Březovské vodovody: Porovnání verzí

Ve druhé polovině 19. století nebylo zásobování Brna vodou z řeky [[Svratka|Svratky]] vyhovující zejména s ohledem na kvalitu vody, proto město hledalo vhodnou náhradu.<ref>{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Velešík | jméno = Marian | instituce = Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta – Katedra geografie | titul = Historický vývoj březovských vodovodů | url = http://geography.upol.cz/soubory/studium/bp/2012-geo/2012_Velesik.pdf | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Renata Pavelková Chmelová | místo = Olomouc | rok = 2012 | strany = 15–16}} [Dále jen Velešík.]</ref> Již v 80. letech 19. století se objevily první návrhy o využití zdrojové oblasti u [[Březová nad Svitavou|Březové nad Svitavou]], což brněnská městská rada schválila v roce 1898.<ref name="Velešík20">Velešík, s. 20.</ref> Projekt se zaměřil na Banínské prameny, které vyvěrají na pravém břehu Svitavy poblíž bývalé osady [[Muzlov]]a.<ref name="Sovak"/> Výsledky hygienické kontroly byly dobré, zdejší zdroj bylo možné využívat pro pitnou vodu.<ref name="Velešík20"/> Nejprve bylo stavebním podnikem Karla von Schwarze za částku 70 000 korun<ref name="Velešík2021">Velešík, s. 20–21.</ref> realizováno v letech 1904–1906 pokusné jímací zařízení (štola o délce 300 m s jímacími studnami).<ref name="Sovak"/> Následně, od září 1906 do března 1908, probíhalo zkušební čerpání 250 l/s, přičemž získaná voda byla odváděna do [[Svitava|Svitavy]]. Objem 250 litrů za sekundu vycházel z plánované budoucí potřeby Brna, který by měl podle tehdejších propočtů a plánovaného růstu města dostatečně postačovat na delší období.<ref name="Velešík2021"/> Projekt přivaděče byl dokončen v roce 1907,<ref name="Sovak"/> schválen a po dořešení sporů s okolními obcemi bylo s jeho budováním započato na začátku roku 1911; rozpočet činil 13 milionů korun (další náklady vytvořilo nucené přeložení řečiště Svitavy ve zdrojové oblasti), které zaplatilo město Brno.<ref name="Velešík22">Velešík, s. 22–23.</ref> Dodavateli litinových trub byly tyto firmy: [[Vítkovické železárny|Vítkovická hornická a hutnická společnost]], Pražská železářská průmyslová společnost z [[Králův Dvůr|Králova Dvora]], Důlní a železářská společnost z [[Węgierska Górka|Węgierske Górky]] a [[ČKD Blansko|Strojírenská akciová společnost Breitfeld, Daněk & Co.]] z [[Blansko|Blanska]].<ref name="Sovak"/> Poslední trubka byla do země uložena v říjnu 1912. Vodoprávní povolení k čerpání 250 l/s bylo vydáno v květnu 1913, kolaudace stavby proběhla v září<ref name="Velešík22"/> a vodovod „Die Kaiser Franz Joseph I.-Trinkwasserleitung“,<ref name="Sovak"/> pojmenovaný podle císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]], který na něj také přispěl, byl slavnostně zprovozněn 4. října 1913.<ref name="Velešík22"/> Po vzniku Československa začal být v roce 1918 používán název „březovský“ nebo „brněnský vodovod“.<ref name="Sovak"/>