Verze z 18. 9. 2018, 07:32 editovat Jik jik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revertéři 4 157 editací m překlepy/čeština ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 10. 10. 2018, 17:33 editovat zrušit editaci 185.73.109.252 (diskuse) ssssssssssssssssssssssssss značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 2: [[Soubor:Jaume I, Cantigas de Santa Maria, s.XIII.jpg\|náhled\|200px\|[[Maurové\|Maurští]] poddaní krále [[Jakub I. Aragonský\|Jakuba I. Aragonského]]. Potomci Maurů [[Moriskové]] byli vyhnáni ze Španělska na počátku 17. století]] [[Soubor:Timur defeats the sultan of Delhi.jpg\|náhled\|upright\|[[Tamerlán]] vítězí v [[Bitva o Dillí\|bitvě o Dillí]]. Při jeho výbojích a válkách proti nevěřícím zahynuly miliony lidí.]] Počátky '''[[islám]]u''' jsou ~~spojeny s~~spojenyssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss působením [[Arabové\|arabského]] proroka [[Mohamed]]a († [[632]]) na [[Arabský poloostrov\|Arabském poloostrově]]. Klíčová událost je tzv. [[hidžra]] roku [[622]], kdy Mohamed se svými přívrženci přesídlil z [[Mekka\|Mekky]] do [[Medína\|Medíny]]. Islám se do počátku [[8. století]] rychle rozšířil do velké části [[Středomoří]] [[Islámská expanze\|islámskou expanzí]] - vojenských výbojů arabských vyznavačů islámu. V čele [[Umma\|ummy]], obce muslimů, po smrti Mohameda stanuli [[Chalífa\|chalífové]], kteří byli zprvu [[Volení chalífové\|voleni]]. Již zde došlo k rozkolu islámu na přívržence chalífů pokrevně spřízněných s prorokem ([[Ší'itský islám\|šíité]]) a většinové [[Sunnitský islám\|sunnity]]. Později v čele [[chalífát]]u stanuli členové rodu [[Umajjovci\|Umajjovců]] (661–750) sídlící v [[Damašek\|Damašku]] a [[Abbásovci\|Abbásovců]] (750–1258), kteří přesídlili do [[Bagdád]]u. Odstředivé tendence v rámci rozsáhlé islámské oblasti se také projevily například vyhlášením samostatného [[Córdobský chalífát\|córdobského chalífátu]] na [[Pyrenejský poloostrov\|Pyrenejském poloostrově]] nebo [[Fátimovský chalífát\|chalífátu fátimovského]] v severní Africe ([[Maghreb]]). Do uspořádání muslimského světa dále v [[11. století]] zasáhl [[Turkické národy\|turkický]] rod [[Seldžucká říše\|Seldžuků]], kteří prosadili nejvyššího světského panovníka, [[sultán]]a (obdobu křesťanského [[císař]]e), zatímco pravomoci chalífy byly omezeny na oblast duchovní. V období od [[11. století\|11.]] do [[15. století]] se islámský svět již nevyznačoval tolik expanzivní dynamikou a formovaly jej rozhodujícím způsobem nearabské vlivy. V západním Středomoří po rozpadu Córdobského chalífátu to bylo postupné dobývání [[pyrenejský poloostrov\|Pyrenejského poloostrova]] křesťanskými vojsky (jimi nazývaná [[reconquista]], znovudobývání), kterému nezabránilo ani sjednocení oblasti pod vládou [[Berbeři\|berberských]] [[Almorávidé\|Almorávidů]] a [[Almohadové\|Almohadů]]. V Egyptě, Sýrii a přilehlých oblastech po Fátimovcích převzal vládu [[Kurdové\|kurdský]] [[Saladin]], zakladatel dynastie [[Ajjúbovci\|Ajjúbovců]], které v polovině [[13. století]] vystřídal [[Mamlúcký sultanát]] s vládci z kasty elitních otroků. Do vývoje východního Středomoří také zasáhly [[křížové výpravy]], dvě století trvající snaha křesťanských vojsk o získání území [[Svatá země\|Svaté země]]. V severovýchodní oblasti islámského světa hráli nejvýznamnější roli turkičtí vládci. Do konce [[12. století]] to byla [[Seldžucká říše]], která mimo jiné expandovala na úkor [[Byzantská říše\|Byzantské říše]], dočasně také například východněji položená [[Chórezmská říše]]. Od konce [[13. století]] se zde začali prosazovat [[Osmané]], kteří expandovali až na [[Balkán]] a roku [[1453]] dobyli [[Konstantinopol]], čímž nejen zanikla Byzantská říše, ale také se islám rozšířil na práh Evropy a západokřesťanského světa. Do této oblasti také dočasně, ale velmi výrazně zasáhly výboje [[Mongolská říše\|mongolských]] dobyvatelů, zejména [[Čingischán]], který vyvrátil Chórezmskou říši a islám vyznávající [[Tamerlán]], který na začátku [[15. století]] dočasně oslabil samotnou [[Osmanská říše\|Osmanskou říši]].

Dějiny islámu: Porovnání verzí