkryt v kryptě chrámu, následovalo dobývání krypty. Čtyři Češi se nevzdali a bojovali v kryptě až do posledních čtyř nábojů, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru) jsou dodnes patrné zářezy od střel z německých zbraní.
 
Biskup Gorazd se ještě pokusil o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, tím, že se rozhodl pro [[sebeobětování]]. Napsal několik dopisů, předsedovi protektorátní vlády, ministrovi školství a do kanceláře říšského protektora, přičemž vzal veškerou odpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest včetně smrti, jen aby zachránil své kolegy. Dne 25. června byl uvězněn a tehdy vyhlášené stanné právo postihlo všechny včetně jeho. Represálie na obyvatelstvu však pokračovaly, byla zničena obec [[Lidice]] 10. června 1942, kde všichni muži byli zastřeleni, ženy a děti poslány do koncentračních táborů. Jen 17 dětí bylo deportováno do Říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí. Čtrnáct dní na to 24. června byla nacisty vypálena obec [[Ležáky]] jako odplata za pomoc parašutistům ze skupiny ''Silver A'' ve složení Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. Při zásahu v Ležácích nacisté ihned zavraždili 33 obyvatel – 18 žen a 15 mužů. Dalších sedm lidí z osady a víc než třicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt v plynovém voze v polském [[Chełmno|Chelmnu]] 25. července 1942. Přežily jen sestry Šťulíkovy, které byly fašisty poslány do Německa na "převýchovu".
 
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]]. Biskup Gorazd, farář Čikl a předseda rady starších Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo tehdy 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|koncentračního tábora Mauthausen]] a [[24. říjen|tam 24. října]] zastřeleno, a to včetně devíti členů katedrální kongregace pravoslavné církve, jimiž byli: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, dále Karel Louda, člen sboru a Marie Loudová, členka sboru a sdružení mládeže. Pravoslavná církev tehdy ztratila 13 osob.