Místní komunikace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dopl. ref. |
|||
Řádek 25:
== Vývoj a výklad vymezení místních komunikací ==
V právní úpravě do roku 1961 za veřejnou [[Obecní cesta|obecní cestu]] mohla být považována i cesta v soukromém vlastnictví užívaných od nepaměti nebo věnovaných obecnému užívání. Nález NSS č. 231 z roku 1933 výslovně konstatoval, že může existovat veřejná cesta na soukromém pozemku a že tím se taková cesta stává obecní komunikací, aniž je třeba aby pozemek pod cestou přešel do vlastnictví obce. K tomu ovšem podle nálezu nestačí rozhodnutí vlastníka cesty, ale je třeba správního aktu obce.<ref name="Tetourová">Andrea Tetourová: ''Právní úprava silnic a cest v Československu od roku 1918 do roku 1992'', rigorózní práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 15. 1. 2018, [https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/97876 online v digitálním repozitáři UK]</ref> Nález NSS z 6. 9. 1921, č. 10934/1921 (Boh. A 926/1921) konstatoval, že obecní cesty jsou charakterizovány svou nutností pro všeobecnou komunikaci, a tedy tímto se prvořadě liší od veřejných cest interesentů, které pro všeobecnou komunikaci jsou jen podřadného významu, i když zájmům určitých uživatelů cest takových slouží převážnou měrou.
Pojem místní komunikace se od pojmu obecní cesty liší tím, že zákon výslovně předpokládá či stanoví, že místní komunikace je ve vlastnictví obce. Rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2004 konstatoval, že jestliže vlastníkem pozemku, charakterizovaným jako místní komunikace, je fyzická osoba, může se jeho vlastníkem stát obec jen za předpokladu legální změny vlastnictví, tedy nabytím tohoto pozemku v souladu se zákonem. Pokud se tak nestalo, pak ani skutečnost, že příslušný pozemek jako místní komunikace začal sloužit, sloužil či slouží, nemůže znamenat změnu jeho vlastnictví.<ref name="341/2004">Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 341/2004, ze dne 10. 6. 2004)</ref><ref>[https://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/mistni-komunikace-40151.html Místní komunikace], epravo.cz, 10. 5. 2006</ref> Pokud však místní komunikace je stavbou, považovanou za samostatnou věc (nikoliv pouze za zpracování povrchu pozemku), a může tedy být považována za stavbu ve vlastnictví obce na pozemku, který ve vlastnictví obce není.<ref>Aleš Mácha: [http://www.bulletin-advokacie.cz/pravni-vztahy-mezi-vlastnikem-pozemku-a-vlastnikem-pozemni-komunikace?browser=mobi Právní vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem pozemní komunikace], Bulletin advokacie, 25. 7. 2016</ref> Podle judikatury však vlastníkem pozemní komunikace nemůže být osoba odlišná od vlastníka pozemku, na němž byla komunikace zřízena, a v úvahu přichází toliko zřízení věcného břemene umožňujícího využití pozemku pro účely komunikace, avšak podle zákona je vlastníkem místních komunikací obec, tedy předpokladem zřízení místní komunikace na soukromém pozemku bylo a je také vyvlastnění pozemku nebo zřízení věcného břemene. Nejvyšší soud v rozsudku z 31. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 52/2002, zaujal právní názor, že místní a účelové komunikace „představují určitou kvalitu pozemku, jsou názvy pro druh pozemku a představují určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Nemohou tedy být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud; nelze je od pozemku oddělovat, např. samostatně (odděleně jednu od druhé) převádět“. Svůj názor soud opřel také o příloh prováděcí vyhlášky ke katastrálnímu zákonu, kde jsou jako druhy pozemku – ostatní plochy uvedeny také ostatní komunikace, které jsou pak blíže charakterizovány jako místní a účelové komunikace.<ref name="341/2004" />
| |||