Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 49 bajtů ,  před 1 rokem
rv 90.182.214.2
'''Kateřina II. Veliká''' ([[2. květen|2. května]] [[1729]] [[Štětín]] – [[{{JULGREGDATUM|17|11|1796|Link="true"}}[[1796]] [[Petrohrad]]), známá též jako ''Jekatěrina Alexejevna'', rodným jménem ''Sofie Frederika Augusta'', byla [[Seznam ruských panovníků|ruská carevna]] vládnoucí od {{JULGREGDATUM|9|7|1762|Link="true"}} až do své smrti.
 
== Původ a cesta do AfrikyRuska ==
Anhaltsko-zerbstská princezna Sofie Frederika Augusta, jak byla Kateřina pokřtěna, prožila své mládí v německém [[Zerbst]]u (Srbišti), rezidenci jednoho z trpasličích německých říšských knížectví, jemuž vládl její otec, a ve [[Štětín]]ě, kde kníže sloužil jako pruský velitel pevnosti.
 
V roce [[1783]] anektovalo Rusko [[Krym]]. Carevna následně pověřila svého tehdejšího milence [[Grigorij Potěmkin|Grigorije Potěmkina]] správou tohoto území a jižní Ukrajiny a udělila mu titul kníže tauridský (Tauridou se nazývalo toto území ve starověku). Jeho úkolem bylo vybudovat tady Novorossiju, či [[Nové Rusko]], prosperující oblast, což se mu také podařilo.
 
V letech [[1787]]–[[1792]] vypukla nová rusko-turecká válka, ve které proti osmanské říši vystoupilo společně s Ruskem také Rakousko, kde tehdy vládl císař [[Josef II.]] Rakouské armádě, jíž velel císař osobně, se na Balkáně nevedlo příliš dobře, proto uzavřelo roku 1791 separátní mír. Rusku se opět dařilo na souši, kde velel Suvorov, i na moři, což bylo zásluhou admirála Fjodora Fjodoroviče Ušakova. Kateřina po několika vítězstvích nad tureckou armádou zamýšlela obsadit celý (slovanský) [[Balkán]], dobýt [[Istanbul]], středověkou ''Konstantinopol'', a dokonce obnovit [[Byzantská říše|byzantskou říši]] v čele se svým vnukem Konstantinem. Proti této snaze ovšem vystoupily některé evropské velmoci. Oddíly [[Švédsko|švédského]] krále [[Gustav III. Švédský|Gustava III.]] překvapivě vtrhly na ruský sever (1788–1790), ale byly odraženy. Počátkem roku 1791 uzavřelo Rusko s Tureckem mír v [[Jasy|Jasích]]. Navzdory úspěchům bylo nuceno vzhledem k mezinárodně politické situaci se spokojit s návratem k ustanovením küčük-kajnardžskému míru a vyklidit dobyté [[Moldavsko]] a [[Besarábie|Besarábii]].ronaldo smrdí
 
== Druhé a třetí dělení Polska ==
Existovaly však dvě výjimky. Tou první byl [[garda|gardový]] důstojník [[Grigorij Grigorjevič Orlov]], jeden z hlavních iniciátorů převratu v roce [[1762]]. Favoritem carevny a jejím blízkým rádcem se stal bezprostředně poté a zůstal jím po deset let. Carevna ho hýčkala přepychovými dárky (nechala mu například vystavět honosný zámek v [[Gatčina|Gatčině]]), ale nehodlala splnit jeho největší přání, to znamená provdat se za něj. Postavení Grigorije Orlova i jeho bratra Alexeje totiž vzbuzovalo obrovskou žárlivost u gardy, která dokonce prý pomýšlela na vraždu. Carevna si však dobře uvědomovala, že se nemůže bez gardy obejít, neboť to byli právě gardoví důstojníci, kdo rozhodoval při všech palácových převratech 18. století. Navzdory tomu dokázala zajistit svému milenci skvělé postavení u dvora, a to i poté, co ho roku [[1772]] vystřídal ve funkci generálního adjutanta jeden z oněch bezvýznamných důstojníčků, [[Alexej Vasilčikov]].
 
Vasilčikov však nebyl favoritem carevny příliš dlouho. Roku [[1774]] ji požádal o udělení funkce adjutanta další hrdina dámské revoluce, který se proslavil v první rusko-turecké válce, [[Grigorij Potěmkin|Grigorij A. Potěmkin]]. Potěmkin rozhodně nebyl hezký muž, měl křivé nohy, o jedno oko přišel ve rvačce s důstojníky, na druhé šilhal - zato byl schopný, chytrý a přímo hýřil fantastickými plány. Ani s ním nežila carevna příliš dlouho, i když se spekuluje o jejich tajném sňatku. Mnohem důležitější než osobní milostný vztah Potěmkina a carevny byla totiž spolupráce, při níž se jejich odlišné povahy báječně doplňovaly. Potěmkin prý dával Kateřininu střízlivému uvažování rozlet, zatímco její pragmatičnost přibližovala Potěmkinovy nápady realitě. Většinu milenců, které měla Kateřina Veliká po Potěmkinovi, jí vybíral on sám a byli to jemu podřízení vojáci. Posledního milence svého života si ale tehdy již šedesátiletá Kateřina zvolila sama. Stal se jím v roce [[1789]] dvaadvacetiletý poručík jízdní gardy [[Platon Zubov]]. Ten byl následně povýšen na plukovníka, zanedlouho na generálporučíka a generál-adjutanta. Záhy po svém vzestupu začal intrikovat proti všemocnému Potěmkinovi, ale Potěmkinova pozice u dvora byla neotřesitelná a Kateřina jej stále považovala za svého nejlepšího přítele. Vše se ale změnilo po Potěmkinově smrti v roce [[1791]]. Zubov brzy zaujal jeho postavení a stal se neoficiálním spoluvládcem carevny. Kariéra Zubova skončila až smrtí Kateřiny. Do osudů carské rodiny ale zasáhl ještě jednou - v roce [[1801]] se podílel na zavraždění syna Kateřiny Veliké, cara [[Pavel I. Ruský|Pavla I.]] Zubov zemřel jako bohatý šlechtic ve věku 55 let v roce [[1822]].
 
== Rodina ==
{{Rodokmen/konec}}
 
=== Potomci.Umřela na to že se přešoustala ===
[[Soubor:Rokotov paul 1 as child.JPG|thumb|Cesarevič [[Pavel I. Ruský|Pavel]] na portrétu [[Fjodor Rokotov|Fjodora Rokotova]] z roku [[1761]].]]
Z manželství s [[Petr III. Ruský|Petrem III.]]: