Josef Charvát (lékař): Porovnání verzí

Přidáno 370 bajtů ,  před 1 rokem
styl, delinlk, POV, k rektorské inauguraci nedošlo
(doplnění životopisu, zdroje)
Značky: editace z Vizuálního editoru chybný odkaz na rok
(styl, delinlk, POV, k rektorské inauguraci nedošlo)
{{Infobox - osoba}}
[[Profesor|Prof.]] [[Doktor medicíny|MUDr.]] '''Josef Charvát''', [[Doktor věd|DrSc.]] ([[6. srpen|6. srpna]] [[1897]], [[Praha]] – [[31. leden|31. ledna]] [[1984]], tamtéž) byl [[Česko|český]] [[akademik]] [[Československá akademie věd|ČSAV]] a lékař [[Vnitřní lékařství|interní medicíny]], zakladatel české [[endokrinologie]] Byl profesorem vnitřního lékařství na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]]. Byl též autorem [[Filosofie|filosofických]] úvah, pedagogem a mezinárodně uznávaným vědcempedagogem.
 
== Život ==
Narodil se v chudé rodině vyučeného [[kovář]]e a [[zámečník]]azámečníka, zaměstnance ''Elektrických podniků'' v Praze. Vystudoval gymnázium v [[Praha|Praze]], maturoval s vyznamenáním v r. 1916.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
}}</ref> Začal studovat na [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|lékařské fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], v roce [[1916]] musel však studium přerušit a narukovat k [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]]. Později bojoval na třech různých frontách [[První světová válka|1. světové války]]. Promoval až v roce [[1923]]. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku [[inzulin]]u.
 
Později studoval ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]] ([[Londýn]], [[Cambridge]]). V roce [[1933|1935]] byl navržen na místo profesora [[Vnitřní lékařství|vnitřního lékařství]], k jeho jmenování však došlo až v r. 1946. <ref name=":0" /> Byl iniciátorem vzniku ''Československé endokrinologické společnosti'' a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku [[1973]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = www.sinacek.cz
| titul = Historie - Česká endokrinologická společnost
}}</ref>
 
Dne [[1. září]] [[1939]] byl zatčen [[Gestapo|gestapem]] pro odbojovou aktivitu a vězněn ve [[Věznice Pankrác|věznici Pankrác]] a v koncentračních táborech [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a [[Koncentrační tábor Buchenwald|Buchenwald]]. Dlouho se mělo za to, že se o jeho propuštění zasloužil tehdejší [[Švédsko|švédský]] korunní princ [[Gustav VI. Adolf]] údajnou přímou intervencí u [[Adolf Hitler|Hitlera]]. S Gustavem Adolfem se Charvát sice znal ze skautského setkání [[rovermoot]] ve [[Švédsko|Švédsku]] z roku [[1937]], ale tuto účelovou historku vyvrátilo pátrání mladého australského novináře W. H. Burkeho (*1983), nazvané Třicet čtyři (kniha vyšla v češtině v roce 2013 v nakladatelství Academia pod názvem Čtyřiatřicet) – propuštění zařídil Albert Göring, mladší (a nejspíše nevlastní) bratr význačného nacisty Hermanna Göringa, inženýr a dosazený ředitel Škodových závodů, se kterým se Charvát znal z předválečné doby. Svého příjmení Göring využil nejen k propuštění profesora Charváta, ale i k pomoci dalším 33 lidem, významným i obyčejným. Po válce byl očištěn norimberským i českým soudem.
 
Jako lékař se zapojil do [[Pražské povstání|pražského povstání]] v květnu 1945.
}}</ref>
 
V roce [[1945]] založil ''III. interní kliniku'' na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v [[Praha|Praze]] a do roku [[1970]] byl jejím přednostou. V 50. letech se později snažil o vyvrácení ideologických chybných interpretací z oboru biologie. V roce [[1969]] byl krátce rektorem Univerzity Karlovy.<ref>{{Citace periodika
| titul = Seznam rektorů 1918 - 2017
| periodikum = Univerzita Karlova
| url = https://www.cuni.cz/UK-8660.html
| datum přístupu = 2018-09-10
}}</ref> K rektorské inauguraci po srpnové okupaci 1968 však nedošlo.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Raboch
| jméno1 = Jiří
| příjmení2 = Gintel
| jméno2 = Allan
| příjmení3 = Hildprantová
| jméno3 = Rita
| titul = S anděly nad hlavou
| vydavatel = Gasset
| místo = Praha
| rok = 2015
| počet_stran = 256
| kapitola = „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar)
| strany = 65
}}</ref> O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.
 
Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.<ref>http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7</ref> Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.
 
Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN .
 
Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.