Jiří Sobotka (sochař): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m wikify
Nut (diskuse | příspěvky)
úpr, - wikifikovat
Řádek 1:
'''Jiří Sobotka''' (narozen [[3. prosinec|3. prosince]] [[1955]] v [[Brno|Brně]]) je [[Česká republika|český]] sochař, jehož dílo navazuje na tvorbu skupiny umělců okolo [[Roy Lichtenstein|Roye Lichtensteina]], [[Andy Warhol|Andyho Warhola]] a [[Claes Oldenburg|Claese Oldenburga]] v době vrcholící [[moderna|moderny]] v [[USA]]. Od začátku 80. let začal, jako čerstvý absolvent [[Akademie výtvarných umění v Praze]], vystavovat a účastnit se mezinárodních sympozií v [[Česká republika|České republice]] i zahraničí. V jeho tvorbě se prolínají různé směry moderního výtvarného umění, zejména [[pop art]]. Je členem uměleckého sdružení TT klub výtvarných umělců a teoretiků.
{{wikifikovat}}
 
'''Jiří Sobotka''' (narozen [[3. prosinec|3. prosince]] [[1955]] v [[Brno|Brně]]) je [[Česká republika|český]] sochař, jehož dílo navazuje na tvorbu skupiny umělců okolo [[Roy Lichtenstein|Roye Lichtensteina]], [[Andy Warhol|Andyho Warhola]] a [[Claes Oldenburg|Claese Oldenburga]] v době vrcholící moderny v USA. Od začátku 80. let začal, jako čerstvý absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, vystavovat a účastnit se mezinárodních sympozií v [[Česká republika|České republice]] i zahraničí. V jeho tvorbě se prolínají různé směry moderního výtvarného umění, zejména [[pop art]]. Je členem uměleckého sdružení TT klub výtvarných umělců a teoretiků.
 
== Biografie ==
Pro rannou tvorbu Jiřího Sobotky jsou typickým motivem všední předměty našeho každodenního života, zvětšené do nadživotní velikosti. V 80. letech je to zejména automobil, často doprovázaný lidskou figurou. Později autor symbol automobilu a člověka opouští, což je nejvíce patrné z účasti jiřího Sobotky na kolektivní výstavě s bezpříznakovým názvem „8“ v pavilónu Morava na [[brněnské výstaviště|brněnském výstavišti]], a následující díla se nesou v duchu náznaků, dvojsmyslů, ironických povzdechů.
 
Samostatná výstava v prostoru Galerie J. Krále v [http://www.dumb.cz Domě umění města Brna] v roce [[1991]] představuje kolekci [[socha|soch]] a reliéfů[[reliéf]]ů, jejichž tématem jsou existenciálně pojímaná symolická sdělení, ztělesněná např. v klečícím torzu mužské postavy nazvané Něco s osudem ([[1990]]). Od symbolických soch z přelomu 80. a 90. let vede cesta k dosud neukončenému cyklu, v němž autor pracuje s motivem tuby od barvy, krému či zubní pasty. [[Pop-artováart]]ová tuba různých tvarů a barev se během 90. let stává jedním z nejtypičtějších prvků tvorby Jiřího Sobotky.
 
Mezi první objekty na toto téma patří dva sarkofágy[[sarkofág]]y s ležícími postavami-tubami s názvem Anamnésis ([[1994]]). V roce [[1992]] vzniká šestidílná proměnlivá kompozice Tuba a pět předmětů, z níž je opět velmi výrazně cítít autorovo groteskní zaměření. Jeden z „předmětů“ má tvar srdce, jiný připomíná ruční granát. V roce [[1997]] motiv spojení velké a malé tuby symbolizuje klasickou kompozici [[madona|Madony]] s dítětem. Všední předmět tu opět zastupuje lidskou postavu a s nadsázkou vypovídá o podstatných hodnotách a zejména o pocitech a vztazích.
 
V 90. letech se sochař ještě jednou vrací k motivu automobilu, a to prostřednictvím jedné z prvních výstav uměleckého sdružení [[TT klub]], kterou její autor a kurátor [[Igor Zhoř]] nazval Technika jako důvod a mýtus. Zde je Jiří Sobotka zastoupen společně s dalšími umělci, kteří se technicistní tematikou dlouhodobě zabývají. Právě díky této výstavě se autor po několikaleté odmlce vrací k tématu dopravního prostředku. Instalace Arkádia ([[1991]]) významově značně přesáhla dosavadní horizont tématu člověk a automobil. Instalaci dominuje velké automobilové „torzo“, jenž leží na podlaze jako sarkofág, jako určitá schránka s vážným poselstvím. A na zdi v pozadí jsou dva proudy „pochodujících“ menších automobilových skeletů.
Mezi první objekty na toto téma patří dva sarkofágy s ležícími postavami-tubami s názvem Anamnésis (1994). V roce 1992 vzniká šestidílná proměnlivá kompozice Tuba a pět předmětů, z níž je opět velmi výrazně cítít autorovo groteskní zaměření. Jeden z „předmětů“ má tvar srdce, jiný připomíná ruční granát. V roce 1997 motiv spojení velké a malé tuby symbolizuje klasickou kompozici Madony s dítětem. Všední předmět tu opět zastupuje lidskou postavu a s nadsázkou vypovídá o podstatných hodnotách a zejména o pocitech a vztazích.
 
V roce [[1998]] se Jiří Sobotka účastní výtvarného sympozia v prostoru [[Vodní nádrž Brno|brněnské přehrady]] s názvem II. Brněnský plenér, které navazuje na první plenér, pořádaný dynamickou a početnou skupinou mladých umělců v roce [[1983]]. Po 15 letech pracuje Jiří Sobotka se dřevem na jednom z břehů vodní nádrže a výsledkem jeho účasti na této akci je pětimetrová socha s názvem Ohryzkovník. Jejím základem se stal sloup ve tvaru okousaného torza jablka, který je čtyřikrát zopakován. Z nadživotního zvětšení a sériového zmnožení „obyčejné věci“ je opět cítit Lichtensteinův a Warholův postup, který s postmoderní lehkostí vstupuje do letního světa polehávání na pláži a mlsání osvěžujícího ovoce. Motivy přírody vstupují do umělcovy tvorby také na výstavě Opakované příběhy, pro kterou vybrala autorka projektu [[Kaliopi Chamonikola]] jeho zvětšené bílé sochy přírodnin jako partnerské dílo k raně [[baroko|baroknímu]] Zátiší s ovocem [[Jan van Kessel, junior|Jana van Kessela]].
V 90. letech se sochař ještě jednou vrací k motivu automobilu, a to prostřednictvím jedné z prvních výstav uměleckého sdružení TT klub, kterou její autor a kurátor Igor Zhoř nazval Technika jako důvod a mýtus. Zde je Jiří Sobotka zastoupen společně s dalšími umělci, kteří se technicistní tematikou dlouhodobě zabývají. Právě díky této výstavě se autor po několikaleté odmlce vrací k tématu dopravního prostředku. Instalace Arkádia (1991) významově značně přesáhla dosavadní horizont tématu člověk a automobil. Instalaci dominuje velké automobilové „torzo“, jenž leží na podlaze jako sarkofág, jako určitá schránka s vážným poselstvím. A na zdi v pozadí jsou dva proudy „pochodujících“ menších automobilových skeletů.
 
V roce [[1999]] Jiří Sobotka společně s někdejším kolegou ze studií [[Tomáš Lahoda|Tomášem Lahodou]] realizuje projekt Ikebama. [http://www.attraction.cz/lahoda/ Tomáš Lahoda] namaloval cyklus obrazů podle svých dětských kreseb a Jiří Sobotka podle těchto dvojrozměrných barevných obrazů vytvořil bílé trojrozměrné sochy. Téma interpretace se v sochařově tvorbě objevuje ještě jednou – v rámci druhé společné výstavy s Tomášem Lahodou, nazvané Senzi ([[2003]]). Jiří Sobotka představuje v [http://www.galerie-ars.cz galerii Ars] za doprovodu Lahodových obrazů sochy, jejichž společným tématem jsou nadživotně zvětšené kosmetické předměty jako nádoba s pěnou ve spreji, dámská rtěnka, plastový obal od pleťového krému či tělového mléka. Tyto sochy, v jejichž názvech figuruje slůvko Arp, jsou inspirovány dílem [[Jean/Hans Arp|Hanse Arpa]], jehož fotografie Jiří Sobotka pomocí grafického softwaru digitálně upravil a zdeformoval, aby podle nich vytvořil trojrozměrné modely pro své sochy, které jsou jakýmsi hybridem mezi obejkty [[Jean/Hans Arp|Hanse Arpa]] a [[pop art|pop-artovými]] zvětšeninami kosmetických pomůcek. Fenomén interpretace podtrhuje jak část samotného jména autora předloh, tak vystavení malých modelů, podle nichž Jiří Sobotka vytvořil své sochy.
V roce 1998 se Jiří Sobotka účastní výtvarného sympozia v prostoru [[Vodní nádrž Brno|brněnské přehrady]] s názvem II. Brněnský plenér, které navazuje na první plenér, pořádaný dynamickou a početnou skupinou mladých umělců v roce 1983. Po 15 letech pracuje Jiří Sobotka se dřevem na jednom z břehů vodní nádrže a výsledkem jeho účasti na této akci je pětimetrová socha s názvem Ohryzkovník. Jejím základem se stal sloup ve tvaru okousaného torza jablka, který je čtyřikrát zopakován. Z nadživotního zvětšení a sériového zmnožení „obyčejné věci“ je opět cítit Lichtensteinův a Warholův postup, který s postmoderní lehkostí vstupuje do letního světa polehávání na pláži a mlsání osvěžujícího ovoce. Motivy přírody vstupují do umělcovy tvorby také na výstavě Opakované příběhy, pro kterou vybrala autorka projektu Kaliopi Chamonikola jeho zvětšené bílé sochy přírodnin jako partnerské dílo k raně baroknímu Zátiší s ovocem [[Jan van Kessel, junior|Jana van Kessela]].
 
Využití počítače[[počítač]]e jako kreativního nástroje si Jiří Sobotka vyzkoušel již dříve, kdy téhož roku vytvořil skupinu velkých sytě [[červená|červených]] objektů podivných tvarů, které pod názvem Modulato cantabile vystavil v [http://www.dumb.cz Domě umění města Brna]. Předlohou jednotlivých soch kolekce se autorovi stal dámský střevíc, který deformuje, aby z něj vymodedloval několik téměř abstraktních předmětů, jejichž společným jmenovatelem je koketní [[červená]] barva. Proces „zpěvně“ hravé modelace Jiří Sobotka ostatně naznačuje již hravě formulovaným názvem.
V roce 1999 Jiří Sobotka společně s někdejším kolegou ze studií Tomášem Lahodou realizuje projekt Ikebama. [http://www.attraction.cz/lahoda/ Tomáš Lahoda] namaloval cyklus obrazů podle svých dětských kreseb a Jiří Sobotka podle těchto dvojrozměrných barevných obrazů vytvořil bílé trojrozměrné sochy. Téma interpretace se v sochařově tvorbě objevuje ještě jednou – v rámci druhé společné výstavy s Tomášem Lahodou, nazvané Senzi (2003). Jiří Sobotka představuje v [http://www.galerie-ars.cz galerii Ars] za doprovodu Lahodových obrazů sochy, jejichž společným tématem jsou nadživotně zvětšené kosmetické předměty jako nádoba s pěnou ve spreji, dámská rtěnka, plastový obal od pleťového krému či tělového mléka. Tyto sochy, v jejichž názvech figuruje slůvko Arp, jsou inspirovány dílem [[Jean/Hans Arp|Hanse Arpa]], jehož fotografie Jiří Sobotka pomocí grafického softwaru digitálně upravil a zdeformoval, aby podle nich vytvořil trojrozměrné modely pro své sochy, které jsou jakýmsi hybridem mezi obejkty [[Jean/Hans Arp|Hanse Arpa]] a [[pop art|pop-artovými]] zvětšeninami kosmetických pomůcek. Fenomén interpretace podtrhuje jak část samotného jména autora předloh, tak vystavení malých modelů, podle nichž Jiří Sobotka vytvořil své sochy.
Využití počítače jako kreativního nástroje si Jiří Sobotka vyzkoušel již dříve, kdy téhož roku vytvořil skupinu velkých sytě červených objektů podivných tvarů, které pod názvem Modulato cantabile vystavil v [http://www.dumb.cz Domě umění města Brna]. Předlohou jednotlivých soch kolekce se autorovi stal dámský střevíc, který deformuje, aby z něj vymodedloval několik téměř abstraktních předmětů, jejichž společným jmenovatelem je koketní červená barva. Proces „zpěvně“ hravé modelace Jiří Sobotka ostatně naznačuje již hravě formulovaným názvem.
 
Umělcův kladný vztah k moderním technologiím je značně citelný z o dva roky staršího projektu e-Matutinum, který v roce [[2001]] představil Jiří Sobotka v [http://www.gvuostrava.cz Galerii výtvarného umění v Ostravě]. Podobně jako u někdejších automobilů i nyní je technicistní prvek zkoumán jako velmi závažný partner člověka. Zástupcem světa techniky je však tentokrát [[počítač]]. Instalaci, kterou tvoří devět počítačových myší, které byly zvětšeny do téměř dvoumetrové velikosti, doprovází zvuková stopa, díky které myši ožívají a vydávají každému důvěrně známý zvuk - kliknutí. Čtyři z devíti myší mají v sobě vestavěné reproduktory, z nichž se do prostoru linou zvuky klikání, které jsou prokládány „cvrlikáním“ a elektronickými šumy připojování počítačového modemu[[modem]]u.
 
=== Samostatné výstavy (od roku 1990) ===
Řádek 105:
 
== Odkazy ==
*[http://www.jirisobotka.com – oficiálníOficiální stránky sochaře Jiřího Sobotky<br />]
*[http://www.ssudbrno.cz – stránkyStránky Střední školy umění a designu<br />]
*[http://www.dumb.cz – stránkyStránky Domu umění města Brna<br />]
 
[[Kategorie:Čeští sochaři]]
[[Kategorie:Narození 1955]]