Ota I. Veliký: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 80.95.247.10 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Vajs
značka: rychlé vrácení zpět
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus školní IP nevhodná syntaxe v nadpisu editace z Vizuálního editoru
Řádek 4:
| předchůdce = [[Jindřich I. Ptáčník]]
}}
'''Ota I. Veliký''' ([[23. listopad]]u [[912]] [[Wallhausen]] – [[7. květen|7. května]] [[973]] [[Memleben]]) byl synem [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha I. Ptáčníka]], vévoda [[Saské vévodství|saský]], [[Seznam východofranských králů|východofranský král]], král italský a první císař [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]].'''
 
== '''Život '''==
'''Ota nastoupil na trůn po svém otci Jindřichu Ptáčníkovi. Dne [[7. srpen|7. srpna]] [[936]] byl v [[Katedrála Panny Marie (Cáchy)|katedrále Panny Marie]] v [[Cáchy|Cáchách]] korunován východofranckým králem, přičemž se stal i [[mohuč]]ským [[arcibiskup]]em{{doplnit zdroj}}, tedy hlavním arcibiskupem říše. Už na začátku vlády vyhlásil{{doplnit zdroj}}, že bude následníkem [[Karel Veliký|Karla Velikého]], jehož poslední dědic zemřel v roce [[911]], přičemž jako oporu bude využívat [[biskup]]y a [[opat]]y. Ota chtěl panovat nad církví a využít její schopnost sjednocovat, aby v německých zemích založil instituci s velkou teokratickou mocí{{doplnit zdroj}}.'''
 
V roce [[938]] se v saském městě [[Rammelsberg]]u podařilo najít stříbrnou žílu, nerostné bohatství ostatně dopomáhalo Otovi financovat všechny jeho aktivity. Začátky Otovy vlády byly poznamenané řadou povstání místních panovníků, v roce 938 Eberhard, nový [[Bavorsko|bavorský]] vévoda, odmítl vzdát Otovi hold. Když ho Ota sesadil a dosadil na jeho místo strýce Bertholda, povstal proti Otovi [[Eberhard Franský]] spolu s některými saskými šlechtici. Snažili se Otu svrhnout a dosadit jeho staršího polorodého bratra [[Thankmar]]a (syna Hatheburgy, manželky Jindřicha Ptáčníka). Revolta pokračovala i následující rok. [[Giselbert Lotrinský|Giselbert]], [[Lotrinsko|lotrinský]] vévoda, přísahal věrnost [[Západofranská říše|západofranskému]] panovníkovi [[Ludvík IV. Francouzský|Ludvíkovi IV.]] a Otův mladší bratr [[Jindřich I. Bavorský|Jindřich]] připravoval spolu s mohučským arcibiskupem Otovu vraždu. Povstání skončilo v roce [[939]] Otovým vítězstvím v [[Bitva u Andernachu|bitvě u Andernachu]], ve které Eberhard s Giselbertem padli. Jindřich utekl do západních Frank, kam zanedlouho vpadl [[Hugo Veliký]] s armádou na rozkaz Oty. V roce [[941]] došlo mezi bratry k dohodě a když Ludvík uznal svrchovanost Oty nad Lotrinskem, armáda se stáhla.
Řádek 24:
}}
[[Soubor:HRR 10Jh.jpg|thumb|Svatá říše římská v době Otovy smrti (ohraničena plnou čarou).<br />Mgft. = marka/markrabství<br />Hzt. = vévodství<br />Kgr. = království]]
'''Aby Ota zabránil dalším vzpourám, za hlavy vévodství jmenoval své rodinné příslušníky. V roce 944 věnoval Lotrinsko Konrádovi Rudému, který se oženil s Otovou dcerou Liutgardou a svého syna Liudolfa oženil s dcerou [[Švábsko|švábského]] vévody Heřmana. Heřman v roce [[947]] zemřel, a Liudolf po něm Švábsko zdědil. Podobně zdědil v roce [[949]] bavorské vévodství Jindřich.'''
 
== '''Vzpoura šlechty a bitva na Lechu '''==
'''V této době se [[Itálie]] nacházela v politickém chaosu. Po smrti Lothara, kterého zřejmě otrávili, zdědila trůn jeho žena [[Adéla Burgundská|Adelaida]], vlastní dcera, nevěsta a vdova po posledních třech italských králích. Šlechtic [[Berengar z Ivrey]] se vyhlásil''' králem Itálie, unesl Adelaidu a pokoušel se legitimovat svou vládu svatbou Adelaidy se svým synem. Adelaida ovšem uprchla a požádala o intervenci. Liudolf a Jindřich nezávisle vpadli do severní Itálie, aby využili situace, ale jejich ambice zmařil Ota, který tam vpadl rovněž a donutil Berengara přísahat lenní věrnost. Krátce nato se oženil s Adelaidou.[[Soubor:Ota1 kronika.jpg|thumb|upright|Ota I. Veliký ''(iluminace z 13. století)'']]Tato svatba spustila další revoltu. Když Adelaida porodila syna, Liudolf, zákonitý dědic po Otovi, se začal obávat o svou pozici a roku [[953]] spolu s [[Konrád Rudý|Konrádem Rudým]] a [[mohuč]]ským [[arcibiskup]]em proti Otovi povstal. Po počátečních úspěších Ota nakonec padl do zajetí při útoku na Mohuč. V příštím roce se povstání rozšířilo do celé země. Liudolf a Konrád však udělali chybu, když se spojili s Maďary, jejich vpády do jižního Německa znovu sjednotily šlechtu. Na sněmu v [[Auerstadt]]u byli Liudolf a Konrád zbaveni titulů, šlechta obnovila Otovu moc.
 
Boleslav I. se spolu se svým synem poddal Otovi I. v r. 950 pod tzv. Novým hradem. 10. srpna [[955]] porazil Ota Maďary v [[Bitva na Lechu|bitvě na řece Lechu]] nedaleko [[Augsburg]]u (bitvy se zúčastnil i český oddíl, avšak nikoliv pod vedením českého knížete [[Boleslav I.|Boleslava I.]], se kterým Ota do r. 950 vedl bezvýchodné spory). Zbavil tak říši jíž několik let čelící nájezdům Maďarů hrozícího nebezpečí z východu. Roku [[962]] podnikl úspěšné tažení do [[Itálie]], kde získal bohatou kořist dobytím mnoha severoitalských měst. Využil situace a dal se téhož roku v Římě papežem korunovat na císaře Svaté říše římské. Podle jeho příkladu pak měly všechny císařské korunovace probíhat v [[Řím]]ě. Toto pravidlo ale bylo často porušováno. Pro císaře byla cesta do Říma nákladná a její dlouhé trvání mohlo způsobit vzpoury v zemi.