Karel VII. Francouzský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →top: úprava infoboxu |
|||
Řádek 25:
| místo pohřbení = [[Bazilika Saint-Denis]]
}}
----'''Karel VII. Francouzský''' ([[22. únor]]a [[1403]], [[Paříž]] - [[22. červenec|22. července]] [[1461]], [[Mehun-sur-Yevre]]) vládl v letech [[1422]]
== Život ==
Řádek 34:
Po roce 1453 byla Francie zpustošená, oslabená, král ztratil velkou část své moci a vazalové královské koruny nabyli tak obrovského sebevědomí, že začali tvořit státy uvnitř států. Před Karlem VII. stál velký úkol – musel zemi vrátit její lesk. Prvním úkolem v řadě tak bylo vyřešit problém finanční a armádní. Největší podíl na pustošení a rozkrádání země měly loupežnické tlupy, které se po válce objevily a rabovaly, kde se dá. Karel se situaci pokusil vyřešit bez feudálních vojsk, aby jejich moc co nejvíce oslabil a na pomoc si přivolal farní obce, které musely králi každá dodat po jednom lučištníkovi s padesáti šípy. Tento lučištník byl osvobozen od daní, ale musel se zúčastnit pravidelných cvičení, po kterých doplnil královy „ordonanční jednotky“, jinými slovy královu žoldáckou gardu. Feudální rytířstvo se stalo jen rezervním sborem, což se mu rozhodně nezamlouvalo, ale bálo se s tím něco udělat – král si totiž krátce po konci války vytyčil privilegium v podobě vlastnictví všeho dělostřelectva. Udržovat si takovou armádu mu pomáhaly daně, které ve válkou stále ohrožené Francii nebyly tak pikantním tématem, jako na druhé straně Lamanšského průlivu. Vztahy feudálů a krále se zde přeci jenom odvíjely v naprosto jiném duchu, což Karlovi VII. umožnilo Francii opět udělat silnou a šťastnou.
Ihned krátce po svém nástupu na trůn se ze sotva uznaného dauphina stal arbitr celé Evropy a „sloup křesťanství“.[[:Soubor:///C:/Users/hp/Desktop/#N3
O tom, že vztahy mezi Filipem a Karlem nebyly zrovna nejlepší, vypovídala již situace za samotné Stoleté války. Ještě v roce 1429 nechal Filip založit Řád zlatého rouna, rytířské bratrstvo, jejichž meče měl k dispozici. Karel se jeho moci natolik obával, že ještě za Stoleté války jej rozvázal z lenní přísahy a de facto jej nechal vládnout samostatně a bez závislosti na vůli ustrašeného krále. Napjatá nitka bezvýchodnosti praskla v roce 1440, kdy proti Karlovi VII. vypuklo povstání vedené jeho synem, Ludvíkem XI., který našel útočiště a zároveň plánovací centrum pro své válečné operace na dvoře Filipa III. Této revoltě se říká podle její podobnosti s [[Husitské hnutí|husitským hnutím]] Praguerie. Po potlačení tohoto povstání musel Ludvík XI. uprchnout k [[Burgundsko|burgundskému]] vévodovi [[Filip Dobrý|Filipu Dobrému]], kde pobýval až do roku [[1456]]. V letech [[1456]]–[[1461]] pobýval v [[Brabantsko|Brabantsku]]. S otcem se již nikdy neusmířili.
Řádek 87:
== Odkazy ==
[[:Soubor:///C:/Users/hp/Desktop/#N3
=== Literatura ===
| |||