Červený hrádek (zámek, Jirkov): Porovnání verzí

Historie
(Historie)
(Historie)
| loc-map = {{LocMap | Česko | label = Červený hrádek | lat = 50.51225 | lon = 13.443889 | float = center | relief = 1 | caption =}}
| stavitel = [[Jan Adam Hrzán z Harasova]]
| další majitelé = [[Lichtenštejnové]]<br/>[[Jindřich František z Rottenhanu|Rottenhanové]]<br/>[[Hohenlohové|Hohenlohe-Langenburg]]
| současný majitel = Město Jirkov
| sloh = [[Barokní architektura|barokní]]
Hrad Borek byl postaven neznámým stavebníkem v&nbsp;době na přelomu čtrnáctého a patnáctého století,<ref name="durdik"/> ale někdy bývá za zakladatele považován Dětřich Kraa, který mohl hrad založit v&nbsp;letech 1411–1415.<ref name="sidla-mocnych"/> Dětřich zastával na dvoře krále [[Václav IV.|Václava&nbsp;IV.]] funkci [[Nejvyšší číšník|podčešího]]. Již roku 1413 vykonával [[patronátní právo]] v&nbsp;[[Jirkov|Borku]] a v&nbsp;roce 1415 přijal od krále městečko i&nbsp;s&nbsp;hradem jako [[Manská soustava|manství]]. Zemřel přibližně o&nbsp;dva roky později. Majetek po něm zdědila manželka Kateřina a syn Hanuš Kra, kteří panství roku 1417 prodali Václavovi z&nbsp;Moravěvsi a Kopist.<ref name="sedlacek"/>
 
Během [[Husitské války|husitských válek]] stál Václav z&nbsp;Moravěvsi na katolické straně. Nechal hrad opravit a ozdobit červenou barvou, podle níž se hradu začalo říkat Červený hrádek.<ref name="sedlacek"/> Nový název se v&nbsp;písemných pramenech poprvé objevil roku 1422.<ref name="durdik"/> Po Václavově smrti hrad získali Markéta, vdova po Buškovi z&nbsp;Eisenberka, a její synové Jan a Bohuslav z&nbsp;Moravěvsi a Blažimi. Roku 1428 byl za jediného pána hradu označen pouze Jan z&nbsp;Moravěvsi.<ref name="sedlacek"/> Ještě téhož roku se hradu zmocnil Vít ze Šumburka, později Bohuslav ze Rvenic a v&nbsp;roce 1436 Jan Hrádek z&nbsp;Chodžova.<ref name="andel"/>
Po Václavově smrti hrad získali Markéta, vdova po Buškovi z&nbsp;Eisenberka, a její synové Jan a Bohuslav z&nbsp;Moravěvsi a Blažimi. Roku 1428 byl za jediného pána hradu označen pouze Jan z&nbsp;Moravěvsi.<ref name="sedlacek"/> Ještě téhož roku se hradu zmocnil Vít ze Šumburka, později Bohuslav ze Rvenic a v&nbsp;roce 1436 Jan Hrádek z&nbsp;Chodžova.<ref name="andel"/>
 
Právní nárok na hrad však stále držel Jan Blažimský, který jej roku okolo roku 1431 prodal Půtovi z&nbsp;Ilburka. Jisté právo na něj měl také Jan z&nbsp;Litovic, manžel Anežky ze Rvenic, která byla druhou manželkou Václava z&nbsp;Moravěvsi. Ani jeden z&nbsp;nich však hrad fakticky neovládal. Roku 1437 nechal císař [[Zikmund Lucemburský|Zikmund]] zapsat hrad [[Vilém z Ilburka|Vilémovi z&nbsp;Ilburka]], ale ani on se skutečným majitelem nejspíše nestal, přestože se o&nbsp;něj soudil s&nbsp;Janem Hrádkem z&nbsp;Chodžova. Dalším pánem hradu se stal Plichta ze Žerotína, uváděný na Červeném hrádku v&nbsp;roce 1440. Vilémovi z&nbsp;Ilburka se od něj podařilo hrad nejspíše získat, protože roku 1443 udělil jirkovským měšťanům řadu práv. Roku 1449 potom celé panství s&nbsp;výjimkou věna Anežky ze Rvenic prodal Albertu (Albrechtu) Konipasovi.<ref name="sedlacek"/>
 
Samotný Jiří Popel brzy poté upadl u&nbsp;císaře [[Rudolf II.|Rudolfa&nbsp;II.]] do nemilosti, a byl uvržen do vězení,<ref name="andel"/> ve kterém v&nbsp;[[Loket (hrad)|Lokti]] roku 1606 zemřel. Již roku 1594 mu byl zabaven veškerý majetek. Ten zůstal až do roku 1605 (1606<ref name="a76">Anděl (1984), s. 76</ref>) ve správě královské komory, kterou v&nbsp;Chomutově a na Červeném hrádku zastupoval Jan Cetlpergár.<ref name="s269"/> Dne 19.&nbsp;prosince 1605<ref name="s269"/> panství s&nbsp;městečkem Borkem spolu s&nbsp;Údlicemi, Nezabylicemi a [[Blatno (zámek)|Blatnem]] a Horou Svaté Kateřiny koupil Adam Hrzán z&nbsp;Harasova za 236 tisíc rýnských zlatých.<ref name="a76"/>
 
=== Hrzánové z&nbsp;Harasu ===
Adam Hrzán sympatizoval s&nbsp;[[České stavovské povstání|českým stavovským povstáním]]. Přestože byl zámožný, nechtěl se plně podílet na financování stavovských aktivit, a proto [[Direktorium (stavovské povstání)|stavovské direktorium]] roku 1618 na zámek poslalo úředníky doprovázené oddílem ozbrojencům, kteří tam zabavili peníze v&nbsp;hodnotě 118 tisíc kop míšeňských grošů. Po Adamově smrti v&nbsp;roce 1619 panství zdědil syn Jan Hrzán. Stejně jako jeho bratři a otec podporoval [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]], a proto měli být potrestán ztrátou veškerého majetku. Podařilo se jim tomu zabránit tak, že Zdislav Hrzán se vzdal svého [[Lanškroun (zámek)|lanškrounského]] panství.<ref name="s270">Sedláček (1923), s. 270</ref>
 
[[Třicetiletá válka]] pro zámek znamenala pohromu. Roku 1631 zemřel Adam Hrzán, a zámek připadl vdově Sabině Žofii z&nbsp;Vřesovic a jejím třem nezletilým synům. Ve stejném roce museli majitelé zaplatit výpalné [[Sasko|saskému]] veliteli Vlietsingovi, jehož oddíly tábořily u&nbsp;Chomutova. Přesto Sasové zámek obsadili a jeho velitelem se stal Jindřich z&nbsp;Bischofsheimu. Vojáci navíc poničili vybavení interiérů a zbourali úřednický dům. V&nbsp;únoru roku 1632 k&nbsp;Červenému hrádku přitáhlo císařské vojsko od obléhaného [[Žatec|Žatce]] a zámek vypálilo. Podruhé zámek vyhořel roku 1639 během vpádu Švédů.<ref name="s270"/>
 
Sabina Žofie z&nbsp;Vřesovic se mezitím roku 1633 vzdala za [[Svobodný pán|svobodného pána]] Rudolfa z&nbsp;Morzina.<ref name="s270"/> Roku 1646 se správy panství ujal její syn Jan Adam Hrzán, který tehdy dosáhl plnoletosti, a v&nbsp;roce 1655 zahájil obnovu sídla. Nejprve musely být strženy válkou poničené zbytky starého zámku a jeho opevnění. Samotná stavba proběhla v&nbsp;letech 1669–1675 a řídil ji stavitel [[Santini de Bossi]]. Autorství projektu však bývá připisováno [[Antonio della Porta|Antoniovi della Porta]].<ref name="a76"/>
 
Po Janu Adamovi se měli roku 1681 o&nbsp;majetek rozdělit rovným dílem dva synové. Červenohrádeckým pánem se stal Ferdinand Maxmilián z&nbsp;Harasu, který na zámku v&nbsp;letech 1687–1688 hostil sochaře [[Jan Brokoff|Jana Brokoffa]]. Roku 1696 musel celé panství přenechat staršímu bratrovi Arnoštu Maxmiliánovi Hrzánovy, který za něj převzal dluhy a zavázal se vyplácet mu rentu ve výši 6660<ref name="s270"/> zlatých.<ref name="a76"/> Panství již o&nbsp;rok později zdědil Zikmund Valentin Hrzán, kterému do té doby patřil údlický statek.<ref name="s270"/> Na Červeném hrádku pravděpodobně nechal postavit schodiště do parku před jižním průčelím zdobené Brokoffovými vázami.<ref name="a76"/>
 
=== Osmnácté a devatenácté století ===
Dne 18.&nbsp;října 1707 červenohrádecké panství koupil za 90&nbsp;300 zlatých [[kníže]] Jáchym Ondřej z&nbsp;Lichtenštejna. Jeho dědičkou se stala vdova rozená z&nbsp;Ditrichštejna a po ní roku 1720 dcera Dominika z&nbsp;Lichtenštejna. Ta se provdala za knížete Jindřicha z&nbsp;Auersperka. Zemřela roku 1724. Svůj majetek v&nbsp;závěti rozdělila na poloviny, z&nbsp;nichž jednu zdědil její manžel. Druhou polovinu zdědila dcera a synové Karel, Jan a Adam, ale roku 1766 členové rodiny uzavřeli smlouvu, podle které celé panství připadlo Janu Adamovi z&nbsp;Aursperka. Někdy v&nbsp;té době bylo k&nbsp;Červenému hrádku připojeno [[Bílence (zámek)|bílenecké]] a [[Voděrady (Bílence)|voděradské]] panství.<ref name="s270"/>
 
Roku 1771 panství koupil za milión zlatých Jan Alexandr z&nbsp;Rottenhanu, který je o&nbsp;šest let později odkázal synovi [[Jindřich František z Rottenhanu|Jindřichu Františkovi z&nbsp;Rottenhanu]].<ref name="s270"/> Jindřich se zasloužil o&nbsp;rozvoj panství a provedl také stavební úpravy na zámku, kde byla mimo jiné stržena vížka s&nbsp;[[Báň (střecha)|cibulovou střechou]], která stávala nad střechou průčelního [[rizalit]]u. Upravena byla také osově souměrná zahrada, na kterou navázal [[anglický park]] doplněný množstvím plastik a drobných staveb – divadlem, antickým chrámkem a dalšími pavilony.<ref name="a76"/> Jindřichovou dědičkou se stala jediná dcera Gabriela provdaná za [[hrabě]]te [[Jiří František August Buquoy|Jiřího Františka Buquoye]].<ref name="a77">Anděl (1984), s. 77</ref> Panství rozšířila roku 1832 přikoupením [[Přísečnice]] a pět let později ještě [[Hauenštejn]]a.<ref>Sedláček (1923), s. 271</ref> Majetek spravovala až do smrti v&nbsp;roce 1863, kdy se o&nbsp;něj rozdělily její děti. Zatímco Přísečnici a Hauenštejn zdědil syn Jiří Jan Buquoy, Červený hrádek získala dcera Isabella, ovdovělá hraběnka [[Trauttmansdorffové|Trauttmansdorffová]].<ref name="a77"/>
 
=== Novodobé dějiny ===
Posledním rodem, kterému zámek patřil, se stali [[Hohenlohové|Hohenlohe-Langenburgové]]. Získali jej sňatkem Isabeliny dcery Gabriely s&nbsp;knížetem Ludvíkem Hohenlohe-Langenburgem. Zámek roku 1892 převzal její syn z&nbsp;prvního manželství Gottfried Hohenlohe, který roku 1895 pověřil architekta [[Jan Kotěra|Jana Kotěru]] úpravami zámku. Gottfriedův syn Max Egon Hohenlohe se stal posledním šlechtickým držitelem Červeného hrádku. Max Egon udržoval styky se [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmeckou stranou]], což mu umožnilo dojednat setkání anglického vyjednavače [[Walter Runciman|Waltera Runcimana]] s&nbsp;jejími představiteli při řešení mezinárodní [[Runcimanova mise|krize v&nbsp;roce 1938]]. Vzhledem k&nbsp;těmto stykům byl však zámek rodině po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] zabaven.<ref name="a77"/>
 
Zámek od té doby sloužil řadě organizací. Vystřídalo se v&nbsp;něm učiliště hornické mládeže a učňovské středisko Chemických závodů v&nbsp;Záluží u&nbsp;Mostu. Od roku 1967 v&nbsp;zámku fungovalo doléčovací středisko chomutovské nemocnice a o&nbsp;dva roky později byl ve dvou místnostech zřízen Památník boje proti fašismu.<ref name="a77"/> Roku 1996 zámek získalo město Jirkov, které zahájilo rozsáhlou rekonstrukci dokončenou v&nbsp;roce 2006. V&nbsp;zámku od té doby sídlí Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov.<ref name="historie-zamku"/> Veřejnosti je v&nbsp;zámku zpřístupněn prohlídkový okruh a technické muzeum v&nbsp;bývalé jízdárně.<ref name="prohlidky"/>
 
Dnešní podobu získal zámek v [[17. století]], kdy ho vlastnil rod [[Hrzánové z Harasova|Hrzánů]]. Zakladatelem zámku byl [[Jan Adam Hrzán z Harasova]], který nechal roku [[1655]] strhnout staré zdivo a&nbsp;zahladit zemní opevnění. Samostná stavba proběhla z&nbsp;větší části v&nbsp;období [[1669]] až [[1675]].<ref name="andel"/> V&nbsp;letech [[1687]]–[[1688]] působil na zámku sochař [[Jan Brokoff]], který vytvořil dvě kašny na nádvoří, soubor soch, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se narodil jeho syn [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]], v Evropě proslulý barokní sochař. Po Hrzánech vlastnili Červený Hrádek [[Lichtenštejnové]] a [[Auerspergové]], od roku 1771 německý rod Rottenhanů. [[Seznam nejvyšších purkrabí Českého království|Český nejvyšší purkrabí]] [[Jindřich František z Rottenhanu]], majitel panství v letech [[1777]]–[[1809]], inicioval stavební úpravy zámku a stál také u zrodu průmyslového podnikání v severních Čechách. Po Rottenhanovi vlastnila panství jeho dcera [[Jiří František August Buquoy|Gabriela, provdaná Buquoyová]], dalším sňatkem přešel Červený Hrádek do majetku německého rodu [[Hohenlohové|Hohenlohe-Langenburg]].
| strany = 75
| poznámka = Dále jen Anděl (1984)
}}</ref>
<ref name="historie-zamku">{{Citace elektronické monografie
| titul = Zámek Červený hrádek
| url = https://www.jirkov.cz/volny-cas/pametihodnosti-mesta-1/zamek-cerveny-hradek/
| datum vydání =
| datum aktualizace = 2018-10-17
| datum přístupu = 2018-10-17
| vydavatel = Červený hrádek
}}</ref>
<ref name="prohlidky">{{Citace elektronické monografie
| titul = Prohlídky zámku
| url = http://www.zamek-cerveny-hradek.cz/prohlidky-zamku/
| datum přístupu = 2017-10-17
| vydavatel = Červený hrádek
}}</ref>
</references>