Gautama Buddha: Porovnání verzí

Nelze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil. Podle klasických [[Biografie|biografií]] je sice možné chronologicky seřadit důležité události jeho života, ale prameny nedovolují přesné datování. Buddhistická tradice a výzkum kolísají ve svých předpokladech mezi [[6. století př. n. l.|6. stoletím př. n. l.]] až polovinou [[4. století př. n. l.]] V literatuře se běžně zasazuje Gautamův život přibližně do let [[560 př. n. l.|560]]–[[480 př. n. l.]], novější úvahy ale hovoří o pozdější době, totiž o 4. století př. n. l. Na severu Indie stály v té době proti sobě dva politické systémy: starší forma [[Oligarchie|oligarchické]] [[Republika|republiky]] ve státech jako [[Liččhaviové|Liččhaví]], [[Šákja]] a [[Malla]] byla konfrontována s královskými říšemi jako [[Magadha]], [[Kóšalsko|Kóšala]], [[Vatsa]] a [[Avanti]] s novou dědičnou [[monarchie|monarchií]]. V těchto republikách byl horní vrstvou kasty válečníků volen regent, který se musel řídit rozhodnutími poradního shromáždění a podléhal jeho kontrole, kdežto v monarchii platila vůle panovníka. Zatímco ještě v předhůří [[Himálaj|Himálaje]] přetrvávaly republiky, v úrodných pánvích řek [[Ganga|Gangy]] a [[Jamuna|Jamuny]] dominovaly monarchie. Vývoj ke koncentraci moci na jednu osobu odrážel hospodářský převrat: jestliže společnost chovatelů dobytka, kteří poháněli svá stáda přes volné pastviny, nepotřebovala silnou centrální moc, podporovalo naopak zemědělství postavení panovníka, který střežil hranice polí. V Gautamově době byly poslední republiky ještě omezeně autonomní. Stály pod [[Hegemonie|hegemonií]] monarchií, kterým navíc postoupily právo na [[Svrchovanost|suverenitu]].

 

 

Velké hospodářské a politické změny rozkolísaly normy, které platily celé tisíciletí, a připravily změnu hodnot, jež byla patrná na různých rovinách. V sociální oblasti se začalo měnit překonané pořadí [[Kasta|kast]]. Indická společnost byla stavovsky uspořádána do kast válečníků, [[Bráhmana|bráhmanů]], obchodníků a zemědělců. Dokud kasta válečníků v republikách volila regenty ze svého středu a kolektivně střežila jejich úřadování, prohlašovala se za horní vrstvu. Ale přechod moci na [[panovník|krále]], který svou vládu předával dědici, znamenal ztrátu významu válečnického stavu. Místo něho usilovali bráhmani o uznání své kasty za nejvyšší v pořadí. Bráhmani drželi monopol náboženského kultu, jehož praxe spočívala v obětování bohům. Komplikovaný ceremoniál kultovních úkonů, hymnů a svatých formulí se předával jen uvnitř kasty. Jedině bráhmani znali [[védy]], texty zvěstování o bozích a jejich rituálech, a mohli přimět vyšší mocnosti k žádané pomoci. Ale lidé nové zemědělské a městské kultury už neměli k božstvům, jež ztělesňovala přírodní síly, bezprostřední vztah jako dřívější generace chovatelů dobytka. V požadavku po zhodnocení svého sociálního postavení poznáváme proto pokus zajistit svému kněžskému stavu vážnost, kterou už sám o sobě neměl. Značně nesrozumitelný [[rituál]] a [[Mýtus|mýty]] starých bohů nenabízely odpovědi na existenciální otázky, které v této převratné době byly kladeny.