Bitva o Berlín: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Pelex (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 46:
V dubnu [[1945]] zaujala německá [[skupina armád Visla]] pod vedením generála [[Gotthard Heinrici|Heinriciho]] spolu s některými jednotkami [[Skupina armád Střed|skupiny armád Střed]] obranné pozice podél řeky [[Odra|Odry]]. Nacistické Německo, které v té době postrádalo bojeschopné muže do obrany oblasti intenzivně mobilizovalo i jednotky [[Volkssturm]]u ([[Domobrana|domobrany]]) a [[Hitlerjugend]]. V jednotkách domobrany sloužily zejména starší muži, zatímco v Hitlerjugend převážně mladí chlapci, mnozí ve věku 12 - 13 let. Hitler při obraně oblasti disponoval 85 [[Divize (vojenství)|divizemi]] a řadou menších jednotek o síle asi 750 000 až milion mužů a chlapců, s asi 500 [[tank]]y a 1 000 samohybnými děly <ref name = "Ostfornt"> Charles Winchester: '' Ostfornt / Hitler 's &nbsp; War on Russia.' 'Osprey PBL., Oxford, 1998, s. 144 &nbsp; - &nbsp; 145 </ref>, 10 400 děly a minomety a přibližně 3300 letadly. Německou obranu na nejkratších přístupových cestách k [[Berlín]]u zajišťovala 9. armáda. Jeho představy o možnosti obrany však byly čistě iluzorní. Stále věřil, že při těchto bojích dojde k zastavení sovětského postupu kvůli roztržce mezi Spojenci, a že Berlín obsadí anglo-americká vojska, která se po kapitulaci Modelovy armády v [[Porúří]] zastavila zhruba 80 km od Berlína. Pro neustálé neshody s náčelníkem svého generálního štábu, který navrhoval začít jednat o míru odvolal [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]] a pokračoval v řízení operací ze svého bunkru, pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Hitlerovy naděje na zlepšení vojenské situace Třetí říše se však nesplnily.
 
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-J31305, Auszeichnung des Hitlerjungen Willi Hübner.jpg|náhled|9. března 1945, [[Joseph Goebbels]] předává 16-letému16letému Willi Hübnerovi železný kříž po znovudobytí města [[Lubań|Lauban]]]]
[[Sovětský svaz]] se rozhodl do předpokládané poslední bitvy nasadit zbytek svých sil. Sovětské ozbrojené síly totiž koncem války začaly pociťovat nedostatek lidských rezerv. Vojenské jednotky před bitvou byly doplněny materiálem, zbraněmi a především obrněnou technikou, oproti předešlým operacím však bylo doplnění živé síly malé. [[9. duben|9. dubna]] se po těžkých bojích vzdal [[Königsberg]] ve Východním Prusku. [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]] [[2. běloruský front]] tak mohl uvolnit většinu svých sil a začal se urychleně přesouvat na západ k řece Odře. Během prvních dvou dubnových týdnů jednotky [[1. běloruský front|1. běloruského frontu]] maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] uskutečnily přesun velké části svých sil. Byl to jeden z největších a nejrychlejších přesunů obrovského množství lidí a techniky ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]]. Z oblasti [[Frankfurt nad Odrou|Frankfurtu]] a [[Baltské moře|Baltského moře]], kde uvolnily pozice pro 2. běloruský front se přesunuly na jih před [[Seelowské výšiny]], odkud měly útočit přes Odru přímo na západ směrem na Berlín. Některým německým jednotkám se při tomto sovětském přesunu podařilo uniknout dírami ve frontové linii, šlo zejména o zbytky obklíčené 2. armády generála [[Dietrich von Saucken|Dietricha von Sauckena]] z [[Gdaňsk]]u do delty řeky Visly. Jižněji se [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]] přesunul z [[Horní Slezsko|horního Slezska]] do oblasti [[Nisa|Nisy]]. Jeho úkolem bylo proniknout z jihovýchodu přes Odru a Nisu a v případě dostatečně rychlého postupu obchvatů proniknout k Berlínu z jihozápadu. Podobnou roli svěřilo nejvyšší velení i 2. běloruskému frontu maršála Rokossovského, který měl útočit na Žukovově pravém křídle a obklíčit Berlín ze severozápadu. Celkově tato sovětská vojska čítala 2 062 200 vojáků, 41 000 děl, raketometů a minometů, 6 250 tanků, samohybných děl a také okolo 7 500 letadel.